A jak je u téhle značky zvykem, není to žádný opatrný začátečnický pokus, ale doslova brutální útok na technologické limity. Projekt nese název Hypersail a jeho cíl je esencí přímočarosti: postavit třicetimetrové monstrum, co bude lámat rychlostní rekordy na otevřeném oceánu a přitom nespálí ani deci fosilních paliv.
Emise? No need!
Italští vývojáři si dali za úkol dokázat, že absolutní, nekompromisní výkon už dávno nepotřebuje emise. Hypersail nemá být jen další hračkou pro znuděné miliardáře, která líně kotví v přístavu v Saint-Tropez.
Tohle je čistokrevná závodní mašina navržená tak, aby doslova „letěla“ nad hladinou moře. Využívá k tomu nejmodernější hydrofoily – křídla, která při určité rychlosti zvednou celý třicetimetrový trup z vody, dramaticky sníží odpor a katapultují plavidlo do rychlostí, jaké byly dříve pro jednotrupé plachetnice nemyslitelné.
Sledovat tohle monstrum v plném nasazení bude zážitek, ze kterého bude puritánským jachtařům naskakovat husí kůže.
Cíl je totiž brutální: stát se nejrychlejším monohullem v historii a sebrat prestižní světové rekordy v nonstop plavbě kolem světa obřím vícetrupým trimaranům, které téhle disciplíně dosud neochvějně vládly. Celý projekt navíc slouží jako pokročilá laboratoř pro přenos vesmírných technologií mezi elitním automobilovým a námořním sektorem.
100 metrů solárů a větrné turbíny na povel
Udržitelnost v podání Ferrari ale neznamená, že se posádka bude spoléhat jen na to, kam zrovna fouká vítr. Loď je doslova prošpikovaná technologiemi na generování a ukládání "čisté" energie, protože proklamovaným cílem je "absolutní energetická autonomie".
Plavidlo se musí obejít zcela bez spalovacího motoru, přičemž veškeré pokročilé palubní počítače, hydrauliku a ovládání křídel musí utáhnout čistě z přírodních a vlastních zdrojů.
Celá pochozí paluba a klíčové plochy jachty jsou pokryty přibližně 100 metry čtverečními vysoce efektivních solárních panelů nové generace, které jsou integrované přímo do karbonové struktury trupu, aby nenarušovaly aerodynamiku.
Když loď zrovna nebude v plném závodním tempu nebo bude kotvit, posádka může aktivovat odnímatelné větrné turbíny namontované na zádi. Ty jsou navrženy tak, aby se daly bleskově vztyčit a okamžitě začaly krmit masivní akumulátory energií ze zámořských větrů. Celý energetický management lodi připomíná systémy rekuperace, které Ferrari roky vyvíjí pro své hypersporty a monoposty Formule 1.
Každý watt, který příroda nabídne, je okamžitě zachycen, zpracován a využit pro stabilizaci lodi, ovládání obřích plachet a napájení palubních systémů.
Lidská síla jako generátor elektřiny
Největší technologický úlet a revoluce celého projektu Hypersail se však skrývá v tom, jak Ferrari plánuje využít samotnou posádku vyskytující se na palubě. Klasický jachting je fakt extrémní dřina – fitkoblbové, pardon, osvalení členové posádky, kterým se v jachtařském slangu říká „grindeři“, mechanicky točí klikami navijáků (já vím, jachtař řekne „winchů“), aby přitáhli nebo povolili gigantické plachty.
Je to dřina na hranici fyzického kolapsu. Ferrari tohle otrocké řemeslo posouvá do 21. století pomocí inovativního systému s názvem Winch-by-Wire, který kompletně nahrazuje tradiční mechanické a hydraulické rozvody.
Tento systém kompletně přetrhává mechanické spojení mezi rukama námořníka a lanem plachty. Když posádka zabere za kliky navijáků, netočí přímo hřídelí ovládající plachty, ale jejich brutální fyzické úsilí se uvnitř winche okamžitě transformuje na elektrickou energii.
Ta se následně redistribuuje do palubní sítě lodi a krmí elektrické navijáky a hydraulické systémy, které s chirurgickou přesností pohybují plachtami. Člověk se na palubě stává integrální součástí hybridního pohonu lodi.
Ferrari dle všeho dokázalo projektem demonstrovat, že absolutní výkon už nepotřebuje ropný průmysl – stačí mu italský mozek a lidské svaly.
