Bourací a výkopové práce na budově sociální organizace CAW Oost-Vlaanderen ve Sint-Gillis-bij-Dendermonde probíhaly zcela rutinně. Dělníci stavební firmy De Brand z nedalekého Baasrode odstraňovali část starých základů, aby mohli položit novou kanalizační přípojku. Ve zdivu sklepa přitom narazili na zazděnou truhlu.
Osmnáctiletý Kobe, který na stavbě pracoval během letních prázdnin, si zpočátku vůbec neuvědomil, na co parta narazila. „Nejprve jsem si myslel, že jde o eurové mince,“ popsal veřejnoprávní televizi VRT první okamžiky nálezu. Iluze vydržela do chvíle, kdy se z hlíny začaly objevovat další kusy kovu.
Přes čtyřicet cihel a tisíce mincí
Podle dostupných informací obsahovala truhla víc než čtyřicet zlatých cihel a nejméně čtyři tisíce starých mincí. Cihly jsou číslované, podrobný inventář jejich značení ale zveřejněn nebyl. Odhad hodnoty se pohybuje kolem devíti milionů eur.
Dělníci nález okamžitě ohlásili svému zadavateli a následně policii. Ta zlato převzala a odvezla do bezpečného trezoru spravovaného státem. Stavbyvedoucí podle VRT vysvětlil, že rozebrat takové množství mincí a cihel by bylo prakticky nemožné a zároveň by šlo o krádež.
Vyšetřování řeší i podvod
Vyšetřování odkud zlato pochází a komu právně patří, vede východoflanderské státní zastupitelství. Jeho mluvkyně potvrdila, že v tuto chvíli není jasné ani jedno. Případ tedy zdaleka není uzavřený nálezem samotným.
Ředitel CAW Oost-Vlaanderen Geert Hillaert připustil variantu, kterou by v romantickém příběhu o pokladu čekal málokdo. „Stejně tak dobře může být tento nález výsledkem nějaké podvodné činnosti a zlato tam bylo ukryto,“ uvedl pro VRT. Vyšetřovatelé proto nepracují s předpokladem, že jde automaticky o historický depozit.
Budova sloužila kolem roku 1900 jako obydlí místního sládka, žádný doklad spojující tehdejšího majitele se zlatem však neexistuje. Klíčem k datování bude nejspíš samotný obsah truhly. Letopočty, nominály a mincovní značky mohou určit, kdy nejdříve mohl někdo poklad zazdít.
Zákon dává původnímu majiteli pět let
Belgická pravidla pro nálezy jsou poměrně striktní. Kdo při stavebních úpravách narazí na cennosti, má povinnost to nahlásit a nejprve se pokusit dohledat původního majitele. Pokud to nevyjde, musí nález do sedmi dnů ohlásit obci, případně policii nebo státnímu zastupitelství.
Původní vlastník má potom pět let na to, aby se o poklad přihlásil. Teprve po vypršení této lhůty se řeší, kdo se stane novým majitelem. U věcí, které byly úmyslně ukryté v cizí nemovitosti, platí dělení na polovinu mezi nálezce a vlastníka objektu.
Charita už ví, co by s penězi udělala
Právě tento scénář drží ve hře CAW Oost-Vlaanderen. Organizace poskytuje sociální pomoc v Dendermonde, obci s přibližně pětačtyřiceti tisíci obyvateli. Hillaert uvedl, že pokud by zlato nebo jeho hodnota nakonec připadly organizaci, rozšířila by kapacity pro lidi bez domova v celých Východních Flandrech.
Dělníci zároveň doufají v nálezcovskou odměnu, žádné rozhodnutí ale zatím nepadlo. Do té doby zůstává zlato v úschově státu a případ v rukou vyšetřovatelů.
Nález mezitím vyvolal komplikace, které se s cennostmi svážou vždycky. Na místo se začaly stahovat desítky lidí, od pouhých zvědavců až po „zlatokopy“ s vlastní výbavou. Policejní zóna Dendermonde vydala jednoznačnou výzvu, aby lidé stavbu obcházeli.
Podle policie bylo místo po nálezu důkladně prohledáno a nic dalšího se tam už nenachází. Areál je navíc nebezpečný, protože dům se kompletně bourá a v terénu pracují těžké stroje. Poklad, který zůstal ukrytý možná celé století, tak vydržel přesně jedno odpoledne bagrových prací.
