Minulý týden padal v Česku jeden teplotní rekord za druhým. V neděli naměřila stanice v Doksanech na Litoměřicku 41,9 stupně, což je nové absolutní maximum pro celou zemi a vůbec poprvé, co meteorologové v oficiální síti stanic zaznamenali teplotu přes 41 stupňů.
V debatě, která se rozjela v médiích i na sítích, však chyběl normální pohled na věc. Místo něj se vynořily tři tábory a každý pojal tropické dny po svém.
První tábor spustil nářek, že ani vláda, ani pražský magistrát národ včas nevarovaly a neporadily mu pít, chodit do stínu a nezdržovat se na slunci. Svezla se v tom koalice i opozice. Jenže podle Paličky nejde o povodně, kdy stát musí lidem říkat, kam se evakuovat.
Druhou partu tvoří ti, kdo klimatickou změnu zlehčují – hlavně Motoristé. Ministr životního prostředí Igor Červený v Nedělní debatě České televize tvrdil, že člověk má na změnu klimatu zanedbatelný vliv, a moderátorka ho musela upozornit, že veřejnoprávní stanice respektuje vědu. Oponentům navíc vyčítal, že mluvením o klimatické krizi vyvolávají „klimatickou úzkost“. „Mohli mu tam dát tu alobalovou čepičku,“ dodává Kotrba.
Ještě dál zašel ministr pro sport Boris Šťastný, který rekordní teploty ve sněmovně odbyl jako pouhou „územní teplou frontu“. Podle Kotrby jde o název z generátoru náhodných slov. Palička připomíná i legendární výrok šéfa strany Petra Macinky, který při svém dočasném nástupu na ministerstvo životního prostředí prohlásil, že jeho příchodem v Česku skončila klimatická krize.
Třetí skupina přišla z úplně jiné strany. Ve Francii část levice prohlásila klimatizace za luxus pro bohaté, kterého bychom se měli solidárně vzdát a prostě se potit. Podobný text vyšel i v českých médiích – konkrétně úvaha o soukromých bazénech jako projevu nerovnosti, kvůli kterému trpí přeplněná veřejná koupaliště.
Omluva jednou za dekádu
Mezinárodní folklorní festival ve Strážnici na Hodonínsku zažil o víkendu 81. ročník, který se zapíše jinak, než si pořadatelé přáli. V pátek 26. června publikum vypískalo ministra kultury Otu Klempíře (Motoristé). Ten pak na síti X napsal, že návštěvníci jsou „v zajetí buranství, sprostoty a zášti“, a jejich reakci přičetl alkoholu a vedru.
V sobotu si pak pro vlastní pískot přijel jeho stranický šéf, ministr zahraničí Petr Macinka (Motoristé). Amfiteátr ho vyprovodil skandováním „vypadni“ a Macinka lidem z pódia vzkázal, že se zbláznili a že si ničí vlastní festival.
„To, že tam přijde a vypískají ho, je přirozená součást politického života,“ říká Palička. Horší otázka je, co na kulturní akci vůbec pohledával šéf diplomacie. Ministra kultury na folkloru člověk ještě pochopí, ale politik, který k němu nemá žádný vztah a vleze na pódium uprostřed soutěže verbířů, si o pískot řekl sám.
„To je místo, kde prezidentské volby vyhrál Miloš Zeman. To je místo, kde parlamentní volby vyhrálo hnutí ANO,“ připomíná Palička. Ministry tedy vyhnalo publikum, které by mělo být současné vládní koalici naopak nakloněné.
Pointa přišla v pondělí po jednání vlády, kdy se Macinka za „nezamýšlenou reklamu“ festivalu omluvil. Podle kluků z Děleno nulou tomu nejspíš předcházela domluva od premiéra Andreje Babiše za zavřenými dveřmi. „Jestli mě něco skutečně překvapilo, tak to, že Petr Macinka je schopen se omluvit,“ žasne Palička. „Něco takového se vidí jenom jednou za dekádu.“
Puč, který pučem není
Macinka měl přitom za sebou rušný týden už před Strážnicí. Ústavní soud ve středu 24. června předběžným opatřením uložil vládě, aby zajistila prezidentu Petru Pavlovi účast na summitu NATO v Ankaře, který se koná 7. a 8. července.
Babišův kabinet totiž s hlavou státu v delegaci nepočítal a ministr zahraničí verdikt označil za „pokus o ústavní puč“. Palička to vidí přesně obráceně: „Tyhle plytký kecy o ústavním puči naplňují mnohem víc definici ústavního puče než to rozhodnutí Ústavního soudu.“
Části politiků vadila i rychlost, s jakou soud rozhodl. Jenže lhůta pro akreditace na summit končila v pátek 26. června, takže nic jiného než rozhodnout během pár dnů ani nezbývalo.
Středeční verdikt je navíc jen dočasné řešení, které se týká pouze cesty do Ankary. Samotný spor o to, jestli o účasti na summitech NATO rozhoduje prezident, nebo vláda, soud teprve posoudí a výsledek oznámí až v příštích měsících.
Kotrba jako právník připomíná, že rychlé projednání není žádná novinka, podobně soud postupoval třeba u volebních stížností.
Oba oceňují i odlišné stanovisko soudce Jana Wintra a soudkyně Dity Řepkové, kteří s předběžným opatřením nesouhlasili. Jejich krátký a věcný nesouhlas na jednu stranu A4 podle Paličky ukazuje, že ani odpůrci verdiktu spor neberou jako osobní bitvu Pavla s Babišem. Hledají se hranice pravomocí prezidentského úřadu a vlády, ať už v nich sedí kdokoliv.
Celý díl podcastu Děleno nulou s Janem Paličkou a Karlem Kotrbou si poslechněte na VLNY.cz.
