Pokud by si někdo chtěl před blížícími se komunálními volbami v Praze vsadit bez rizika, vsadí na to, že dostupné bydlení najde v programu každé kandidující strany. Rozdíly budou v názorech na to, kdo má byty stavět, co přesně slovo „dostupné“ znamená a pro koho má být systém určen.
Právě cílová skupina se však ukazuje jako největší kámen úrazu. Ukazuje se totiž, že mnozí politici myslí při zajišťování dostupného bydlení převážně sami na sebe.
Ministryně z Bíliny i šéfka úřadu vlády
Širší debatu o tom, zda mají lidé s nadprůměrnými příjmy zabírat obecní Byty, odstartovala ministryně pro místní rozvoj Zuzana Mrázová (48) z hnutí ANO. Bývalá starostka Bíliny s plátem přes devadesát tisíc korun užívala stotřicetimetrový městský byt za neuvěřitelných 4 500 korun měsíčně.
Po patnácti letech sice prostory opustila, ale jen proto, aby se s manželem-podnikatelem přesunula do jiného obecního bytu s nájmem devět tisíc. To vše v místě, kde řada obyvatel řeší exekuce a oddlužení. Mrázová přitom chladnokrevně prohlásila, že byt neopustí, dokud bude vdaná.
Není v tom sama. Šéfka Úřadu vlády ČR Tünde Bartha (50), sama majitelka několika nemovitostí, si držením levného obecního bytu na Praze 3 pomáhala k podnájmu pro cizí osoby. Radnice městské části s ní po odhalení smlouvu ukončila, za což se dotčená úřednice nyní domáhá omluvy.
Vršovický luxus za hubičku
Aby nebylo pochyb, že jde o plošný zlozvyk napříč politickou scénou, stačí se podívat na radní pro životní prostředí a udržitelnost Prahy 10 Milana Maršálka (39). Politik zvolený za koalici Starostů, KDU-ČSL a místního hnutí Vlasta bere jako uvolněný radní přibližně sto tisíc korun měsíčně.
I přes šestimístný příjem však dál spokojeně obývá městské 1+1 ve Vršovicích o výměře 35 metrů čtverečních. Platí za něj necelých šest tisíc korun měsíčně — tedy přibližně třetinu tržního nájemného v dané lokalitě.
Kdyby si dnes běžný zájemce chtěl pronajmout srovnatelný byt ve Vršovicích, jen za kauci, provizi makléři a první nájem by vydal desítky tisíc korun. Maršálek přitom smlouvu na dobu neurčitou získal před devíti lety ještě jako svobodný třicátník, což tehdejším pravidlům odpovídalo.
Legální, ale morálně neobhajitelné
Právně je Maršálkův vztah s městskou částí neprůstřelný. Politika však nikdy neoperuje výhradně v mantinelech legality, ale především v rovině morální legitimity.
Nikdo nezpochybňuje, že jako nemajetný třicátník do obecního bytu patřil. Pokud by se vypracoval v soukromém sektoru, okolí by to bralo jako štěstí. Jenže u zvoleného zástupce veřejnosti se šestimístným platem z veřejných zdrojů platí zcela jiná nárokovost.
Gesto v podání pokračujícího obývání levného bytu je fackou všem obyvatelům městské části. Zvlášť když radní pochybení odmítá a nepřistoupil ani na dorovnání nájmu na komerční úroveň.
Když opozice navrhla zvýšení nájemného na tržní úroveň, pro hlasovalo pouhých devět ze 45 zastupitelů. Maršálkovým koaličním kolegům tak papalášské chování zjevně nevadí. Zda s tím budou souhlasit i voliči, se dozvíme již brzy.
