Sledovat Andreje Babiše (71) a jeho bezmocné kopání do Hradu začíná být pro každého příčetného člověka mentální tortura. Majitel holdingu nám na svých sociálních sítích zase předvádí divadýlko s papíry a instrukcemi od PR poradců, které údajně nebyly jeho, aby vzápětí do písmene splnil všechno, co v nich bylo napsáno. Pětadvacet let se v téhle zemi díváme na stejnou šablonu, ale tentokrát z té hysterie trčí absolutní panika.
Kouřová clona pro Brusel a vlastní průšvihy
Pojďme si nalít čistého vína a rozkrýt, o co tady doopravdy jde. Babišova eskalace hádek s prezidentem není jen nahodilá hysterie, ale chladnokrevně vytvořená kouřová clona.
Majitel holdingu totiž potřebuje v médiích překrýt extrémně nepříjemná témata, jako jsou přetrvávající problémy s dotačními audity z Bruselu, nejasnosti kolem vlastnických struktur i reálné dopady vládní politiky na peněženky občanů.
Složitá účetní data a bruselské prověrky voliče nudí, zatímco osobní konflikt dvou nejviditelnějších mužů v zemi vyvolává okamžité emoce. Babiš tak obratně diktuje veřejnou agendu. Dokud se všichni přetahují o to, kdo má sedět na kterém summitu, nikdo se neptá na stovky milionů z evropských fondů a státních zakázek.
Ony instrukce, co Babiš tak hloupě propálil, nesvědčí o ničem jiném, než o sofistikované snaze nasazoval Pavlovi psí hlavu a prezentovat ho jako toho, kdo tu stojí o konflikt. Je to přitom přesně naopak a tanečky kolem Ankary to jasně ukázaly.
Strach z drtivé porážky v prvním kole
Zároveň je v hře i druhá, dlouhodobější rovina. Prezident si mezi politickými institucemi dlouhodobě drží dominantní postavení a těší se důvěře nadpoloviční většiny veřejnosti. Naproti tomu vláda se potácí na samém dně spolehlivosti a věří jí sotva třetina populace. Pavel má stabilní podporu napříč společností, dokáže oslovovat i část vládních voličů a jeho pozice na Hradě je neotřesitelná.
Pro vládní koalici i pro samotné hnutí ANO je tento stav naprostá noční můra směrem ke zbývajícím rokům mandátu. Babiš nemá v záloze jediného akceptovatelného kandidáta, kterého by mohl do budoucího souboje o Hrad postavit, aniž by nečelil absolutnímu výsměchu. A postavit se Pavlovi sám? To by znamenalo porážku. Možná už v prvním kole. Tak je Pavel v současnosti populární.
A Babiš to dobře ví. Proto nezbývá než použít taktikou zakomplexovaného predátora: snažit se prezidentovi celý úřad tak otrávit a znepříjemnit, aby se na další kandidaturu sám vykašlal.
Únikové divadlo a podkopávání důvěry
Babiš nám tu dnes veřejně vykládá, jak je prezident manipulován svým okolím a jak hraje roli lídra opozice. Sám přitom bačuje celou konfrontaci a přesvědčuje veřejnost, že válku vyvolává Hrad. Dělal to v Ankaře, dělá to u Ústavního soudu a dělá to pokaždé, když mu teče do bot.
Tato taktika neustálého zpochybňování legitimity ústavních institucí však ukazuje na hlubší selhání vládní komunikace. Místo představování dlouhodobých vizí a řešení reálných hospodářských výzev se garnitura uchyluje k osobním výpadům.
Znechutit úřad za každou cenu
Prezidentská kancelář funguje jako rovnovážné ukotvení i v těchto časech. Nebo se o to alespoň evidentně snaží. Vláda? Nepředvádí nic než marketingový chaos. Babiš dobře zná průzkumy a ví, že lidé jsou z politických válek unavení. Přesto v nich pokračuje, protože vytvoření permanentního konfliktu je pro něj výhodnější než otevřená diskuse o vlastních problémech. Jeho i jeho ministrů.
Pokud se mu nepodaří Hrad systémově otrávit, může zapomenout na to, že prezidentem bude v příštím období někdo jiný než Petr Pavel. Toho může zastavit jedině on sám rozhodnutím nekandidovat.
Pokusit se jej k takovému rozhodnutí dokopat. To je mise Andreje Babiše. A v průběhu pokusu o její úspěšné splnění jako bonus kouřová clona, kterou tím vytváří před vlastními mrzutostmi.
Nic jiného za „spory“ Hradu s premiérem nehledejte. Nenajdete to.
Nebo najdete jen to, co chce Andrej Babiš, abyste si mysleli, že jste našli.
