Copak mohl odejít chlapík, co v non-stopu vždycky vydržel až do zavíračky?
Takové a podobné hlášky jely v pracovním chatu už při rychlé poradě „co teď“. Je známo, že velké redakční systémy světových listů mají připraveny nekrology na polovinu smetánky od politiky po šoubyznys.
Připravit se na smrt Chucka Norrise lze považovat za stejně nadlidský úkol jako ji akceptovat. A problém to není jen redakční. Je celospolečenský.
A je úplně jedno, že Carlos Ray Norris se 10. března 1940 v americké Oklahomě narodil jako těžce introvertní dítě, jehož hlavním projeven v interpersonálním styku byl stud, jak sám později beze studu potvrzoval. Svými schopnostmi z kategorie „přežití“ přitom udivoval dávno předtím, než si jimi vybudoval nesmrtelnost díky televizní a filmové kameře.
Když se stal ve střední váze prvním evropským (!) šampionem v karate, bylo to už poté, co ovládal několik asijských bojových umění. A to díky vojenské službě v US army, kterou nastoupil v osmnácti a takřka od začátku sloužil v Jižní Koreji.
Nó, nemá talent
Vůbec není třeba si namlouvat, že kromě bojových umění všeho druhu měl Norris talent herecký. Ani náhodou a je to úplně jedno.
Hvězda se zrodila prakticky už ve chvíli, kdy měl do prvních hereckých kurzů ještě daleko. Cesta draka, v originále The Way of Dragon, kardinální hovadina o bojových uměních z roku 1972, kterou koprodukoval, režíroval a hlavní roli hrál Bruce Lee, zůstává jediným kompletním režijním filmem boha odvětví a posledním, který byl vydán za života Bruce Lee.
Do role svého nesmiřitelného soka Colta si vybral právě zcela neznámého Norrise a s odchodem jedné se zrodila další superhvězda světa akčních filmů.
O smrti jako takové, co má z Norrise víte co, najdete na internetu snad deset vtipů. Ovládal tolik bojových umění, že dvě dokonce sám vymyslel, což kupodivu vtip není.
Od konce sedmdesátých let vlastně až do těchto hodin platil Norris za neoddiskutovatelnou hvězdu béčkového akčňáku. Natočil jich desítky. Kolik inspiroval vtipů, kde má vlastní kategorii, už nikdy nikdo nespočítá.
Je úplně jedno, že se s herectvím oficiálně loučil před třinácti lety ve dvojce Postradatelných. Ještě loni se pětaosmdesátiletá (!) legenda a mistr bojových umění objevil v americkém snímku Agent mutant (Agent Recon), kde coby kapitán tajných pozemských bezpečnostních sil Alastair samozřejmě povolá do akce hlavního hrdinu a nejschopnějšího nováčka a všichni, kdo na tajné mexické základně měli nezákonně experimentovat s tajemnou mimozemskou energií, měli problém s velkým „P“. S celou jejich plánovanou akcí bylo předem vymalováno, jen se Chuck zjevil z důchoďáku na place se samopalem v ruce.
Norris byl od proniknutí vynálezu jménem VHS za železnou oponu nesmírně oblíbenou hvězdou i v našich končinách. Ještě v živé paměti je terno, které v roce 2010 udělal český T-Mobile když mistra poručil do Prahy a natočili tu sérii vánočních reklamních spotů operátora. Herec, kterého asi nejvíce proslavil seriál Walker, Texas Ranger, neváhal v Praze bez mrknutí oka na přání českých seriálů dělat si srandu ze sebe samého třeba při omdlívání nad tradičním zabíjením kapra.
Jen o smrti jako takové, co má z Norrise víte co, najdete na internetu snad deset vtipů. Ovládal tolik bojových umění, že dvě dokonce sám vymyslel, což kupodivu vtip není.
To, že v pátek odešel, bohužel také ne.
I když, autor není sám, kdo tomu uvěří, až ho na vlastní oči uvidí, jak si na svém pohřbu čte svou smuteční řeč.
Umírají lidé. Ne Chuck Norris. Amen.
