REPORTÁŽ. Dříve vypadal souboj tradičních hegemonů v Praze úplně jinak. Před dvaceti lety existoval svět modrých ptáků, svět oranžových socdemáků a svět čistokrevných bolševiků.
Pokud jste se chtěli provětrat a patřili jste k první skupině, vždycky jste věděli, že vaše destinace je Petřín. Tam vás čekalo modré rodinné odpoledne, láska, prosperita a budoucnost.
Levicovější část národa věděla, že Jirka Paroubek, spousta umělců a levné pivo a klobása čeká na Výstavišti u Křižíkovy fontány, kde to v režii starého Kočky bude všechno zalité oranžovým sluncem. ¨
Komunisté samozřejmě nekalili s kapitalisty na Petříně, ani s Paroubkovo světskými ve Fučíkárně, ale na starém dobrém Střeleckém ostrově, kde to v roce 1890 všechno začalo a od té doby to tam na 1. máje prostě táhne komunisty, anarchisty a všechny ostatní, kde se místo veselení se chtějí tradičně uvádět do bojové pohotovosti.
Festival mumií a sociálních demokracií
Objevit se pražský požitkář prvomájových parties z doby před dvaceti lety bez varování v současnosti, vůbec nechápe.
Sociální demokracie, tak jak ji znal, už neexistuje. Paroubek stále žije, ale kalí na Střeleckém ostrově s komunisty, se kterými se rozhodl spojit coby jedna ze tří „sociálních demokracií“, které v současnosti tak trochu existují, umírají, případně se teprve začínají rodit.
ODS, respektive SPOLU, si udělala mecheche na Střížkově. Na Petříně se staví lanovka, chceme Portlíka primátorem, a tak byl mejdan u něj na devítce.
Asi největší rozdíl proti Střeleckému ostrovu byl krom pravice/levice v účasti/neúčasti Policie České republiky. Na Střížkově jsme juchali jako SPOLU mezi stánky s občerstvením, tradičně draze působícím programem, bylo tam snad třicet pražských starostů a kromě primátorského kandidáta i předseda strany.
Nebyla tam policie, protože kromě nás, juchající pražské pravice, nebyl ohlášen žádný pochod proti fašismu, pochod proti pochodu proti fašismu a nehrozily půtky různých sociálních demokracií, případně válka nemrtvých.
Na Střeleckém ostrově to vypadalo následovně: První slovo měla pochopitelně KSČM, ostatně je to jejich Svátek práce, respektive skoro celé jedno století byl. Tedy sešlo se pár desítek členů KSČM, která stále ještě existuje, ačkoli si s ní pod značkou Stačilo dělá Káča Konečná co chce. V proslovech dostali na zadek úplně všichni, Babiše nevyjímaje.
Působilo to celé dost obskurně, ale tradice je tradice:
Vazalská politika, podpora Ukrajiny, podpora Izraele, všechno špatně. Špatně je prý také sjezd Sudetoněmeckého landsmanšaftu, který se chystá v Brně, takže komunisté na Petříně sbírali podpisy pod petici, která je proti tomuto sjezdu. Na pohled to nevypadalo, že by si z této iniciativy měl Bernd Posselt dělat hlavu.
Pak se dostavil stále ještě živý, opravdový Jiří Paroubek, šéf ČSSD, což ale znamená Česká suverenita sociální demokracie, a dal na vědomost, že tato „jeho sociální demokracie“ bude s KSČM v letošních komunální a senátních volbách spolupracovat a sestavovat kandidátky, načež třikrát zahřmělo nad všemi místními, oblastními, regionálními a celostátními stranickými sekretariáty v zemi, protože takový gamechanger nikdo nečekal.
Než se na místě rozjela další sociální demokracie, trochu si na Paroubka zapískala přítomná skupina odpůrců s ukrajinskými vlajkami a eurounijními symboly. Ale to už se vedle scházela skupinka, pardon demonstrace, SOCDEM, což je ta původní sociální demokracie, jejíž nový (od prosince) předseda Jiří Nedvěd se ani nesnažil (s ohledem na účast to ani jinak nešlo) předstírat, že strana nezačíná prakticky od začátku.
Nedvěd v projevu zkritizoval vládu Petra Fialy, zkritizoval vládu Andreje Babiše a vysvětlil, že chyby té současné otevřou prostor pro socdemáky, aby se vrátili v plné síle.
Načež se kolem začali motat další sociální demokraté, tentokrát ti Špidlovo, kteří využili letošní Svátek práce k zahájení veřejného sběru podpisů na podporu nové politické strany. Jak bylo zřejmé z petičního stánku u vstupu na Střelečák, bude se tahle sociální demokracie jmenovat Nová sociální demokracie, jednou z jejích tváří bude i Jiří Dienstbier ml. a klade si za cíl nejprve sjednotit všechny bývalé členy všech sociálních demokracií, kterým vadí spojení s KSČM/Stačilo před loňskými volbami do Sněmovny.
Rozumíte tomu, že jo?
Mladí na Smíchov a zbytek na Twitteru
Následně ze Střeleckého ostrova vyrazila jediná skutečně masovější akce tam toho dne vypuknuvší, a to „Prvomájový pochod proti fašismu“, ve kterém se zformovalo několik stovek převážně mladých lidí, a vyrazili směr Smíchov (což je za rohem), kde mají cosi jako anarchistický festival, kam je přišla pozlobit v rámci jediného vzrušení letošního pražského svátku práce fašounská bojůvka:
Na sociální síti X si mezitím začali všichni vyjasňovat, co že se to vlastně dělo, děje a hlavně dít má a proč je úplně na palici to, co se na Svátek práce dělo.
Začalo to pod postem Janky Michailidu, která pochopitelně pochodovala proti fašismu.
Zajímavě se to chytlo třeba na Twitteru Jakuba Železného, který si začal utahovat ze starých tváří „Nové“ sociální demokracie, resp. z nového názvu nové sociální demokracie.
Přestože jsem juchal na Střížkově, kde mi logicky bylo mezi modrými ptáky a Topkaři, tedy kamarády, dobře, musím uznat, že za vrchol dne bych označil proslov komunistky Petry Prokšanové na Střelečáku. Ta začala vyzývat přítomné k nějaké té lásce v intimním smyslu, protože porodnost v loňském roce klesla na historické minimum a je třeba s tím něco dělat, co čehož začala hrát Internacionála a někteří přítomní podlehli síle okamžiku a začali zvedat pěstičky. Mělo to fakt náboj, hele:
Ačkoli souboj hegemonů je dávno úplně jiný a hegemoni už nejsou hegemoni, tak Svátek práce má pořád v Praze svoji poetiku. A z těch záběrů odhodlaných komunistů a komunistek je navíc vidět ještě jedna důležitá věc – že to s tou porodností i díky jejich přispění půjde zase určitě tím správným směrem!
