Skopeček: EET 2.0 a superhrubá mzda jsou špatná cesta
Vláda zahajuje svůj mandát rozvolněním rozpočtových pravidel, plány na znovuzavedení elektronické evidence tržeb a diskusí o návratu superhrubé mzdy. Ekonomický expert ODS a místopředseda Sněmovny Jan Skopeček v rozhovoru pro podcast PALIČKA! rozebírá, proč každý z těchto kroků považuje za chybný a kam podle něj skutečně míří české veřejné finance.
Debata o znovuzavedení superhrubé mzdy se vrátila do politické diskuse poté, co ekonom Mojmír Hampl naznačil, že cesta k ozdravění veřejných financí by mohla ve srovnání s minulostí vést přes návrat před éru jejího zrušení. Skopeček ale tento nápad odmítá, a to hned z několika důvodů.
Skopeček mířil i na samotnou konstrukci superhrubé mzdy. Základ daně tam tvoří mzda včetně odvodů, takže zaměstnanec fakticky platí daň z daně. „Platíte daň z daně. To už jako, to je pro mě těžce akceptovatelné.“ Jediný argument, který je ochoten v její prospěch uznat, je transparenční funkce. Tedy na výplatní pásce bylo vidět, co zaměstnanec stojí zaměstnavatele celkem. To je ale podle něj čistě administrativní záležitost, kterou lze zajistit i bez takto deformované daně z příjmu.
Další námitka míří na strukturu zdanění práce v České republice jako takovém. Skopeček upozorňuje, že Česko patří v mezinárodním srovnání ke státům s nejvyšším odvodovým zatížením, a to zejména na straně zaměstnavatelů.
„V tom jsme úplnými rekordmany. Je smutné, spolu s Francií a Belgií se tam tlačíme na špičce.“ Skutečnost podle něj přímo živí zájem podnikat na švarcsystém nebo v šedé ekonomice, protože pro značnou část zaměstnavatelů i zaměstnanců se z toho oficiálního systému jednoduše vyplatí vystoupit. Pokud by tedy měla konsolidace veřejných financí probíhat přes vyšší daňové příjmy, tak to podle Skopečka nemůže jít cestou dalšího zdražování práce. Cestu vidí jinak, především na výdajové straně rozpočtu.
Kontrola jako výchozí nastavení
Plánované znovuzavedení elektronické evidence tržeb bere jako součást širšího vzorce, který nová vláda nastoluje. Regulace cen pohonných hmot, rozvolnění rozpočtových pravidel a nyní EET jsou podle něj kroky, které zvětšují roli a moc státu, nikoli prostor pro soukromý sektor, jak ANO ve svém programu slibovalo.
Připomíná, že první EET vláda samotného hnutí ANO v době covidové krize tiše vypnula a nikdy ji neobnovila. „Tím sama vláda hnutí ANO jako v realitě ukázala, co si od té slibuje.“ Přitom žádná relevantní ekonomická analýza podle Skopečka nikdy neprokázala, o kolik konkrétně EET zvýšila daňové příjmy.
K plánované druhé vlně evidencí je o něco smířlivěji. Přiznává, že technologie šla dopředu a dnešní živnostník nepotřebuje speciální hardware, zvládne to s mobilním telefonem. Uznává také, že část podnikatelských svazů EET akceptuje, a chápe proč. Velcí hráči s hotovými IT systémy z toho problém nemají a vítají narovnání podmínek vůči těm, kdo dosud mohli přiznávat méně.
Právě tady ale spatřuje zásadní slepé místo celé diskuse. „Takový ten hlas toho drobného živnostníka, který se rozhoduje, jestli podnikání má zahájit nebo nemá, nebo jestli ho má ukončit, jestli mu to stojí za to. Tam už je to jako otázka jiná.“ Tito lidé nejsou v podnikatelských svazech zastoupeni a jejich hlas není slyšet.
Za důležitější ale považuje spor o princip samotný. Elektronická evidence tržeb stojí na předpokladu, že podnikatelé jsou automaticky podezřelí a bez nepřetržitého online dohledu státu by daně neplatili. To odmítá jako nesprávný výchozí postoj. Finanční správa podle něj má dnes dostatek analytických nástrojů k tomu, aby bez plošné evidence dokázala spolehlivě identifikovat subjekty, jejichž příjmy se dlouhodobě a nápadně liší od srovnatelných podnikatelů ve stejné lokalitě.
Co všechno vláda odkázala do pozadí
Skopeček v rozhovoru opakovaně naráží na to, že ekonomická témata, která by si zasloužila centrální místo ve veřejné debatě, se v ní nijak zvlášť neobjevují. Zda je to náhoda, spekulovat nechce. V letošním roce stát zaplatí na obsluze státního dluhu přes 120 miliard korun, což je trojnásobek oproti situaci před několika lety. Deficit letošního roku schválený na 310 miliardách se podle odhadů přiblíží 350 miliardám. A vláda si mezitím novelou rozpočtových pravidel vytvořila prostor, aby mohla utrácet ještě více.
To vše v době hospodářského růstu a nízké nezaměstnanosti, tedy v okamžiku, kdy by podle něj mělo docházet přesně k opačnému trendu.
