Co je „community-maxxing“
Ve skutečnosti je to docela jednoduché. Community-maxxing znamená cíleně dělat věci, díky kterým člověk pravidelně potkává další lidi a postupně si kolem sebe vytváří komunitu. Nemusíte přitom nutně hledat nového nejlepšího kamaráda.
Jde jen o to strávit čas s člověkem nebo partou lidí, se kterými si každý týden vyrazíte zaběhat, vyrobíte hrníček na lekci keramiky nebo si jednou za měsíc procvičíte mozkové závity u pub quizu. Jednoduše se setkat s lidmi, které vídáte i někde jinde než na storíčkách.
Odkud se ten trend vzal
Britský deník The Guardian o trendu vytváření offline komunity psal letos v srpnu jako o reakci na roky doomscrollingu a života odehrávajícího se z velké části online. A možná není náhoda, že se z obyčejného chození mezi lidi stává trend právě teď.
Možná proto, že jsme spolu paradoxně čím dál víc v kontaktu, ale čím dál méně spolu skutečně jsme. Víme, kde tráví dovolenou náš soused, kdo se právě rozešel, co měla spolužačka ze základky k obědu i to, že člověk, kterého jsme pět let neviděli, byl včera na Náplavce. Jenže vědět o sobě všechno ještě neznamená trávit spolu čas.
V USA klesl mezi lety 2003 a 2023 průměrný čas strávený s přáteli ze 60 minut denně na pouhých 26. Právě pro tento postupný ústup skutečného společného času se začal používat pojem „friendship recession“.
Online kontakt samozřejmě není automaticky horší, jen je jiný. Poslat někomu reelsko, reagovat na stories nebo být celý den v group chatu dokáže udržovat vztah, ale nemusí plně nahradit několik společně strávených hodin.
A pokud většinu lidí potkáváme ve škole nebo v práci, po odchodu z nich může přijít nepříjemné zjištění: kde se vlastně v dospělosti hledají noví kamarádi?
Proč zrovna run club a keramika
Možná právě proto jsou najednou tak populární aktivity, které bychom ještě před pár lety za žádný trend nepovažovali. Run club totiž není jen o běhání a keramika není jen o tom vyrobit si hrnek, který pravděpodobně nebude stát rovně. Důležitá je pravidelnost.
Každé úterý přijdete na stejné místo a potkáte stejné lidi. Nejdřív někoho znáte jen od vidění, potom spolu prohodíte pár vět a za pár týdnů už máte člověka, kterému můžete napsat i mimo úterní běh.
Vlastně je to docela obyčejný způsob, jakým přátelství vznikala vždycky. Jen jsme si ho teď museli znovu pojmenovat – a možná i trochu vědoměji vytvářet příležitosti, kde taková přátelství vůbec můžou vzniknout.
Internet jako cesta zpátky ven
Paradoxně v tom může pomoct i internet. Na TikToku nebo Instagramu dnes člověk zjistí, že v jeho okolí existuje běžecká skupina, společné túry nebo knižní klub, kam může přijít úplně sám. Technologie, přes kterou jsme si zvykli velkou část vztahů udržovat, nás tak může dostat zase zpátky ven.
Pokud tedy máte pocit, že by vašemu sociálnímu životu pár nových lidí neuškodilo, řešení nemusí být nijak komplikované: najděte si aktivitu, která vás skutečně baví, a hlavně vystupte ze své komfortní zóny a běžte mezi lidi. Naše generace totiž neobjevila přátelství ani chození ven, jen si možná začíná uvědomovat, že být pořád online a být skutečně s někým není úplně to samé.
