KOMENTÁŘ. Nijak nezastírám, že k sepsání mého textu mě inspirovala publikace komentáře Andreje Babiše na serveru iDNES. Ano, vím, že Babiš tento komentář rozhodně nepsal a s největší pravděpodobností ani nečetl, ale to je pro tuto chvíli jedno. Ať už je autorem kdokoliv, slibuje nám zahraničněpolitický realismus místo morálního pozérství. To dává u Babiše a spol. smysl, protože aby nám někdo mohl vystavovat morální pozérství, musel by na prvním místě být sám morální, a to tu nehrozí. Takže nám zbyl ten realismus. Pojďme si krátce v bodech popsat, v čem spočívá.
Schizofrenie ve vztahu k USA
Spojené státy jsou náš nejlepší kámoš, protože je vede Trump, a ten je boží. Fiala ho neměl rád, takže vztahy s USA poškozoval, Babiš ho má rád tak moc, že mu marketingově vykradl červené kšiltovky, takže máme nyní s USA ty nejlepší vztahy. Tak nejlepší, že se můžeme vykašlat na plnění 5 % HDP do NATO, což po nás chce ten boží Trump. A ty svoje slavný předražený F-35 by si taky mohl nechat. Co z toho mají našelidi?
Maďarská sázka na mrtvého koně
Jestli má Andrej Babiš někoho ještě radši než Donalda Trumpa, pak je to Viktor Orbán. Toho má rád dokonce tak moc, že se v rámci českého boje proti zahraničnímu vměšování se do voleb jal vměšovat do voleb v Maďarsku a podporoval v nich Orbána snad více než paní Orbánová, navzdory tomu, že jeho ministr zahraničí se ve finále ani moc netajil tím, že je ruský kolaborant, a všechny průzkumy věštily Orbánovi prohru. Dopadlo to tak, že prohrál ještě drtivěji. Smutné.
S Ficem na věčné časy
Aby nám nebylo moc líto, že Andrej Babiš přišel na východ od nás o kamaráda, tak mu tam ještě jeden zbyl. Respektive oni na sebe s Robertem Ficem zbyli tak nějak navzájem. Jistě, se Slovenskem máme tradičně skvělé vztahy, Babiš se tam narodil (což je vedlejší) a má tam miliardový byznys (což vedlejší rozhodně není), a zatímco od Fica dávají všichni ostatní ruce pryč a směje se mu už i ten Putin, u nějž praktikuje rektální alpinismus s vervou Edmunda Hillaryho v nejlepší formě, přítel Andrej drží. Jak ten kůl v plotě.
ANO říká NE Německu
Se vší úctou k výše zmíněným bratrům Slovákům, pro Česko je ekonomicky mnohem důležitější Německo, kam míří asi 80 % našeho zahraničního exportu. Jak se podle toho v té naší nové pragmatické a realistické zahraniční politice zařídíme? Němce naštveme tak, jak se to za uplynulých 35 let nikomu nepovedlo. Jejich prababičky a pradědové tu volili Henleina, tak táhněte, šmejdi sudeťácký a náckovský! Bavorský premiér Söder je zděšen a nechápe, co se děje. Nebojte pane Södere, nejste zdaleka sám.
Macinkovo frackovské a arogantní panování Černínskému paláci je zhmotněním nejdivočejších fantazií o tom, jak to asi vypadalo, když císař Caligula dosadil do senátu svého koně a císař Nero zapálil Řím a hrál při tom na loutnu.
Na Tchaj-wan? Doma budeš!
Kdo u nás masivně investuje? Tchaj-wan. Kdo je dominantním světovým hráčem ve výrobě mikročipů, bez nichž se dnes nikdo neobejde? Tchaj-wan. Kam tedy pošleme jednoho z nejvyšších ústavních představitelů v čele podnikatelské mise utužovat vzájemné vztahy a byznysovou spolupráci? Správně, nikam. Nesmíme přeci naštvat Čínu, která u nás zdaleka tolik neinvestuje, ale mohla by! Ačkoliv, když se podíváme, jak to dopadlo minule, tak by snad radši ani nemusela.
Kazachstán, Uzbekistán, Babišistán
Když už pár tradičním parterům ukážeme vztyčený prostředníček, tak bychom se asi měli poohlížet po nějakých nových. Nemyslete si, že se to neděje. Předseda vlády podnikl zahraniční cestu do Taškentu a Astany, protože co si budeme nalhávat, sám místy budí chováním i mluvou dojem jakési karikatury reprezentanta blíže neurčitého postsovětského středoasijkého prostoru. Nebo jsou to možná prostě jen poslední země, kde je ještě někdo ochotný se s námi bavit. Kdo ví. Tak snad nám nová osa Kazachstán-Uzbekistán-Babišistán přinese víc než jen další falešné taxikáře.
Černín mezi Nerem a Caligulou
Říkáte si, že celou dobu je to o Babišovi, ale zahraniční politiku má přeci na starosti Petr Macinka? Nebojte, to nejlepší nakonec, došlo i na Macinku a vyslouží si hned dva odstavce. Jeho frackovské a arogantní panování Černínskému paláci je zhmotněním nejdivočejších fantazií o tom, jak to asi vypadalo, když císař Caligula dosadil do senátu svého koně a císař Nero zapálil Řím a hrál při tom na loutnu. Jen Macinka místo koně do senátu dosadil osla na ministerstvo životního prostředí a místo Říma spálil mosty mezi vládou a prezidentem.
Alespoň nám Macinka nově představil svůj poradní tým ve složení výběr z kyselých hroznů Institutu Václava Klause, paní vyznamenaná teroristickým diktátorem a náhodný dezinformátor z Facebooku. Jan Zahradil, který se od voleb kasal tím, že v týmu bude taky, protože má perfektní kontakty v USA chybí, protože si údajně američtí přátelé nepřáli, aby tam byl takovýto přítel Číny. Tak teď musí Macinka řešit, kam s ním. Ale on něco jistě vymyslí, protože jestli něco umí, tak je to všechny nas*at. Tak jestli tu nakonec místo surrealismu nemáme spíše macinkovský ser-realimus.
