GLOSA. Květen 2026. Dvacáté první století vstupuje do své druhé čtvrtiny. Svět čelí mnoha zásadním výzvám. Největšími buzzwordy jsou dlouhodobě slovíčka jako modernizace, digitalizace, transformace nebo umělá inteligence. A copak je v této atmosféře tématem číslo jedna v České republice? Babrání se v osmdesát let starých křivdách a frontální útok na cokoliv, co jen zlehka připomíná interpretaci moderních dějin.
V Brně proběhne sraz sudetských Němců. No to je ale hrůza! Nehoráznost! Co jen si to ti zmetci dovolujou?! Vždyť nám ta vražedná chamraď chce sebrat NAŠE chalupy! Ne, to není narativ poválečného Rudého práva, ale hlavní komunikační linka současné české vlády. Že má třistamiliardové manko v rozpočtu děravém jak cedník? Že se tu řeší asi největší ohrožení nezávislosti médií minimálně od převratu v roce 1989? Že o důchodovém systému a vlastně i o systému veřejného zdravotního pojištění všichni vědí, že jde o časovanou bombu, která se nevyhnutelně přibližuje okamžiku exploze (respektive v tomto konkrétním případě spíše imploze, ale nač se zatěžovat s podobnými detaily…)? Koho to zajímá, SUDEŤÁCI!!!
V Brně proběhne místním občanským spolkem pořádané setkání s jiným občanským spolkem z Německa. Rázem je z toho naprosto dokonale nezáživná, jak by řekl Václav Klaus, neudálost.
Nejhorší na tom je, že tady už nejde jen o nějakou populistickou kouřovou clonu, což by vlastně ještě byla docela dobrá varianta. Jak celá tato zgruntu zhovadilá „debata“, či co to vlastně má být, graduje, člověk se nevyhne závažnému podezření, že oni to vlastně myslí vážně. Představte si titulek uvozující předchozí odstavec následovně: V Brně proběhne místním občanským spolkem pořádané setkání s jiným občanským spolkem z Německa. Rázem je z toho naprosto dokonale nezáživná, jak by řekl Václav Klaus, neudálost. Čím vlastně sudetští Němci tak vadí?
Nikdo nezpochybňuje historické události, které opravdu nebyly pěkné. V prvé řadě je tedy nezpochybňují sami sudetští Němci, kteří se za ně opakovaně omluvili a troufám si tvrdit, že málokdo se ze své historické viny poučil tak moc, jako právě Němci obecně, ať už ti sudetští nebo jacíkoli jiní. Ona obava z prolamování Benešových dekretů je, vzhledem k tomu, že tento požadavek už dávno žádným požadavkem není a samotný Landsmanšaft (opět si všimněte, jak takto napsané slovo budí emoce, zatímco otrocký český překlad krajanský spolek je naprosto neutrální nuda) se veškerých nároků vzdal, úplně lichá.
Ve finále jediný, kdo po něčem takovém volá, jsou spřátelení politici našich vládních stran. Na jednu stranu tu ANO, SPD a Motoristé bijí na poplach, jak nám sem míří prolamovači dekretů, na stranu druhou pak vesele objíždí sjezdy německé AfD, případně rakouské FPÖ, kde po tom občas někdo i reálně volá. Ale co už, jak pravil Jára Cimrman: Autor zastává stanovisko, které následně sám vyvrací. A že předseda Landsmanšaftu, svérázný Bernd Posselt říká, že s dekrety nesouhlasí? Inu, opět se nabízí Cimrman: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. A kromě Cimrmana si toho je moc dobře vědom i Posselt.
Prababička von Gablonz
Má vůbec cenu se celým tématem sudetských Němců v době, kdy valná většina přímých aktérů zemřela a ti, kteří přežili, byli malými dětmi, zabývat? Není to stejně hloupé, jako kdyby se prvorepubliková politická garnitura rozhodla, že se nebudeme bavit s Francií a vyčítat jí traumata a křivdy z napoleonských válek? Mají vnoučata, mnohdy spíš pravnoučata, nést nějaký podíl na vině svých prarodičů a praprarodičů, kterou navíc nijak nepopírají? Nebylo by náhodou lepší spolu jako sousedi normálně vycházet a u toho se potkávat a řešit to, čím si můžeme být teď a tady prospěšní?
Proč to vlastně celé píšu? Protože se mě téma dotýká, jelikož sám pocházím z rodiny se smíšenými sudetoněmeckými kořeny. Prababička, která dokonce za života nepromluvila slovo česky, si v Jablonci (tedy pardon, v Gablonz an der Neisse) vzala českého pradědu (shodou okolností v době, kdy v čele města stál dlouholetý starosta jménem Posselt, který tedy s tím současným nemá nic společného, byť i kořeny jeho rodiny jsou jablonecké), děda a prateta se česky pořádně naučili na základní škole.
Ale cítím se tím po sto letech nějak poznamenán, ovlivňuje mě to nějak? Ne, maximálně mám zajímavou historku o vlastní rodině, respektive o lidech, kteří zemřeli dlouho předtím, než já jsem se narodil. A bohužel pro současnou vládu to zjevně má nějaký hlubší význam, vůči němuž je nutno se vymezit. Tak využiji svého práva se vymezit proti vládě. A stejně jako Bernt Posselt tam vnímám hlavně ono již zmíněné cimrmanovské: Můžu o tom vést spory, můžu s tím nesouhlasit, ale to je tak všechno, co se s tím dá dělat. Jen bych teda mnohem radši řešil něco úplně jiného. Ach jo...
