Behaviorální analýza nepracuje s dojmy ani intuicí. Každý závěr o profilu pachatele musí být podložen stopami – buď materiálními, nebo paměťovými. Klíčovým pojmem je takzvaná delikátní činnost, tedy chování střelce před činem, v jeho průběhu a po něm. Z tohoto pohledu za sebou David K. zanechal stop víc než dost.
Bývalá elitní kriminalistka Jiřina Hofmanová v novém díle podcastu upozorňuje na momenty, které měly policii okamžitě alarmovat.
Pachatel během krátké doby získal арsenál zbraní včetně zvlášť zraňujícího střeliva, legálně si pořídil tehdy nově dostupné tlumiče a žádal o zkrácení hlavně brokovnice. Nejděsivější detail ale leží jinde: David K. se prokazatelně přihlásil na kurz určený pro oběti, který učil, jak se chránit před aktivním střelcem.
Studoval taktiku druhé strany. Policie přitom po tragédii tvrdila, že nemůže ověřovat pravdivost jeho tvrzení o důvodech nákupu zbraní pro osobní ochranu. Prohlášení, která nikdo nekontroluje, jsou v systému k ničemu.
Klánovice jako bod zlomu
Z pohledu analýzy chování byl klíčovým momentem útok v Klánovickém lese, kde David K. zastřelil otce a malé dítě. Pachatel, který svůj čin zakládá na vnitřních fantaziích, si potřeboval v reálu ověřit, zda je vůbec schopen vystřelit na živého člověka. V okamžiku vraždy v lese vyslal jasný signál o extrémní rizikovosti.
Policie navíc v té době už disponovala informacemi od kamarádky Davida K., která na jeho podivné chování upozorňovala.
V perfektně fungujícím systému mohl být výsledek jiný. Zkušený analytik s desítkami případových studií za sebou by okamžitě zvedl varovný prst a donutil operační složky zrychlit veškeré procesy na maximum.
Obrovskou zásluhu na tom, že obětí nebylo ještě víc, má právě zmíněná kamarádka. Její včasné oznámení vedlo k tomu, že policie začala konat před samotným útokem na fakultě. Bez toho by střelec mohl zatarasit dveře v posledním patře, jak původně plánoval.
Databáze, která zmizela
Hofmanová mluví s hlubokým rozhořčením o systému ViCLAS. Jde o kanadskou databázi pro ukládání strukturovaných informací o násilné a sexuálně motivované trestné činnosti, kterou celá západní Evropa běžně používá.
Česká republika systém úspěšně provozovala třináct let, uchovával záznamy padesát let zpětně a registroval i neodsouzené pachatele. Policie ho přesto sama zrušila. Bez strukturovaných dat přitom po promlčení likviduje spisy a ztrácí možnost srovnávat staré případy se současnými sériovými pachateli.
Sama Hofmanová přitom už v roce 2000 založila na policejním prezidiu skupinu specializovaných kriminalistických činností, která se profily pachatelů zabývala. Skupina nepřežila byrokratické změny.
Po svém odchodu sice nabízela policejnímu prezidentovi i vedení kriminálky, že zdarma vyškolí novou generaci behaviorálních analytiků, její nabídka však byla smetena ze stolu s alibistickým odkazem, že by bylo snazší, kdyby byla soudní znalkyní.
Co skrývá případová studie
Česká společnost si zaslouží kompletní zveřejnění případové studie z Masakru na Filozofické fakultě. Nejde o bulvární detaily, ale o pochopení mechanismu, jak se vrah choval a jaké prostředí ho formovalo. Zásadní otazník visí nad rodinnou dynamikou.
Zatímco matka po činu tvrdila, že bylo vše v pořádku, syn otce nenáviděl s takovou patologickou intenzitou, že ho doma nejen zavraždil, ale pokusil se mu oddělit hlavu od těla.
Bez detailní analýzy této brutality a sociologického výzkumu se policie nemůže poučit. Události z Uherského Brodu, ostravské nemocnice, Klánovic a Filozofické fakulty jasně ukazují, že analýza chování musí být pevně ukotvena v systematickém vzdělávání policistů.
Tragédie z prosince 2023 musí sloužit jako tvrdý varovný signál, nikoli jako politická záminka k zametání chyb pod koberec.
Celý rozhovor s Jiřinou Hofmanovou si poslechněte v přiloženém přehrávači.