Zahájení volební kampaně je specifická disciplína. Má jediný cíl: zařvat do prostoru, přitáhnout pozornost médií a vystrašit konkurenci. Politici prostě musí umět prodat, že jsou tady a mají hlad po moci.
Většina velkých kluků proto organizuje pompézní show, platí drahé kapely a pronajímá exkluzivní lokace. Když ale na pražské Štvanici odpálila kampaň trojkoalice Prahy Sobě, Nových Lidovců a Zelených, náhodný kolemjdoucí mohl snadno nabýt dojmu, že omylem prošel kolem poklidné oslavy padesátin nějakého místního ajťáka.
Komorní, nenápadné, neviditelné.
Praha Sobě se sice dlouhodobě snaží tvářit, že není korporátní stranou kravaťáků, ale jen partou sousedů z letenské kavárny, co chtějí měnit své okolí. Jenže tentokrát to nebylo promyšlené sousedské PR, ale spíš čisté kouzlo nechtěného. Spojení s Lidovci navíc dál drhne.
Co mají městští progresivní liberálové společného s lidmi, kteří tradičně sbírají hlasy na moravském venkově? Po vnitrostranickém převratu a nástupu Jana Grolicha sice partaj slibuje modernější tvář, ale v Praze to zatím vypadá spíš na totální kapitulaci.
Na Štvanici totiž nebylo vůbec poznat, že tam nějací Lidovci jsou. Obě strany sice sdílejí žlutou barvu, ale optické pohlcení menšího partnera bylo dokonale brutální.
Všichni vyfasovali žlutá trička s portrétem volebního lídra Adama Scheinherra a lidovecká identita se smrskla na pár osamocených kšiltovek. Že nejvíc pozornosti pro sebe nakonec urval samotný jihomoravský hejtman Grolich, který si do
Prahy odskočil zkontrolovat své ovečky, je pro pražské Lidovce sice hezké, ale pro kampaň v hlavním městě úplně k ničemu.
Zoufalství podtrhuje i digitální nula. Zatímco jindy marketingové mašiny chrlí v den startu obsah s kulometnou kadencí, sociální sítě Prahy Sobě zarytě mlčely nebo jen líně sdílely cizí videa. Jediným profi zářezem tak zůstává klip, kde Adam Scheinherr v holičském křesle shazuje své dlouhé vlasy.
Nová image městského liberála ze žurnálu funguje skvěle, ale s lowcostovou realitou na Štvanici ostře kontrastuje.
Můžeme sice spekulovat, zda jde o geniální strategii nespálit všechen prach hned na začátku a nechat kampaň gradovat v létě. Nebo o hrdé gesto, že za ně mluví hotová práce na magistrátu a drahé billboardy nepotřebují.
Realita ale bývá cyničtější. Nejčernější a zároveň nejrealističtější scénář je ten, že jsme právě viděli strop toho, co aktuální finanční situace a vyčpělý marketingový tým hnutí dokážou vyprodukovat. A to je pro partu s primátorskými ambicemi hodně smutná vizitka.
