Když se řekne černý trh, většina lidí si představí padělky luxusních kabelek, ilegální zbraně nebo kokainové balíčky.
Jenže realita je mnohem cyničtější. Podle Michaela Ellise, bývalého zástupce ředitele Interpolu pro boj s nelegálním obchodem, je nejrychleji rostoucím a čím dál lukrativnějším odvětvím podsvětí něco úplně jiného – elektronické cigarety.
Státy přitom tomuto miliardovému byznysu kriminálních gangů samy aktivně umetají cestičku.
„Jde doslova o kriminální epidemii, nikdy za svou mnohaletou kariéru jsem nic podobného neviděl,“ varoval Ellis na konferenci Global Forum on Nicotine ve Varšavě. Čísla jsou děsivá. Jen v jihovýchodní Asii přicházejí rozpočty kvůli černému trhu ročně o 17 miliard dolarů.
Dva rozdílné pohledy – elitního policejního vyšetřovatele a thajského osvětového aktivisty Asy Saligupty – se protínají v jedné brutální diagnóze: vládní aparáty absolutně netuší, jak situaci řešit, a svými kroky mafii přímo dotují.
Princip je přitom primitivní. Když státy nesmyslně vyšroubují daně a ceny do absurdních výšin, poptávka nezmizí.
Pouze se přesune do šedé zóny. Thajsko před dvanácti lety vapy úplně zakázalo. Výsledek? Počet uživatelů stoupl ze sta tisíc na dva miliony a stát přichází o miliardu dolarů ročně, protože všichni nakupují u pašeráků. V Evropské unii je situace podobně alarmující – sama Sedmadvacítka přiznává, že až 35 % trhu s elektronickými cigaretami ovládá nelegální distribuce.
Více než třetina peněz tak teče přímo do kapes organizovaných zločineckých skupin, které z těchto zisků financují obchod s lidmi, nucenou prostituci, drogy a mezinárodní terorismus.
Pro kriminální gangy je to navíc bezpečnější terno než pašování narkotik. Uživatelů nikotinu je řádově víc než narkomanů. Když vás chytí s kilem heroinu, strávíte mládí za mřížemi. Když vás chytí s krabicí nelegálních vapů, riskujete v podstatě jen administrativní pokutu.
Průvodním jevem tohoto selhání systému je pak extrémní násilí. V Austrálii už gangy zapalují konkurenční prodejny, v Mexiku trh kompletně ovládly bezohledné drogové kartely.
Zatímco státy jako Francie nebo Nizozemsko dál tvrdohlavě pokračují v nesmyslné prohibici a zakazují například nikotinové sáčky, praxe jasně ukazuje, že tudy cesta nevede. Jediným fungujícím receptem je rozumně nastavený a regulovaný trh, který sice omezuje klasické kouření, ale zároveň nenechává vydělávat mafii.
Současná vládní politika zákazů je tak spíše než bojem za veřejné zdraví přímým sponzoringem organizovaného zločinu.