Červený koberec, jednadvacet dělových salv, obří portréty a dětí s balónky na Kim Ir-senově náměstí nepočítaně.
Pchjongjang jako obvykle nachystal pro čínského prezidenta Si Ťin-pchinga pompézní divadlo. Jenže za fasádou rituálních komunistických tanečků se hraje tvrdá mocenská partie o to, kdo bude reálným pánem nad severokorejským režimem.
Pro čínského vůdce jde o vůbec první zahraniční cestu v tomto roce a do KLDR dorazil po dlouhých sedmi letech.
Peking už není jediným spasitelem zbídačeného korejského režimu. Kim Čong-un si v posledních měsících vybudoval extrémně silnou pozici díky masivním dodávkám zbraní a vojáků pro ruskou válku na Ukrajině.
Moskva za to Severní Koreu platí technologiemi a surovinami, což z Kima udělalo sebevědomého hráče, který už Čínu nepotřebuje jako jediného ekonomického protektora. Si Ťin-pching tak musel osobně přiletět, aby svému mladšímu partnerovi připomněl, kdo je tady nepopiratelný historický šéf.
Zatímco oficiální prohlášení obou diktatur jsou plná povinné vaty o „novém historickém počátku“ a boji proti „západní hegemonii“, reálné priority Pekingu se zjevně posunuly.
Číně už nejde o denuklearizaci Korejského poloostrova. S atomovým arzenálem v rukou nevyzpytatelného Kima se dávno smířila. Teď hraje o udržení strategického nárazníkového pásma a geopolitický vliv.
Čínský vůdce Si potřebuje mít jistotu, že mu Kim pod tlakem zbrojních kšeftů s Moskvou a geopolitického superchaosu nezačne dělat za humny nekontrolované problémy.
