Velký zákon, který od základu mění fungování celé jedné oblasti, obvykle připravuje příslušné ministerstvo a prochází transparentním meziresortním připomínkovým řízením. Chystaná novela stavebního zákona ovšem tyto standardní demokratické procesy kompletně obešla. Do Poslanecké sněmovny dorazila jako poslanecký návrh hnutí ANO na přelomu roku, pouhé dny po jmenování nové vlády.
Kdo text reálně napsal, dodnes nikdo oficiálně neví. Organizace Arnika si podle architektky a urbanistky Anny Vinklárkové podala žádost o informace přímo do sněmovny, ta ji však odmítla. „Nyní se odvoláváme a jsme připraveni se i soudit. Veřejnost má právo vědět, kdo píše zákony,“ vysvětluje architekta Anna Vinklárková v podcastu Matěj Hollan: I WANT MORE.
Předkladatelé argumentují časovou tísní, což ale podle expertů neobstojí, protože standardní připomínkové řízení by se za uplynulých šest měsíců pohodlně stihlo. V transparentním procesu by si navíc kdokoli mohl dohledat, jaké výhrady profesní organizace měly a jak s nimi bylo naloženo.
Rozsah celé věci je přitom mimořádný. Samotný komplexní pozměňovací návrh má kolem dvou set stran a se zapracovanými změnami se rozrůstá na bezmála tisíc stránek. „Formálně je to sice novela, ale obsahem jde o zcela nový zákon,“ shrnuje urbanistka. Předpis drsně zasahuje do více než čtyřiceti dalších norem, nejbrutálněji do památkového zákona a zákona o ochraně přírody a krajiny. Třetí, finální čtení čeká sněmovnu na přelomu června a července.
Falešný slib rychlého povolování
Hlavním vládním argumentem pro schválení je urychlení výstavby a s ním spojené dostupnější bydlení. Vinklárková ale upozorňuje, že politici nepředkládají žádná data, která by tato tvrzení opřela o realitu. „Na webu Ministerstva pro místní rozvoj se sice dočtete, že povolení stavby v Česku trvá sedm až deset let, ale nemají to podložené vůbec žádnými analýzami ani praxí,“ varuje.
Skutečná data České komory autorizovaných inženýrů a techniků (ČKAIT) přitom ukazují úplně jiný obraz. Z průzkumu mezi projektanty jasně vyplývá, že drtivá většina staveb je povolena v řádu měsíců – celých 82 % projektů projde schválením do jedenácti měsíců.
Případy, kdy se proces vleče roky, jsou anomálie spojené s odvoláními nebo selháním konkrétního úředníka.
Hlavní příčinou reálného brzdění je personální podstav stavebních úřadů. A právě tento klíčový problém novela fatálně zhoršuje. Úředníci, kteří jsou dnes zaměstnanci samospráv, mají nuceně přejít pod stát. Jenže obce jim běžně doplácejí osobní ohodnocení a státní tabulky nabízí výrazně horší podmínky. „Celých 67 % úředníků odmítá pod stát přejít, protože na obcích mají mnohem lepší zázemí,“ popisuje Vinklárková. Výsledkem tak bude personální kolaps úřadů.
Superúřad pro developery bez kontroly
Jádrem nové soustavy se má stát centrální Úřad rozvoje území. Ten převezme agendu několika ministerstev a podřídí si krajské i obecní úřady. Systém je však nastaven s obří systémovou vadou. „Předsedu tohoto superúřadu bude jmenovat a odvolávat přímo vláda a tento člověk nebude mít nad sebou žádný kontrolní dozor ani odvolací orgán. To vytváří extrémní korupční potenciál,“ varuje architektka v rozhovoru s Matějem Hollanem.
Druhou fatální změnou je faktická likvidace role odborníků. Novela v řadě klíčových oblastí ruší dosavadní závazná stanoviska, kterými specialisté chránili veřejný zájem. „Ruší se závazná odborná stanoviska památkové péče, hygieny, hasičů a v mnoha případech i ochrany přírody,“ vyjmenovává Vinklárková. Místo nich bude vznikat jen nezávazný podklad v rámci samotného úřadu.
Klíč k celému rozvratu leží v nově definovaných základních zásadách zákona. Ty totiž stanovují, že rozvoj ve smyslu samotné výstavby a podnikání má mít téměř vždy přednost před ochranou hodnot.
Úředník tak ztratí zákonnou oporu k tomu, aby problematickou stavbu zastavil, protože by riskoval, že jeho rozhodnutí bude označeno za nezákonné maření investice. Odborné výhrady se tím stávají bezzubým folklórem. „Proč by tam ten odborník za takových podmínek vůbec chodil?“ uzavírá Vinklárková.
