Evropská komise zaslala české vládě oficiální listinu s jednoznačným vzkazem. Dokud nebude střet zájmů premiéra Andreje Babiše prokazatelně vyřešen, nemá Česká republika vykazovat k proplacení žádné dotace pro firmy spjaté s holdingem Agrofert.
Není to překvapení. Eurokomisař příslušný pro tuto agendu říkal totéž na výboru pro rozpočtovou kontrolu Evropského parlamentu.
Problémem je takzvaný slepý fond, do nějž Babiš svůj majetek formálně vložil. Konstrukci připravili právníci tak, aby vyvolávala dojem standardního slepého fondu.
Český právní řád ale tento institut vůbec nezná, takže vznikla struktura, která se jako slepý fond pouze tváří. Evropské právo navíc počítá s tím, že z majetku premiéra profitují i rodinní příslušníci, a to bez ohledu na to, zda ho formálně ovládá, nebo ne.
„Zdravíme všechny voliče Andreje Babiše. Na dotace pro Agrofert jde 228 tisíc Kč každou hodinu. To znamená 5,5 milionu na den, což jsou dvě miliardy ročně.
Pokud odvádíte daně, tak posíláte dvě miliardy ročně panu Babišovi, protože ten Brusel to nezaplatí. Proč to nezaplatí? Protože evropští daňoví poplatníci z ostatních zemí nemají zájem financovat tady našeho zloděje,“ říká Johana Šafrová v podcastu Válka s mloky.
Pavel Šafr situaci doplňuje: „Pumpování státních, veřejných a evropských peněz do podniků spjatých s Andrejem Babišem trvá a je to naprosto ukázkové zneužívání veřejné funkce k osobnímu prospěchu." Debata se přitom netýká jen Agrofertu. V pozadí zůstávají i další firmy, například IVF kliniky Future Life vlastněné přes holding Synbiol.
Okamura potřebuje být vidět. Babiš mu to zatím nechává
Vztah mezi ANO a SPD v koalici se navenek jeví jako koaliční třenice. Babiš Okamurovi veřejně vzkázal, že je předseda sněmovny, nikoli člen vlády, a ať si to nemýlí. Ve skutečnosti je dynamika uvnitř koalice složitější.
Průzkumy spokojenosti voličů SPD s vládou ukazují sestupnou tendenci. Pro Okamuru to představuje reálné riziko: strany, které v minulosti vstoupily do koalice s ANO jako menší partneři, se z ní zpravidla nevracely posílené. Sociální demokracie je nejnázornějším příkladem. Okamurovu pozici navíc komplikuje Jindřich Rajchl, jehož hnutí PRO loví ve stejném elektorátu a může mu část voličů přetáhnout ještě před příštími volbami.
„Okamura potřebuje, aby bylo patrné, že tam je on, aby bylo viditelné, že on je tady to největší prase," říká Šafrová. Babišovi to ovšem paradoxně vyhovuje. Když Okamura na sebe stahuje část nejtvrdší rétoriky, Babiš vedle něj vypadá umírněněji. Šafr ale hned dodává, že tato optika je ošidná.
„Je to Babiš, kdo si vzal SPD do vlády. A celá ta záležitost kolem sudetských Němců, ta úplně totální, temná, nacionalistická prasárna, k tomu se připojilo celé hnutí ANO."
Brněnská demonstrace, kterou spolupořádala SPD, přilákala podle Šafrové jen několik stovek lidí. Zájem byl malý a výstupy spíše tragikomické než nebezpečné. Podstatnější je ale širší kontext. Celá vládní koalice se přihlásila k Okamurovu proti-sudetskoněmeckému návrhu, tedy nejde o výstřelek jednoho extrémního hráče. Pro zahraniční partnery, s nimiž Babiš potřebuje vycházet v EU, je to signál, který se těžko vysvětluje.
Co se děje na Úřadu vlády?
Zatímco koaliční partneři se přetahují o pozice, v zákulisí Úřadu vlády se odehrává jiný příběh. Tünde Bartha, nová vedoucí úřadu, přistoupila k reorganizaci, při níž rušila celé agendy a přerozdělovala je na jednotlivá ministerstva. Nejviditelnějším příkladem bylo nakládání s agendou závislostí, jednou z mála oblastí české veřejné správy, která fungovala a měla mezinárodní renomé. Zkušení odborníci začali podávat výpovědi. Bartha přitom není na Úřadu vlády nováčkem — za druhé Babišovy vlády tam již působila a před návratem do funkce pracovala v Agrofertu.
Šafrová postup Barthy komentuje se skepsí: „Bartha pak v médiích říkala, že nemohla čekat na ty odborníky, to by to nikdy nebylo. Nevím, jestli si sem přinesla nějaké návyky z Maďarska, ale možná by jí někdo měl vysvětlit, že tady nejsme za Orbána."
Druhou výraznou postavou na úřadu je Natálie Vachatová, poradkyně premiéra pro oblast svobody projevu. Ta se pokoušela prosadit zákon o zahraničních agentech, tedy legislativu, která by pranýřovala organizace financované ze zahraničí, rozumí se ze Západu, zatímco peníze proudící z Ruska by zůstaly bez povšimnutí. Odpor byl rychlý a masivní. Petice Forum 24 za odvolání Vachatové nasbírala desítky tisíc podpisů během několika dní.
Zákon se dočasně zastavil, Šafrová ale nepovažuje věc za uzavřenou. Podle ní se čeká, až opadne pozornost, a hledá se způsob, jak návrh protlačit nenápadněji, přilepený k jinému zákonu. Šafr i Šafrová shodně označují přímou předlohu za ruskou legislativu, která tamní vládě slouží k umlčování nezávislých organizací a novinářů. Situaci navíc zkomplikoval další detail: bratr Vachatové před šestnácti lety odešel pracovně do Ruska, kde se trvale usadil.
Celý díl podcastu Válka s mloky si můžete poslechnout na vlny.cz.
