Nesnáším zdržování ve fotbale. Fakt mi dělá radost uplatňování nových pravidel. Na MS to vidím každý zápas. Jsem až beznadějně nadšeným šimpanzem a určitě to vidím moc optimisticky – přijde mi, že fotbaloví simulanti a taktizující zbabělci konečně narazili na zeď.
Rozhodčí drží úhel
Nová pravidla zatím, z toho, co vidím v televizi z USA, Mexika a Kanady, nekompromisně likvidují herní alibismus. Rozhodčí evidentně vzali nekonečná školení a semináře na to téma hodně vážně. Nebude to nově standardem v celém fotbalově vyspělém světě jenom na papíře? Prý ne. Má to být naopak. Wow!
Pak ale od nového ročníku (začíná již v červenci) čeká českou (nejen, celý profesionální fotbal) první ligu brutální civilizační šok. Kdo doteď natahoval čas, spláče prý nad výdělkem. Rád bych tomu věřil.
Pravidlo pětivteřinového odpočtu na auty, rohy a odkopy od brány sice rozhodčí na šampionátu zatím pouštějí s lehkou benevolencí, ale ten psychologický efekt je okamžitý. U televize to vidí i rekreační fanoušek - laik.
Kdo se nezbaví starých zlozvyků, toho systém bez milosti popraví
Hra má najednou rytmus, který doteď chyběl. Strach z trestu totiž funguje spolehlivěji než jakákoliv domluva. Když hráč s míčem v zámezí vidí, jak sudí zvedne ruku a začne mu před očima odpočítávat poslední sekundy, končí veškerá ležérnost. Buď rozehraješ, nebo letíš.
Žádné debatování, žádné křeče. Vsadím se, že u televize z toho kvetou hlavně trenéři ze staré školy, kteří doteď kázali zdržování jako herní taktiku. Jenže nová pravidla se s tím nemažou.
Viděli jste Japonce, jak jdou příkladem třeba při ošetřování.
Mimochodem, sledovat Japonce a prizmatem zdržování dlouhodobě, může být zajímavé.
Těsně před před šampionátem hráli v přípravě proti Islandu. Islanďan při střídání odmítal běžet, tak ho rozhodčí podle nového manuálu prostě vyhnal, Island musel hrát minutu v deseti a Japonci z té bleskové přesilovky okamžitě v 87. minutě trefili vítězný gól na 1:0. Hotovo, vyřízeno, karma v reálném čase.
Nový svět?
Žádné slitování s vyčuránky, kteří neumí včas opustit plac. Sami Japonci přitom doteď s hrdostí stavěli do brány gólmana Shuichi Gondu, což byl (je) sice pan brankář, ale v natahování času a teatrálním padání s míčem na zem to byl regulérní uličník a mistr světa.
Na MS vidíme hned od začátku podle očekávání trochu nový svět. Vypadá to zatím skvěle. Jedna z mála věcí, co kolem šampionátu skvěle vypadá.
U nešvaru s natahováním času to vypadá po dekádě na obrovský pokrok. Metr sudích zatím jasně tvrdí basu nového přístupu: Kdo se nezbaví starých zlozvyků, toho systém bez milosti popraví. Nezdržuje se tolik. Skutečného herního času je více.
Jenže teď se podívejme na náš domácí rybníček, kde je Chance Liga na zdržování a ubohém válení se po trávníku v podstatě postavená. Naše ligové týmy udělaly z pasivity regulérní řemeslo.
Představa, jak ligový brankář v devadesáté minutě standardně simuluje betonové nohy, odmítá vykopnout a rozhodčí místo žluté karty odpíská rohový kop pro soupeře, je naprosto osvěžující.
Tohle je přesně ten moment, kdy fotbal přestal prosit o slušnost a zavedl absolutní teror pro simulanty. Nestihneš hodit aut? Hází soupeř. Lehnete si na trávník a necháte se ošetřovat? Marš za čáru a váš tým hraje minutu v oslabení. Desetivteřinový limit na střídání pak definitivně pohřbí ty nekonečné šnečí pochody přes celé hřiště.
Strašně moc chci vědět, jestli na to naši rozhodčí budou mít koule. Pokud ano, nová pravidla tuzemským fotbalovým vyčuránkům totálně seberou kyslík. Kdo neumí vyhrát fotbalem, ten spláče nad výdělkem, protože systém poprvé v historii reálně odměňuje ty, kteří chtějí hrát.
Přichází nová éra a český fotbal v ní bude muset buď okamžitě zrychlit, nebo prostě vymře.
