Zápisník není přežitek. Věda tvrdí, že psaní rukou dělá s mozkem zázraky.
Mohlo by se zdát, že psaní rukou čeká stejný osud jako fax nebo telefonní budky. Většina poznámek dnes vzniká na obrazovkách a děti vyrůstají ve světě, kde je klávesnice často stejně přirozená jako tužka. Přesto se ukazuje, že starý dobrý zápisník má stále něco, co technologie zatím neumí nahradit.
Bill Gates (70) patří k lidem, kteří pomáhali vytvářet digitální svět, ve kterém dnes žijeme. Přesto na schůzky stále chodí s blokem a perem. „Vždycky jsem věřil, že ručně psané poznámky pomáhají lépe zpracovávat informace,“ napsal před několika lety na svůj LinkedIn. A jak se ukazuje, věda mu dává za pravdu.
Poznámky do mobilu, nákupní seznam v aplikaci, pracovní podklady v počítači. Pro většinu z nás je dnes pero spíš dekorací na pracovním stole. Každodenní zapisování informací převzaly klávesnice a dotykové obrazovky. Jít s dobou je jedna věc. Přínosy pro mozek jsou ale věc druhá.
Data z posledních let opakovaně ukazují, že informace zpracováváme jinak, když je zapisujeme tužkou či perem. Ruční psaní totiž není jen způsob, jak dostat myšlenku na papír. Je to poměrně složitá činnost, při které spolupracuje několik částí mozku najednou. Do hry vstupuje zrak, hmat, koordinace pohybu i jemná motorika. A právě tato kombinace podle odborníků pomáhá informacím zůstat v hlavě déle.
Výzkumníci z Norské univerzity vědy a technologií sledovali pomocí EEG aktivitu mozku studentů při psaní rukou i na klávesnici. Zjistili, že při práci s perem se aktivovalo více mozkových oblastí současně. Právě tato propojení jsou spojována s učením a ukládáním nových informací.
Podobné závěry přinesly i studie z Japonska a Spojených států. Lidé, kteří si informace zapisovali ručně, si je později vybavovali přesněji než ti, kteří používali pouze klávesnici. Psaní rukou bývá pomalejší, a člověk si proto musí informace více třídit a vybírat, co je skutečně důležité. Místo doslovného přepisu začíná mozek pracovat s obsahem.
Zatímco u dětí se nejčastěji mluví o rozvoji čtení, psaní a jemné motoriky, zajímavé výsledky přinesly studie také u dospělých. Ukázalo se například, že lidé se rychleji učí nové symboly, znaky nebo cizí písmo, pokud je sami píší rukou. Mozek si při psaní vytváří další „paměťové stopy“, díky kterým se k informacím později snáze vrací.
Přestože digitalizace pokračuje prakticky ve všech oblastech života, některé školy i odborníci dnes upozorňují, že úplné opuštění ručního psaní nemusí být nejlepší cesta. Nejde o odpor k technologiím, ale spíš o snahu zachovat dovednost, která má podle řady studií měřitelný vliv na způsob, jakým se učíme a zpracováváme informace.
To samozřejmě neznamená, že bychom měli zahodit notebooky a vrátit se do analogové éry. Také ale není náhoda, že obyčejný zápisník zůstává stále součástí pracovního stolu mnoha vizionářů a celosvětově úspěšných lidí.
