Ještě nedávno byl spotřební koš postavený na rodině. Dvě výplaty, jeden nájem, jedno auto, jeden velký nákup, jedna pračka, jedna dovolená pro čtyři. Teď, Tinderu a dalším online seznamkám navzdory (a možná i díky nim), ovšem narůstá počet single domácností, kterých je v Evropě již třetina. Proto čím dál častěji funguje jiný model: jedna výplata, jeden byt, jeden nákupní košík, a protože pravidla Netflixu kontrolující přehrávající zařízení se stále (dost možná i kvůli nám obcházejícím Čechům) zpřísňují, často i jedno předplatné.
Single domácnosti už nejsou primárně studenti nebo ovdovělí penzisté. Podíl monobydličů nejvíc roste v produktivním věku, tedy 25 až 54 let. Což máme z historického, ale i biologického hlediska tendenci vnímat jako vrchol rodinného a pracovního života. Pokud současný trend vydrží, může kolem roku 2040 tvořit až 40 % domácností jedna osoba. To znamená méně sdílených nákladů, více služeb, menší byty, vyšší náklady na jednotlivce a trh orientovaný na individuální pohodlí.
Z pohledu firem je single zákazník atraktivní nákupčí. Nakupuje častěji, v menším množství. Vše, co by šlo nakrájet mezi členy rodiny, tedy například lednici či gauč, kupuje pro sebe. Má často slušný příjem, tím pádem disponuje dobrým měsíčním cashflow. Na druhou stranu, místo dvou má výplatu jednu, což se může projevit na slabších úsporách. Proto často preferuje model nájem či služba oproti vlastnictví.
Pracující single člověk nezřídka nakupuje s větším důrazem na komfort. Ušetřený čas je pro něj silná komodita. Z toho mají radost poskytovatelé služeb. Mnoho singles se věnuje kariéře a veškerý provoz jednohlavé rodiny stojí jen na nich.
Proto je šikovné nechat si doma uklízet najatým člověkem, obědvat i večeřet z rozvozu, přepravovat se taxíkem. Objednat jídlo z restaurace pro čtyři je spousta peněz a člověk si tento náklad rozmyslí. Pro jednoho je náklad snesitelnější.
Bez dětí také mohu více a snadněji dovolenkovat a cestovat, z čehož mohou těžit lidé podnikající v cestovním ruchu. Celkově vlivem delšího času bez potomků a partnera v produktivním věku roste čas na někdy dost drahé volnočasové aktivity.
Máme zde také oblibu kvalitnějších hotových jídel v supermarketech a menších balení. Trend nákupu nižších hmotností je akcentovaný například ve Velké Británii, kde je ovšem silně ovlivněn i celkovým růstem nákladů na život. Firmy zachovají cenu, aby neublížili peněžence, ale vlivem vyšších nákladů na výrobu problém řeší snižováním gramáže. Fenomén zde získal název shrinkflation, hezky česky smrskflace. Balení chipsů je za stejnou cenu, ale vzduchu je v nich ještě víc než dřív. A to už jsme si z toho dělali legraci před deseti lety.
V short-term vidění to možná pro firmy vypadá s utrácivými singles dobře. Určitě už jste také zachytili na Instagramu reelska starších finančníků smějících se naší generaci za nesmyslné utrácení za drahá kapučínka a avotousty.
Jenže celospolečensky čeká na Evropu demografický ekonomický bubák. Více singles, méně dětí, ovšem stále spousta seniorů s jejich důchody závislými na daních od produktivních pracujících. Z pohledu firem budou budoucí singles „dobře utrácet“, nebude jich ale dostatek a nebude to stačit na podporu zástupů penzistů.
Jak z toho ven? Zatím to vypadá, že i single penzisté budou muset rovněž dlouho pracovat a taky hezky utrácet za své jednočlenné životní náklady. Máte někdo nápad na avotoast dražší dog-friendly kavárnu někde na Vinohradech?
