V neděli 25. října 2026 se v ulicích Bělehradu slavilo. Lidé troubili z automobilů, mávali vlajkami a vítali zprávu, že předčasné parlamentní volby vyhrálo hnutí podporované studenty. Vučić, který Srbsku šéfoval jako premiér a později prezident od roku 2014, veřejně uznal porážku.
Podle srbské republikové volební komise získala Studentská kandidátka v průběžných výsledcích zveřejněných 26. října 52,65 procenta hlasů. Vučićovo uskupení Aleksandar Vučić – Sjednocené Srbsko obdrželo 39,22 procenta. Volební účast dosáhla 68,78 procenta.
Šestnáct mrtvých a otázky kolem rekonstrukce
Za vítězstvím stojí tragédie z 1. listopadu 2024, kdy se zřítil betonový přístřešek nad vstupem do železničního nádraží v Novém Sadu. Neštěstí si vyžádalo 16 obětí a otřáslo důvěrou části veřejnosti ve státní instituce.
Nádraží předtím prošlo rekonstrukcí. Tragédie vyvolala otázky, kdo odpovídal za stavební práce, jak probíhala jejich kontrola a zda veřejné zakázky neprovázely neprůhledné postupy.
Demonstranti začali spojovat neštěstí s korupcí a zanedbáváním odpovědnosti. Vláda taková obvinění odmítala a tvrdila, že viníci musí být potrestáni. Příčina zřícení a případná trestní odpovědnost však zůstávají věcí vyšetřování a soudů.
Protesty provázelo symbolických 15 minut ticha za oběti. Když v listopadu 2024 došlo k napadení demonstrantů před Fakultou dramatických umění v Bělehradě, přidávaly se další univerzity. Na útoky a zásahy proti protestujícím upozornili také zvláštní zpravodajové OSN.
Studenti měli čtyři konkrétní požadavky
Studenti chtěli zveřejnit dokumentaci k rekonstrukci nádraží a důsledně vyšetřit okolnosti tragédie. Požadovali také postih lidí, kteří napadali pokojné demonstranty, zastavení neoprávněného stíhání protestujících a navýšení prostředků pro vysoké školy o 20 procent.
Vučić opakovaně tvrdil, že stát požadavky splnil. Studenti s jeho hodnocením nesouhlasili a pokračovali v blokádách fakult i veřejných shromážděních.
Zvláštností hnutí byla jeho organizace. Místo jednoho vůdce rozhodovala studentská pléna na jednotlivých fakultách, pracovní skupiny zajišťovaly bezpečnost, zásobování a koordinaci akcí.
Jak popsala agentura Reuters, protestující dostávali od veřejnosti potraviny, vybavení i finanční příspěvky. Demonstrace tak mohly pokračovat dlouhé měsíce a získávaly podporu i mimo univerzity.
Proč se Vučić stal terčem nespokojenosti
Vučić stál v čele srbské vlády od roku 2014 a v roce 2017 se stal prezidentem. Jeho Srbská pokroková strana (SNS) dlouhodobě dominovala volbám.
Kritici mu vyčítali koncentraci moci, vliv na média a státní instituce, klientelismus i nerovné podmínky politické soutěže. Vučić a jeho spojenci obvinění z korupce a represí odmítali. Poukazovali naopak na hospodářský rozvoj země a investice do infrastruktury.
Nespokojenost se způsobem vládnutí se postupně spojila s požadavkem na vyšetření tragédie v Novém Sadu. Studentské hnutí dokázalo oslovit i lidi, kteří se dříve neztotožňovali s tradičními opozičními stranami.
Vučić 27. září 2026 rezignoval na funkci prezidenta, aby se mohl ucházet o návrat do čela vlády. Předčasné parlamentní volby jeho plán zvrátily.
Vysoká účast a výhrady volebních pozorovatelů
Studentská kandidátka získala podle průběžných výsledků 2 246 423 hlasů. K urnám přišlo téměř sedm z deseti oprávněných voličů.
Nezávislá srbská organizace CRTA odhadovala pro studentskou kandidátku parlamentní většinu. Současně upozornila na nerovné podmínky kampaně a problémy s volebním prostředím.
Podle Reuters připadlo po sečtení téměř všech hlasů studentské kandidátce 139 křesel z celkových 250, zatímco Vučićově koalici 97. Konečné rozdělení mandátů však ještě podléhalo potvrzení.
Kdo bude Srbsku vládnout
Vítězná kandidátka není klasickou politickou stranou. Tvoří ji lidé z různých profesí, mimo jiné akademici, lékaři, ekonomové a další osobnosti veřejného života.
Mezi její známé představitele patří kardiolog Ilija Srđanović a bývalý guvernér srbské centrální banky Dejan Šoškić. Kdo se stane premiérem, nebylo bezprostředně po volbách rozhodnuto.
Nové vedení má před sebou úkol proměnit protestní požadavky ve skutečné reformy. Vítězná kandidátka slibuje především boj proti korupci, nezávislejší instituce, lepší školství a svobodnější média.
Nejasné zůstává také zahraničněpolitické směřování Srbska. Země usiluje o členství v Evropské unii, zároveň ale udržuje vztahy s Ruskem a Čínou. Citlivou otázkou je Kosovo, jehož nezávislost Bělehrad neuznává.
Vučićova strana navíc zůstává významnou politickou silou. Jeho porážka proto automaticky neznamená konec jeho politického působení.
Studentské hnutí dosáhlo toho, co se tradiční opozici dlouho nedařilo: získalo většinu voličů na svou stranu. Teď musí ukázat, zda dokáže nejen protestovat proti způsobu vládnutí, ale také samo převzít odpovědnost za stát.
O nezávislosti médií se diskutuje i v Česku
Srbské protesty postupně otevřely také otázku svobody médií. Na jaře 2025 studenti blokovali budovy veřejnoprávních stanic RTS a RTV, kterým vyčítali neobjektivní informování o demonstracích. Požadovali rovněž změny ve fungování mediálního regulačního orgánu.
Debata o nezávislosti veřejnoprávních médií se nyní vede také v České republice. Vláda Andreje Babiše (72) prosazuje zrušení televizních a rozhlasových poplatků a financování České televize a Českého rozhlasu ze státního rozpočtu.
Zrušením poplatků by však náklady na jejich provoz nezmizely. Nadále by se hradily z veřejných prostředků, tedy mimo jiné z daní. Kritici navrhované změny varují před větší závislostí médií na politických rozhodnutích, zatímco vláda takové obavy odmítá. Proti návrhu 25. října demonstrovaly v Praze tisíce lidí.
Srbsko a Česko tak dnes spojuje otázka, nakolik mohou veřejnoprávní média zůstat nezávislá na politicích, kteří rozhodují o jejich fungování a financování.
