Režisér Vít Klusák (46) se po dokumentu 13 minut znovu vrací k dopravním tragédiím. Ve filmu Jediná vteřina nesleduje piráty silnic, ale běžné řidiče, kterým stačil pohled na displej, oranžová na semaforu nebo únava. Právě proto může zasáhnout každého, kdo někdy sedl za volant.
Pípne zpráva a ruka sama sáhne po telefonu. Do cíle zbývá pár kilometrů, oči se zavírají, ale přece to nějak dojedeme. Většině řidičů tohle projde, a to je na celé věci nejnebezpečnější.
Klusákův nový film se zaměřuje na chvíle, kdy to neprojde. Dokument Jediná vteřina vypráví čtyři skutečné příběhy dopravních nehod. Nepředcházel jim extrémní hazard, ale chování, které na silnicích vídáme denně: rozptýlení telefonem, nedodržení bezpečného odstupu nebo jízda navzdory únavě.
Film, který míří na běžné řidiče
Film vznikl jako ústřední část preventivní kampaně České asociace pojišťoven Normální řízení zabíjí. Kampaň chce zpochybnit představu, že některé rizikové návyky jsou přijatelné, dokud se nic nestane. Dokument se proto nezastavuje u samotných nehod, ale sleduje i jejich dlouhodobé důsledky pro viníky, oběti a jejich blízké.
Světovou premiéru měl snímek na festivalu Ji.hlava. V pondělí 26. října se konala premiéra v pražské Lucerně a do kin vstupuje v úterý 27. října v distribuci Bontonfilmu. Od 15. listopadu bude dostupný také na platformě Oneplay. Film trvá 88 minut a je přístupný od 12 let.
Zajímavé je, komu je určen především. Klusák sám říká, že se chtěl obrátit i na lidi, kteří se podobně riskantně chovají, ale zatím nezažili fatální následky. Podle něj příběh konkrétního člověka zasáhne mnohem víc než čtení černé kroniky. „Dojde vám, že jste za tím volantem mohli sedět vy,“ řekl na novinářské projekci.
Výkonný ředitel asociace Jan Matoušek na stejné akci vysvětlil, proč na filmu kampaň stojí. „Pomocí dokumentu potřebujeme vysvětlit zprávu, že ‚normální řízení‘ není v pořádku,“ řekl podle MediaGuru.
Pozůstalí, viníci a otázka odpuštění
Nejsilnější vrstvou filmu jsou setkání viníků s oběťmi nebo s pozůstalými. Podle toho, co Klusák řekl v rozhovoru pro iROZHLAS, šlo o nejtěžší část přípravy. Mnoho pozůstalých účast odmítlo, protože pro ně bylo téma příliš bolestné.
Narazil ale i na jiný důvod. Někteří lidé se báli, že by museli opustit hněv, který jim pomáhá tragédii vysvětlit, protože je tu někdo, kdo to způsobil. Klusák se tak musel rozloučit s příběhy, které by podle něj stály za vyprávění.
Naopak jeden z nich do filmu patří. Otec zemřelé španělské dívky Evy napsal viníkovi Tomášovi, že mu s rodinou odpouštějí. „Tomáši, my ti odpouštíme,“ cituje Klusák jeho dopis. Dodává, že dopis považuje za „nečeský“ a že hloubka toho vzkazu ho překvapila.
Odpuštění je podle režiséra ve filmu klíčový motiv. „Myslím, že odpuštění je velmi, velmi silný motiv,“ řekl pro iROZHLAS. Zajímalo ho, nakolik dokážou lidé svou zkušenost přetavit v něco dobrého a nakolik dokážou odpustit sami sobě.
„Chroničtí drobní přestupovači“
Klusák se v rozhovoru nevyhýbá ani obecnějšímu závěru o české společnosti. Ptal se, zda je české prostředí mírnější k řidičům, kteří porušují předpisy. Připomněl, že za hranicemi v Rakousku si lidé dávají pozor, kolik jedou v obci, protože postihy jsou rychlé a tvrdé.
„Jsme chroničtí drobní přestupovači,“ řekl opakovaně autor v rámci mediálního kolečka o "normálnosti", se kterou přistupujeme za volantem k drobným prohřeškům. To, co nám připadá normální, tedy takové „švejkování“ za volantem, podle něj ve skutečnosti zabíjí. Slogan kampaně na to míří přímo.
Stejnou myšlenku rozvedl i v pořadu Frekvence 1. Největším nebezpečím na silnicích podle něj nemusí být bezohlední piráti, ale právě „normální“ řidiči. Riziko u druhých rozpoznáme snadno, u sebe mnohem hůř. Když se na nás někdo lepí, vadí nám to, ale sami jedeme příliš blízko a věříme, že stihneme zabrzdit.
Druhý film pro pojišťovny, třetí cesta k pointě
Jediná vteřina není Klusákovým prvním filmem pro Českou asociaci pojišťoven. V roce 2021 pro ni natočil dokument 13 minut o pěti řidičích, kteří svou rychlou jízdou způsobili smrt jiných lidí. Název odkazuje na čas, který řidič ušetří na cestě z Prahy do Brna, když jede o dvacet kilometrů v hodině rychleji, než smí.
Kampaň kolem filmu získala v Cannes Lions stříbro v kategorii PR. Podle Matouška se snímek dodnes používá v prevenci, například ve školách a v nápravných zařízeních. Statistiky asociace podle něj ukazují, že podíl nehod způsobených vysokou rychlostí klesá.
Oba filmy spojuje nejen téma, ale i tvůrčí tým. Za kamerou stojí Adam Kruliš a zvuk dělá Richard Müller. Jediná vteřina ale mění úhel pohledu: místo jednoho typického prohřešku, rychlosti, přichází celá škála drobných zlozvyků, které si omlouváme.
Od neonacisty z Prostějova k nehodám na silnicích
Klusák (ročník 1980, absolvent pražské FAMU) patří k nejvýraznějším tvářím českého dokumentu. Proslavil se spolu s Filipem Remundou mystifikací Český sen o falešném hypermarketu. Následoval Český mír a televizní cyklus Český žurnál, v němž natočil například Dělníky bulváru a portrét Andreje Babiše Matrix AB.
Velkým tématem se stal Svět podle Daliborka (2017), který dva roky sledoval neonacistu z Prostějova a měl premiéru v Karlových Varech. Film provázel spor, protože Dalibor K. později tvrdil, že byl pouze najatý herec. Klusák to odmítl a uvedl, že scény vycházejí z jeho života a rekonstruovaných skutečných situací.
Největší ohlas měl s Barborou Chalupovou dokument V síti (2020) o internetových predátorech, který rozpoutal celospolečenskou debatu. Kdo od Klusáka čeká klidný film, bude zklamán. Jediná vteřina na jeho linii navazuje: bere téma, o kterém si myslíme, že se nás netýká, a staví nás tváří v tvář.
Co si z filmu odnést
Film nechce diváky strašit statistikami, ale ukázat, jak nenápadně se z pohodlného zlozvyku stává osudová chyba. Právě proto bude zajímavé sledovat, zda zafunguje i u lidí, kteří se v těch příbězích zatím neviděli.
Jedno je jisté: otázka, kterou Klusák klade, nepatří jen do kinosálu. Co když se od lidí, kteří způsobili neštěstí, lišíme méně, než bychom si chtěli připustit? A co když to, čemu říkáme "normální" ježdění, ve skutečnosti normální není?
