Herečka Meryl Streep (77) patří k několika málo ženám světového šoubyznysu, které dokážou se stejnou lehkostí ovládnout filmové plátno, červený koberec i běžnou ulici New Yorku. Její aktuální outfity bezprecedentně potvrzují, že skutečný styl nemá nic společného s věkem ani s levnými, pomíjivými trendy.
Nepodléhat diktátu fast fashion a přitom nepůsobit zastarale je v módním průmyslu nejsložitější disciplína.
Hollywoodská ikona ji však zvládá na jedničku. Na červených kobercích i při oficiálních vystoupeních zůstává věrná precizní krejčovině, výrazným kabátům, dokonale střiženým šatům a modelům s jasným charakterem.
Poslední měsíce navíc ukázaly její mnohem hravější stránku. V souvislosti s premiérami a natáčením očekávaného druhého dílu filmu Ďábel nosí Pradu se herečka dostala do absolutního centra pozornosti.
Režisér David Frankel se v něm pokouší o náročný úkol – přenést kultovní postavy z doby rozkvětu tištěných magazínů do drsné reality roku 2026.
Výsledkem není jen nostalgická módní přehlídka, ale překvapivě ostrá reflexe proměny mediálního trhu. Společně s návratem ledové módní carevny Mirandy Priestly přišla série outfitů, které doslova šokovaly a nadchly módní kritiky po celém světě – od přísné geometrie Schiaparelli přes dramatičnost Givenchy až po nečekané retro kousky.
Schiaparelli jako moderní brnění
Na úvodní tiskové konferenci k chystanému pokračování filmu se herečka objevila v temně modrých košilových šatech od módního domu Schiaparelli. Model rafinovaně propojil historickou přísnost s moderní ženskostí, čímž esteticky dokonale navázal na odkaz Mirandy Priestly a připomněl jednu z nejvlivnějších postav filmové historie.
Zatímco v prvním díle byla redakce časopisu Runway nedobytnou pevností luxusu, v pokračování čelí existenční krizi. Hlavním tématem už není ambice jednotlivce, ale přežití celého odvětví.
Zlomový bod – úmrtí majitele vydavatelství Irva Ravitze – slouží jako katalyzátor nevyhnutelného střetu generací. Impérium přebírá mladý dědic v podání B. J. Novaka, pro kterého móda není uměním, ale položkou v tabulce. Tento posun od čisté estetiky k datové analytice a strachu z toho, že novináře brzy nahradí AI, tvoří samotnou páteř filmu.
Monochromatické kombinace, tedy vrstvení jednoho barevného odstínu, patří dlouhodobě k jejím nejvýraznějším módním podpisům. Čisté linie a splývavé midi sukně vytvářejí sofistikovaný celek, který v praxi potvrzuje základní pravidlo vysoké krejčoviny: skutečná elegance nikdy nemusí být komplikovaná ani přeplněná doplňky.
Nigel, kterého opět skvěle hraje Stanley Tucci, sice neprošel velkou vizuální změnou a stále si drží svůj vytříbený smysl pro humor, ale i on trefně glosuje novou realitu.
Když se slavný časopis kvůli digitální formě přesouvá na displeje telefonů, lakonicky podotkne, že teď už jejich práci lidé čtou i na záchodě. Klíčovým momentem pro jeho postavu je scéna, kdy zastupuje samotnou Mirandu a přednáší projev, který si sám napsal, čímž konečně vystupuje z jejího stínu.
Dramatický rudý plášť na newyorské premiéře
Během hlavní newyorské premiéry filmu na sebe strhla veškerou pozornost v odvážném a dramatickém modelu od Givenchy. Sytě červený plášť, který navrhla designérka Sarah Burton, doplněný o vysoké černé rukavice a ikonické sluneční brýle, vytvořil jeden z vizuálně nejsilnějších módních momentů letošního roku.
Fascinujícím prvkem je však proměna samotné hrdinky uvnitř příběhu. Snímek bez obalu reflektuje éru, kde toxické pracovní prostředí a ponižování podřízených už nejsou tolerovány jako daň za genialitu.
Scéna, kdy si Miranda musí sama odložit kabát, místo aby jím zasáhla asistentku, nebo moment, kdy je v rámci korporátních škrtů donucena letět turistickou třídou, jsou zdrcujícím vyjádřením její oslabené autority.
Nová asistentka v podání Simone Ashley představuje generaci Gen Z, která si je pevně vědoma svých práv and odmítá snášet to, co kdysi Andy Sachs. Situace zachází tak daleko, že mladá asistentka Mirandu otevřeně kárá a usměrňuje, což vytváří jeden z nejsilnějších motivů celého filmu. V roce 2006 byla Miranda neproniknutelný monolit, ztělesněná ostrost a perfekcionismus.
V pokračování Meryl Streep mistrovsky hraje ženu, která je stále stejně inteligentní, ale viditelně unavená bojem proti světu, kterému už přestává rozumět.
Herečka se ale nebojí ani odlehčenějších poloh. Model inspirovaný retro estetikou s výraznými černými puntíky, dominantním bílým límečkem a promyšlenými detaily ukázal, že herečka dokáže s naprostou lehkostí a humorem pracovat i s dívčí, hravější stránkou módy, aniž by ztrácela cokoli ze své vrozené důstojnosti.
Proti unavené carevně navíc stojí její bývalá podřízená Emily v podání Emily Blunt.
Jestli byla v prvním díle komickou figurkou definovanou svou dietou, v roce 2026 je to dravý predátor připravený spálit mosty a provést drsné převzetí moci, které má Mirandu definitivně odsunout do historie.
Vyvstává tu však nečekaný spojenec. Andy, kterou Anne Hathaway hraje s mnohem větším klidem a vnitřní silou sebevědomé ženy, funguje jako most mezi starým elitářstvím a novým světem. Její zásah vnáší do finále nečekaný prvek loajality.
Ukazuje se, že navzdory starým křivdám drží stará garda v boji proti nové, chladné éře byznysu nakonec při sobě.
Šelma z kolekce La Famiglia
Největší poprask v ulicích New Yorku však způsobila těsně před premiérovým večerem, kdy vsadila na italskou značku Gucci z prestižní kolekce La Famiglia.
V luxusním kožichu s divokým tygřím vzorem, staženým v pase masivním řetízkovým opaskem, vypadala jako nefalšovaná hollywoodská star ze zlaté éry kinematografie.
Vizualita filmu je sice nadstandardní, ale příběh se schválně věnuje spíše mediální mašinérii než samotným přehlídkám. I bláznivé cameo vystoupení Lady Gaga zde funguje jako trefná metafora pro současný průmysl: je bizarní, extrémně rychlé a pro starou školu naprosto neuchopitelné.
Ten outfit jasně demonstruje, že styl Mirandy Priestly nezůstal zamčený ve filmových ateliérech. Meryl Streep ho přenesla do roku 2026 s takovou intenzitou, že současná mladá generace influencerů může jen tiše závidět.
I když film v samotném závěru občas sklouzává k řešení korporátní otázky, kdo bude značku vlastnit, namísto toho, jak má v digitálním věku přežít, výkon staré gardy dává jasnou odpověď.
Skutečná elegance a charisma se totiž nedají nahradit žádným algoritmem.
