Nová epizoda podcastu Válka s mloky si bere na paškál bizarní realitu české politické scény a ukazuje, kdo všechno si u nás bezostyšně říká konzervativec. Andrej Babiš, jehož hnutí ANO dříve sedávalo v Evropském parlamentu v liberální frakci, v sobě před pár lety náhle objevil národního konzervativce.
Strana Motoristé sobě, odchovaná v Institutu Václava Klause, se zaklíná ekonomickou pravicí — a zároveň asistuje u Babišovy politiky, která koketuje se státním řízením cen.
Politik Jindřich Rajchl, šéf mimoparlamentní strany PRO, zase obohatil konzervativní scénu videem pro placený erotický web, což s rodinnými hodnotami ladí jen stěží. Senátor Zdeněk Hraba, zvolený jako nezávislý s podporou vládních stran a působící v klubu ODS, zase patří k nejhlasitějším zastáncům práva občanů na držení zbraní.
„Takže ten konzervativismus... bouchačku musíš mít. Mít bouchačku, to je konzervativní,“ říká Pavel Šafr v novém díle podcastu Válka s mloky. Johana Šafrová dodává: „Musíš pak nesnášet homoseuály.“ Podle nich se obsah tohoto pojmu v Česku scvrkl na několik primitivních věcí: velká auta na naftu, právo na zbraň, odpor k menšinám a přesvědčení, že za nízkou porodnost si mohou ženy samy.
Co by dělala skutečná konzervativní strana?
Šafrovi v podcastu nezůstávají jen u kritiky, ale formulují čtyři konkrétní pilíře, které by měl obsahovat opravdový pravicový program.
1. Zrušení přímé volby prezidenta „Součástí konzervatismu je respekt k právnímu uspořádání státu,“ říká Šafrová. Přímá volba podle ní narušuje parlamentní demokracii a dává Hradu mandát, který pak svádí ke zneužívání. Prezident pak slibuje reformy zdravotnictví a školství, ačkoliv k nim nemá žádné ústavní nástroje. „Vsunout do naší ústavy přímou volbu znamená vytvořit chaos v mandátech,“ doplňuje Šafr.
2. Smíření se sudetskými Němci a revize Benešových dekretů Šafr spojuje poválečný odsun přímo s následným nástupem totality: „Bez Benešových dekretů o vyhnání Němců by Stalin nedokázal za asistence všech těch poskoků instalovat prosovětský režim.“ Sudetští Němci přitom podle něj dlouho neuvažovali v intencích národnostního konfliktu, byli prostě lidmi z pohraničí. Stavět se dnes proti jejich sjezdům označuje za totální primitivismus.
3. Nedotknutelnost soukromého majetku Z té plyne zrušení zákonů, které konkrétní rodiny připravily o majetek na základě národnosti. Šafrová jmenuje Lex Schwarzenberg: „Kde je konzervativní strana, která řekne: naším bodem je zrušení tohoto skandálního zákona?“ Šafr přidává případ Lichtenštejnů, jejichž majetek stát zkonfiskoval, přestože šlo o občany suverénního, neutrálního státu.
4. Ekonomická odpovědnost Čtvrtým pilířem je vyrovnaný rozpočet, zpoplatnění části vysokého školství a zdravotnictví a konec dávkového kupování voličů. „Konzervativní je to, že člověk má zodpovědnost za svůj vlastní život a nehází ji na stát. To je jedna z klíčových hodnot,“ uzavírá Šafr.
Právě v tom vidí oba autoři největší paradox současné politiky. Strany, které se v Česku prohlašují za ochránce tradic, jsou často naprostým opakem toho, co konzervatismus reálně znamená.
Proč podle nich nelze do Česka přenést švýcarský model přímé demokracie? Vše v aktuální epizodě podcastu Válka s mloky na VLNY.cz.
