Lež se státním znakem a křížem na krku
Všichni se dívají na Andreje Babiše (71) a Tomia Okamuru (54). Logicky. První si přivlastňuje stát jako pobočku holdingu, druhý rozkládá jeho bezpečnost s hlučností prodejce hrnců nenávisti a falešného vlastenectví.
Alena Schillerová se za nimi schovává dokonale. Na obrazovce působí jako vlídná teta z Moravy, která se přišla postarat o rodinné účty, a přitom vám ještě zazpívá v kroji. Mluví starostlivým hlasem, nasadí výraz věčně ukřivděné poctivosti a vlastní mocenskou žravost převlékne za péči o obyčejné lidi.
K obrazu patří také kříž na krku. Nevím, zda a jak Schillerová věří v Boha. Nemám právo soudit její víru a do její duše nevidím.
Prezident není zaměstnanec, kterému vedení holdingu neschválilo služební cestu. Ústava není organizační řád Agrofertu.
Kříž však není obyčejná brož ani bezvýznamná televizní rekvizita. Je symbolem pravdy, pokory a odpovědnosti za vlastní činy. Kdo jej znovu a znovu vystavuje jako součást svého veřejného obrazu, musí snést, že se veřejnost podívá, zda podle něj také jedná.
Jedna koruna, sto šedesát miliard
V květnu ve Sněmovně prohlásila, že její novela rozpočtových pravidel „neznamená zvýšení deficitu ani o jednu jedinou korunu“. O devět týdnů později prezident zákon vetoval. Schillerová okamžitě nasadila výraz svaté spravedlivé a oznámila, že bez novely bude muset příští schodek klesnout z letošních 310 na přibližně 150 miliard korun a nastane devastace ekonomiky i obranyschopnosti.
Mezi jednou korunou a 160 miliardami není prostor pro dvojí výklad. Jedno z těch tvrzení je lež. Buď Schillerová v květnu zatajila, k čemu novela slouží, nebo v červenci vědomě strašila devastací ekonomiky a obrany.
Jiná možnost není. A jí je zjevně jedno, při kterém vystoupení lhala.
Žádná omluva, žádná oprava ani náznak studu. Pouze vyměnila tvrzení a na hlavičkovém papíře Ministerstva financí oznámila, že Petr Pavel (64) „vetoval hospodářský růst, obranyschopnost, výstavbu nových jaderných bloků a snahu o rozpočtovou transparentnost“. Prezident přitom žádnou investici nezakázal. Vláda může dopravní stavby, energetiku i obranu zahrnout do rozpočtu a požádat poslance o jejich schválení.
Pavel odmítl něco jiného. Rozsáhlé skupiny výdajů se měly přestat započítávat do dosavadních rámců a vláda měla dostat možnost překročit schválené výdaje až o deset procent. V letošních číslech by šlo přibližně o 240 miliard korun.
Stačit mohl návrh Bezpečnostní rady státu, tedy orgánu vlády samotné. Novela zároveň ruší čtvrtletní zprávy o plnění státního rozpočtu. Pololetní zprávu už nemá projednávat celá Sněmovna, pouze rozpočtový výbor. Schillerová tomu říká transparentnost.
Schillerová říká vždy to, co zrovna potřebuje prosadit. Když chce utrácet, dluh je pomoc lidem. Když nechce ukazovat účty Sněmovně, omezení kontroly je transparentnost.
Když prezident zákon vrátí, vetuje jaderné bloky. Každá její věta platí jen do příští tiskové zprávy.
Petr Pavel přitom za více než tři roky vetoval teprve třetí zákon. Předtím podepsal 258 zákonů Fialovy vlády a prvních sedmnáct zákonů Babišova kabinetu. Podepsal dokonce Schillerové letošní rozpočet se schodkem 310 miliard, přestože k němu měl vážné výhrady.
Stačilo, aby jí jednou nevyhověl, a stal se lídrem opozice, aktivistou a škůdcem České republiky. Prezident není zaměstnanec, kterému vedení holdingu neschválilo služební cestu. Ústava není organizační řád Agrofertu.
Prezidentovi výslovně dává právo vrátit přijatý zákon Sněmovně. Petr Pavel ho použil. Nic víc.
Zakleknout a počítat přeživší
Alenu Schillerovou politicky vypěstovala Finanční správa. Aktivní člověk se v jejím světě snadno mění ve sprostého podezřelého. Musí evidovat, hlásit, vysvětlovat a dokazovat.
Stát smí obstavit účet, majetek i provoz. Jestli postupoval nezákonně, může se podnikatel dozvědět za několik let od soudu. Pokud do té doby přežije.
FAU vlastnila sklad pohonných hmot a železniční vlečku v areálu přerovské Prechezy ze skupiny Agrofert. Babiš na zveřejněné nahrávce řekl, že „vlečka v mojí chemičce patří těm zmrdům“. Vzápětí dodal, že „ty naši klekli na tu FAU Přerov, takže ta je v insolvenci, obstavené účty, vagony“.
Finanční správa vymáhala po firmě DPH za jeden obchod v podstatě dvakrát. Nejprve dvě stě milionů, poté dalších 218 milionů korun. FAU po zásahu zkrachovala.
Krajský soud označil zajišťovací příkazy za nezákonné a jeho rozhodnutí potvrdil Nejvyšší správní soud. Letos v červnu soud navíc FAU, její představitele i další obžalované nepravomocně zprostil obžaloby, protože jejich vinu neshledal prokázanou.
Neexistuje důkaz, že Schillerová osobně vydala pokyn proti FAU. Nic takového není třeba předstírat. Existuje její veřejná obhajoba aparátu, který takto jednal.
Jako Babišova náměstkyně pro daně tehdy připomněla, že Finanční správa vydala téměř pět tisíc zajišťovacích příkazů a Nejvyšší správní soud jich zrušil pouze sedm. Proto podle ní stát s tímto nástrojem „zachází rozumně“.
FAU zásah státu zničil. Soud po letech potvrdil, že byl nezákonný. Schillerová přesto systém zajišťovacích příkazů označila za rozumný.
Úřad rozhodl okamžitě. Spravedlnost přišla, až když už nebylo co zachraňovat.
Tajný důl Aleny Schillerové
Šedá ekonomika je reálný problém, s nímž bojuje každá vláda. Schillerová z ní udělala rozpočtový příjem. Částku si nejdřív zapíše a teprve potom slíbí, že ji někde vybere.
Výpadek ve výběru DPH v Česku podle Evropské komise klesl mezi lety 2019 a 2023 ze 14,6 na osm procent. Pokles tedy pokračoval za Babišovy i Fialovy vlády, s fungující EET i po jejím pozastavení.
Přispěly k němu digitalizace, práce Finanční správy a postupný ústup hotovosti. Schillerová si z dlouhodobého vývoje vyrobila osobní zázrak.
Nyní slibuje čtrnáct až patnáct miliard ročně z nové EET a až třicet miliard z potírání šedé ekonomiky. Veřejně přezkoumatelný výpočet, který by taková čísla unesl, nepředložila. Nejvyšší kontrolní úřad přitom uznal EET jako užitečný zdroj dat pro cílené kontroly, ale za roky 2017 až 2019 doložil na základě těchto dat doměřené daně v celkové výši 652 milionů korun.
To samozřejmě neznamená, že EET neměla žádný další přínos. Ukazuje to však propast mezi doložitelným výsledkem a fantasmagorickými miliardami, které Schillerová objevuje v šedé ekonomice vždy právě ve chvíli, kdy je potřebuje napsat do příjmů. Když peníze nepřijdou, vznikne další záminka přitvrdit vůči lidem, kteří pracují, podnikají a něco vlastní.
Zajišťovací příkazy, EET a rozpočtová novela vyrůstají ze stejného pojetí státu. Schillerová nevidí svobodnou společnost, jejíž aktivita vytváří prosperitu. Vidí obrovský soupis nevybraných peněz a podezřelých lidí, u nichž stát potřebuje pouze najít důvod k zásahu. Každou hranici své moci prožívá jako osobní křivdu.
Soud zruší zajišťovací příkaz a problémem je soud. Národní rozpočtová rada upozorní na nezákonný rozpočet a problémem je rozpočtová rada. Prezident použije svou výslovnou ústavní pravomoc, a právě zničil českou ekonomiku, obranu i jadernou energetiku.
Schillerová nikdy nic dokazovat nemusí. Důkazní břemeno nese pokaždé někdo jiný.
Kříž jako důkazní břemeno
Kříž na jejím krku proto nelze odbýt jako soukromou věc. Nesoudím její víru. Posuzuji veřejné jednání ministryně, která tento symbol sama nosí před kamery.
Pod křížem mluví o odpovědnosti a vyrábí stamiliardové schodky. Pod křížem mluví o pravdě a během devíti týdnů předloží veřejnosti dvě navzájem opačná tvrzení. Nelže prakticky jen ve spánku – a i to jen pokud právě nemluví ze spaní.
Pod křížem hovoří o slušných lidech a hájí státní aparát, který dokázal nezákonným zásahem zničit firmu.
Do její duše nevidím. Ve veřejných činech však nelze přehlédnout pokrytectví, hrabivost po moci a špínu politického zaklekávání. Kříž je symbolem oběti nevinného člověka rukama státní moci. Jako šperk jej nosí politička, pro niž je člověk zničený státní mocí pouhou statistickou odchylkou.
Její politika útočí na schopnost státu rozeznávat pravdu od lži, právo od zvůle a službu občanovi od vlády nad podezřelým daňovým subjektem. Útočí na instituce, které mají moc ji zastavit a přinutit, aby své jednání obhájila.
V tom je Schillerová možná nebezpečnější než její hlučnější kolegové. Babišovo vlastnictví státu každý vidí. Okamurovu politiku každý slyší. Schillerová přináší zvůli s úsměvem, lež starostlivým hlasem a státní šikanu jako péči laskavé tety z Moravy.
Vládní většina může prezidentské veto přehlasovat. Sto jedna poslanců jí může otevřít další prostor pro dluh a dovolit přepsat pravidla, která jí překážejí. Nezmizí však nezákonné zajišťovací příkazy, FAU, rozpočet odporující zákonu ani miliardy, které Schillerová pokaždé objeví právě ve chvíli, kdy je potřebuje utratit. Nezmizí ani květnová věta o jediné koruně.
Alena Schillerová může svou lež opatřit státním znakem a přednést ji s křížem na krku. Pravdou se nestane. Ani sto jedním hlasem.
