Budeme mu říkat Rákosníček. Přezdívka to není úplně smyšlená a celkem dobře odkazuje na skutečné příjmení recidivisty, kterého kriminálka i podsvětí velmi dobře znají. Se zveřejněním v této podobě bez problémů souhlasil během rozhovoru na oddíle 1a pankrácké věznice.
Rákosníčka tam dostala série vloupání do bytů na území hlavního města v roce 2022. Zatkli ho pouhého půl roku po jeho předchozím propuštění za stejnou trestnou činnost. Celkem má na svém kontě několik desítek prokázaných vloupání a platí za elitního bytaře. Dost důvodů pro to požádat ho o rozhovor, který by otevřel oči lehkovážným majitelům nemovitostí.
Když jsi mi ukazoval papíry, bylo z nich jasné, že máš rád Prahu 8 a hodně rychle utíkáš. Pochopil jsem to správně?
Osmička je dobrá. Mám ji rád, ačkoli jsem tam děsně provařený u uniforem. Policajti mě na ulici poznají snad všichni. Je tam kombinace lokalit, které máme rádi. Staré činžáky se světlíky a majiteli, co mají své zvyky, stejně jako novostavby s předzahrádkami plnými zapomenutých ventilaček. Jsou tam rodinné domky v ulicích trochu stranou. Nevím, co mě tam tak táhlo.
Představ si sebe jako majitele bytu v činžáku, v novostavbě nebo domečku na Praze 8. Co uděláš, aby tě nevykradl nějaký jiný Rákosníček? Co je nejdůležitější?
Nejdůležitější je pochopit, že to vůbec není o dveřích. Lidi mají dneska dveře za sto tisíc, ale že mají vzadu u domu otevřené okno do sklepa na ventilačku, to jim je fuk. Já vlastně nevím, kolik lidí chodí krást hlavně dveřmi, ale moc jich nebude.
Zloděj kouká, kudy se dostane dovnitř nejsnadněji, což dveře za raketu zrovna nenabízejí. Pro mě to neplatí stoprocentně, já si na dveře věřím, ale vždycky až když to nejde jinak. Nenechávejte otevřená okna, a to ani ve vyšších patrech. Pokud jste pryč a já jsem si tím jistý, zavolám si z Kladna jednoho lezce a jste v háji.
Tvým největším nepřítelem je tedy majitel nemovitosti, který není lehkovážný, má zabezpečeno a pozavíráno?
Můj největší nepřítel? Člověče, není to ani ten majitel a není to vlastně ani policie. Je to čas. Dnes musíte krást, jako by i nezajištěný kvartýr byl napojený na pult centrální ochrany. Mám tak tři až pět minut a musím být pryč. Čas je tak důležitý a zabezpečení tak daleko, že by ses divil, kolik času věnuju ostatním věcem kolem samotného vniknutí.
Myslíš při plánování? Já si stejně myslím, že polovinu věcí uděláš spontánně. Zase z toho nedělejme bankovní loupež.
To se pleteš, kamaráde. Já vím, bavíme se na Pankráci, takže zase taková hvězda nejsem, ale na spontánní akce u čisté bytařiny mě moc neužije. Ono je to takhle, já kolikrát řeším třeba až na místě, jak na to půjdu. Ale to je potom, co si to fakt omrknu. Neříkám, že tam dva dny chodím, ale v Googlu se tam projdu vždycky a pořádně. Jde hlavně o únikovou trasu.
Opravdu je pro tebe úniková trasa tak zásadní? Když tam není, tak tam nepůjdeš?
Tak ona jakoby vždycky nějaká je, a když tě zmerčí, stejně jsi skoro jistě v prdeli. Ale já to potřebuju pro větší pocit klidu. Mám rád předzahrádky do nějakého bloku, vnitrobloky, ze kterých vede cesta jinou částí ven na ulici. Zahrádky, které mohu natvrdo přeskákat a mazat pryč.
Já jsem v tom bytě fakt chvilku, ale tu chvilku stejně musíš počítat jako čas, kdy už tam jedou fízlové. Oni nejedou, lidi jsou dnes neteční, soused radši dělá, že nic neviděl, ale já musím uvažovat. Musím vědět, že když před barákem přibrzdí policejní auto, tak mám kudy zdrhat jinudy než cestou, kterou jsem přišel. Nenávidím spontánní akce. To je feťácká stezka amatérů.
Včera jsem kvůli tobě volal ženě, ať zabezpečí okna vibračními detektory. Existuje nějaká rada, jak zlodějům ztížit práci zadarmo? Co by se tobě v životě nemohlo stát?
(Vypálí prakticky bez přemýšlení, velmi mě to překvapilo, pozn. aut.) Tak to ti řeknu naprosto přesně. Okýnko na hajzlu! Nikdy v životě bych neměl v baráku nebo v bytě pootevřené okýnko na záchodě do světlíku. Nevěřil bys, kolik lidí to považuje za něco naprosto běžného. A jsme zase u dveří za sto padesát tisíc.
My krademe světlíky velice rádi. Nejsem kaskadér, ale světlíkem prostě vylezu klidně do šestého patra. Zpátky musím často po schodech, protože něco nesu. Dneska krademe hodně konkrétní starožitné věci, protože frčí masivní hodiny a tak. To jdu předem. Ale do bytu lezu světlíkem. Je neuvěřitelné, jak lidi vnímají svůj byt v činžáku jako něco, do čeho se dá vejít jenom dveřmi nebo z ulice. Že mají přitom za oknem na záchod skoro žebřík k sobě do bytu a to okno sami nechávají otevřené, aby hajzl větral, je jim fuk. Mimochodem, mají s tím pak problém i pojišťovny. Polovina lidí, co si to přečte, si to okno stejně nepůjde zavřít. Tohle se nemění.
V čem jsou lidi ještě lehkovážní?
Pořád se stává, že nechávají schované klíče. Když jdu na barák, chaty a tohleto, vždycky kouknu pod květináče. Ty vole, já našel klíče od vchodových dveří i pod rohožkou, kde bych to už fakt nečekal. Řekni lidem, že když už si nechávají u domu schované klíče, tak je dobré vybrat květináč, co je od vchodu dál než ten první nebo druhý. Oni si nechávají schovku na náhradní klíče blízko vchodu tak, aby se nemuseli moc namáhat. To nepochopíš.
Zažil jsem lidi, co odemykali přímo klíči schovanými u baráku, normálně je vidíš. Když už mám klíče schované jakože náhradní, tak snad není takový problém udělat si schovku vzadu na zahradě? V životě je tam nepůjdu hledat. Kolem vchodu se ale podívám vždycky, to se vyplácí.
Uvnitř máš pár minut. Kudy to bytem bereš a kde lidé cennosti nejčastěji schovávají?
Nepůjdou to schovat jinam, lidi jsou líní. Je srandovní, že ve filmu je všechno schované v knihovně. V životě jsem neprohledával knihovnu nebo obývací stěnu. Já jdu rovnou do ložnice. Noční stolky a tam, kde má ženská líčidla. Potom koupelna, to je hodně oblíbená místnost na peníze. Přesun do kuchyně, tam tomu půl minuty dám – místa, kde jsou sladkosti a tak, tam to taky bývá. A když má chlap schované prachy před starou, tak jsou vždycky v garáži.
Co setkání s majiteli? Situace, co děsí obě strany a někdy končí tragicky.
Já okamžitě odcházím. Ti lidi jsou strnulí, není to prdel. Moje výhoda je, že vím, co se děje. Mě už taky dostal jednou chlap, co měl u sebe kvér, ale to je prostě smůla. Jinak ti garantuju, že kolem toho člověka projdeš pryč a ten je rád, že je rád. Už když křičí, co tam dělám, tak slyšíš, že je mrtvý strachy.
Obecně doporučuju vzít nohy na ramena a volat z bezpečí policii. Zloděj může být zfetovaný, má adrenalinu až nad hlavu, hlavně se mu nestav do cesty a už vůbec nemávej nějakou tyčí. Stojí proti tobě lotr, je tu adrenalin a my jsme sorta, co je imrvére v pátrání nebo kroutí podmínku. My nechceme být přistižení. Hlavně si nehrát na hrdinu.
Jednou jsem tři dny pozoroval vilu u Nymburka. Chlápek měl rutinu, žil sám, odjel do práce a já to měl pro sebe. Akorát jsem v ložnici a kradu mu luxusní hodinky, když se vrátil. Ležel jsem za postelí v té ložnici a nedutal. Pokaždé jsem se hlavně zkoušel vytratit potichu. Nechceš ty lidi potkat. Na rozdíl od zloděje jsou u toho schopní dělat blbosti.
Co takové ty pasti na zloděje v chatách, setkal ses s tím?
Jednou v životě a do smrti na to nezapomenu. Dělali jsme s komplicem jako mladí kluci hájovnu na samotě. Nebylo to trvale obydlené. Jak jsme uvnitř a procházíme to odspodu od sklepa, kudy jsme samozřejmě okýnkem vlezli, tak přecházím ze sklepního prostoru přes halu, že půjdu nahoru. Ale už jsem do ní nevešel.
Ten za mnou mě strhnul prudce zpátky. Ty vole, majitel v té místnosti měl normálně pod kobercem díru snad tři metry, bylo to tam schválně. Ve dvou by mě z toho ten druhý dostal, ale sám bych si tam zlámal nohy. Asi už ho párkrát vykradli a chtěl si zloděje chytit. To bylo hodně poučné.
Jaké nářadí s sebou nosíš vždycky?
Základem je páčidlo. Kudy já jdu naprosto nejčastěji do bytu? Balkonovými dveřmi ze zahrady, přes verandu. Vypáčení balkónových dveří v oblasti zámku, na straně, kde jsou závěrové čepy, to je naše cesta. Stačí mi obyčejné páčidlo a pár vteřin.
Jinak jsem trošku magor, co u sebe nosí ruční vrtačku. Jít na byt přes vchodové dveře z chodby je o držku, ale když už, jsem potichu. Já ty dveře rád odvrtám. Mám ruční vrtačku, co si opřu o tělo, zapřu se, vytvořím tlak a vrtám. Je to tiché a lidi se pak diví, že nikdo neslyšel kravál. Žádný nebyl. Třetí věc jsou kleště. Někdy prostě vidíš cylindrickou vložku, která tě úplně prosí, ať ji strhneš. To je taky rychlá cesta dovnitř.
Na jak dlouho to tady máš a co bude potom?
Dostal jsem teď tři a půl roku za pár vloupaček. Přiznal jsem jim i jednu věc, co jsem neudělal, abych měl pokoj a neřešili mě více, než je třeba. Počítám, že to odsedím celé, kluky jako já dřív nepouští. Navíc mě chytili ani ne půl roku po propuštění.
Venku bych měl být v polovině roku 2027. Co dál? No, budu sekat dobrotu, co jiného. Dělám si srandu, ale jedno ti můžu říct. Na Prahu 8 už kašlu, tam už mě neuvidí, jsem tam strašně provařený. A kdo ví, co budu dělat. Ono už to není, co to bývalo. Zabíjí nás ty kamery, co dnes stojí pár stovek. To je obrovský problém. Rozhodně vím jedno. Polepšit se nehodlám. Lidi se nemění. Polovina těch s tím hajzlíkem do světlíku si to okno stejně nešla zavřít ani teď. Abych jim to jednou nepřišel vysvětlit sám.
Pavel Novotný
