Kruh se uzavřel poněkud rychleji, než se čekalo.
Když Ondřej Prokop poprvé usedl do studia podcastu Praha 2030, byl kandidátem hnutí ANO na pražského primátora. Mluvil o dopravě, bydlení i o tom, jak chce hlavní město řídit.
O pár dní později se jeho politická kariéra začala rozpadat.
Nejdřív přišly otázky kolem jeho majetku. Ukázalo se, že v majetkovém přiznání neuvedl družstevní byty. Podrobněji jsme se jeho majetkovým poměrům věnovali už v článku Kandidát na primátora má řešení na všechno, kromě otázek o vlastním bytě.
Následovalo odvolání z čela kontrolního výboru magistrátu, další mediální tlak a nakonec i konec ve všech politických funkcích a odstoupení z voleb.
Jan Palička to tehdy ve své glose o Prokopově politickém pádu shrnul jasně: Prokop tím „teď prokopnul leda dno vlastní důvěryhodnosti" (Odvolání z výboru a Babišův vztek. Nedávný host podcastu Praha 2030 prožívá politickou zkázu).
Teď je zpátky.
Ne jako kandidát na primátora.
Ale, jak zazní hned v úvodu podcastu, jako „Ondřej Prokop".
Politika skončila, Praha nikoliv
Svého rozhodnutí podle vlastních slov nelituje.
Po dvanácti letech v politice měl poprvé léto, během kterého nemusel připravovat kampaň a mohl ho strávit s rodinou. Právě tlak na manželku a děti označuje za hlavní důvod, proč nakonec skončil.
„Já jsem připravenej, že budu snášet tlak, lži na svoji osobu," říká. Jiná situace podle něj nastala ve chvíli, kdy se tlak začal dotýkat jeho nejbližších.
Úplně z veřejného prostoru ale zmizet nehodlá.
Politiku chce dál komentovat jako aktivní občan. A nová role má podle něj jednu výhodu: už nemusí přemýšlet nad tím, co na jeho názory řekne stranický aparát nebo zda se jeho postoj zrovna hodí do celostátní politiky.
„Dneska si můžu říkat v zásadě, co chci," shrnuje novou svobodu.
Návrat do aktivní politiky přitom úplně nevylučuje.
Platí prý klasické „nikdy neříkej nikdy".
Hušbauer není provokatér. A to může být výhoda
Jeho místo v čele pražské kandidátky ANO mezitím převzal Jan Hušbauer.
A právě svého nástupce Prokop hodnotí poměrně smířlivě.
Sám sebe označuje za politika, který společnost štěpil. Měl podle svých slov silnou skupinu podporovatelů, ale zároveň i množství lidí, kteří ho nesnášeli. Hušbauer podle něj tak polarizující není.
„Není takový polarizující provokatér," říká o něm.
Nevýhodou je naopak menší známost a nedostatek zkušeností s velkými televizními debatami a rozhovory. To se podle Prokopa nedá naučit během týdne.
Hušbauer ale podle něj může právě díky tomu překvapit.
Scheinherr zachraňuje mosty. Podle Prokopa až příliš
Pak přichází na řadu konkurence.
A tady už bývalý kandidát ANO rukavice příliš nepotřebuje.
Nejostřeji se pouští do lídra Prahy sobě Adama Scheinherra.
Prokop mu především vyčítá Libeňský most. Tvrdí, že snaha zachránit původní konstrukci Prahu připravila o čas a peníze a že nový most mohl podle něj dávno stát.
Stejnou chybu prý Scheinherr opakuje u železničního mostu pod Vyšehradem.
A přidává ještě „cyklopeklo", které podle něj v Praze nastartovali Scheinherr se Zdeňkem Hřibem.
Úplně jednostranný ale není.
Scheinherrovi zároveň přiznává zásluhy na rozvoji tramvajových tratí a přípravě rekonstrukce Barrandovského mostu. U velkých infrastrukturních staveb se podle něj navíc výsledky jednoho politika často projeví až za jeho nástupce.
Je to ostatně zajímavý kontrast k tomu, co o své práci říkal sám Scheinherr, když nedávno usedl do našeho studia VLNY. V článku Palermo na desítce a boj o magistrát. Scheinherr v podcastu Praha 2030 ukazuje, jak se stát a jakým být primátorem jsme popsali jeho pohled na vedení metropole, vlastní výsledky i ambici ucházet se o primátorský post.
Praha 2030 tak začíná fungovat skoro jako politický ping-pong.
Jeden host vysvětlí, proč je pro Prahu řešením.
Další přijde vysvětlit, proč rozhodně není.
Piráti měli osm let
Podobně pod palbou kritiky dopadají Piráti.
Prokop sice říká, že na něj jejich nová lídryně Tereza Nislerová postupně začala působit jako člověk, který se skutečně snaží. Problém podle něj není ani tak ona jako strana, za kterou kandiduje.
Piráti podle něj dostali na magistrátu osm let na to, aby ukázali výsledky.
Čtyři roky měli primátora Zdeňka Hřiba, v současném období drží významné gesce a podle Prokopa proto nemohou před volbami jednoduše přijít s heslem „Ať to tu žije", jako by v Praze poslední dvě volební období nebyli.
„Mohli to zařídit, aby se to dobře žilo," glosuje jejich slogan.
„Byl jsem totálně napálen"
Když se rozhovor přesune k Pražské developerské společnosti, Prokop se vrací i k vlastnímu hlasování.
Vznik městského developera totiž před lety sám podpořil.
Tehdejší myšlenka mu podle jeho slov dávala smysl. Praha měla připravovat pozemky, infrastrukturu a projekty a následně při výstavbě spolupracovat se soukromým sektorem.
Dnes svého hlasu lituje.
„Dneska si myslím, že jsem byl totálně napálen," říká.
Největší problém vidí ve způsobu, jakým je Pražská developerská společnost nastavena a kontrolována. Kritizuje její stanovy i pravomoci jejích orgánů a upozorňuje na to, že přes společnost mohou procházet projekty za stovky milionů korun, aniž by o každém z nich přímo rozhodovalo pražské zastupitelstvo.
Jako příklad zmiňuje projekt za zhruba 700 milionů korun.
Právě tady podle něj vzniká problém. Zastupitelé podle jeho kritiky nemají nad takovými výdaji takovou přímou kontrolu, jakou by u městských peněz mít měli.
Prokop přitom Pražskou developerskou společnost kritizoval už před svým odchodem z politiky. Vadily mu její náklady i to, že podle něj po letech fungování nepřinesla odpovídající množství hotových bytů.
Do stejného sporu se dostává také Vltavská filharmonie.
Ne proto, že by Prokop samotnou stavbu odmítal.
Naopak říká, že se mu projekt líbí a Praha by podle něj filharmonii mít měla.
Jen „ne za každou cenu".
Vadí mu především způsob, jakým se kolem projektu rozhoduje o veřejných penězích. V rozhovoru se proto znovu vrací ke kontrole Pražské developerské společnosti a k tomu, jak velké projekty může její vedení schvalovat.
Filharmonii by tedy nezrušil.
Chtěl by ale výrazně větší kontrolu nad tím, kdo o penězích rozhoduje a kdo za ně nakonec nese odpovědnost.
Nejde tak jen o to, kolik Praha utratí.
Podle Prokopa jde hlavně o to, kdo má právo takové částky schválit.
Projekt metra E jako vytažený ze šuplíku
Od městského developera se debata vrací k dopravě.
Tentokrát k okružnímu metru E, které se před volbami znovu objevilo mezi pražskými politickými tématy.
Prokop proti samotné myšlence nic nemá.
Naopak říká, že Praha potřebuje odvážné vize klidně na padesát let dopředu.
Problém má s načasováním.
Podobný návrh podle něj Praha sobě vytáhla už před minulými komunálními volbami, následně se na čtyři roky prakticky vytratil a nyní se před dalšími volbami vrací.
„Proboha, ne jenom ve volební kampani," říká.
Za čtyři roky podle něj mohla vzniknout alespoň seriózní studie. Místo toho podle něj politici opět ukazují líbivou malůvku, která dobře funguje v titulcích.
Peníze mají začít pracovat
Posledním velkým tématem jsou pražské finance.
Prokop dlouhodobě kritizuje, že významná část městských prostředků není využita k investicím.
Kdyby měl možnost rozhodovat, peníze by podle něj směřoval především do bydlení.
Město by mohlo samo stavět, případně vykupovat již připravené projekty od developerů. Druhou cestou by bylo financování projektů městských částí – domovů seniorů, Alzheimer center nebo právě obecních bytů.
Velké infrastrukturní projekty, například městský okruh, by podle něj Praha neměla nutně platit jen ze svých rezerv. Část nákladů by mohl nést stát a město by díky dobrému ratingu mohlo využít levné financování.
Prokop se tak do studia Praha 2030 vrací v roli, kterou při své první návštěvě nejspíš neplánoval.
A přestože z politiky odešel, dveře si úplně nezavírá.
Jak sám říká: nikdy neříkej nikdy.
Všechny epizody podcastové série Praha 2030 a zbytek naší nabídky podcastů najdete zdarma tady.
