Nejčastější nedorozumění, se kterým se Anna Bohoněk u klientů potkává, nemá původ v marketingových týmech samotných. Řadoví pracovníci se podle ní obvykle snaží s technologiemi reálně pracovat, zakoupí si licence a sami narážejí na limity systémů.
Problém přichází shora. Management ve svém omezeném čase sleduje populární kanály a influencery, kteří slibují, že s generativními nástroji půjde všechno za zlomek času a za pár desítek dolarů. Tlak se pak přenáší dolů na lidi, kteří mají práci skutečně odvést.
Jak absurdní situace vznikají, ukazuje jedna historka z praxe. Jeden firemní marketingový tým si Annu Bohoněk pozval na přednášku o AI produkci.
Až na místě jí došlo, proč tam vlastně je. „A pak jsem zjistila, že to udělají kvůli tomu, abych já jejich managementu vysvětlila, že to nebude tak levné,“ popisuje business lead studia Fameplay.ai.
Nenajali si ji kvůli předání znalostí, ale jako externí autoritu, která má zarazit nerealistická očekávání vlastního vedení.
Podobné vzdušné zámky živí i konkrétní příklady z českého trhu. Třeba vánoční reklama Rohlíku od Tomáše Čupra, u které prý zaznělo, že celá stála kolem deseti tisíc korun v kreditech. Tomu se dá v profesionální sféře těžko věřit.
Na jedné straně se totiž stále točí klasickou produkcí za miliony, na druhé straně někdo tlačí na to, aby srovnatelně kvalitní věc vznikla za statisíce. Diváci přitom stejně často nepoznají, jakým způsobem video vzniklo.
Ceny špičkových video modelů, které firmy potřebují kvůli zabezpečení svých dat, navíc rostou. Hodnota AI produkce podle Bohoněk netkví v tom natočit totéž co dřív, jen levněji. Většina práce se schovává v přípravné fázi.
Musí se vytvořit digitální podklady, postavě nastavit vzhled i pohyby a vyladit jí hlas tak, aby působila pořád stejně. Když se taková připravená postava použije jen v jedné reklamě, je to ekonomický nesmysl. Vyplatí se až ve chvíli, kdy s ní firma natočí víc věcí. Cena za jedno video pak postupně klesá.
Ekosystém tvůrců a technologů
Celý obor kolem AI videa dnes funguje jako provázaný ekosystém. Bohoněk ho přirovnala k Microsoftu a firmám, které na jeho technologii staví. Podobné prostředí vzniklo i kolem hráčů jako ElevenLabs. Fameplay v něm stojí na straně tvůrců, zatímco technologické korporace dodávají nástroje, a obojí se vzájemně proplétá.
Výhodou studia je, že do oboru vstoupilo brzy. Tým má kořeny v bývalé Mall TV, jejíž byznys model po prodeji polskému Allegru přestal fungovat. Část filmařů, kteří stáli za seriály Romana Vaňka, Kanceláří Blaník nebo sérií Marty Is Dead oceněnou cenou Emmy, se rozhodla přesměrovat řemeslo k AI.
V době, kdy generovali první obrázky postaviček se sedmi prsty a očima našišato, to znělo skoro směšně. Měli ale pravdu a získaný náskok jim dnes otevírá dveře k partnerstvím, ke kterým se nově příchozí už tak snadno nedostanou.
Z toho vyrostla řada vlastních produktů. Studio dělá AI dabing, avatary i syntetické hlasy na míru firmám. Vlastní produkce zahrnuje i pořad Životy slavných, třetí nejúspěšnější kanál na platformě Herohero, jehož jazykové verze vznikají s hlasovým klonem Pavla Zuny.
Novinkou ve fázi testování je profesionální AI dabing se synchronizací rtů, který Bohoněk považuje za vlastní technologii studia.
Vztah s technologickými dodavateli má praktický rozměr.
Fameplay je často v kontaktu přímo s produktovými týmy a sahá na funkce, které ještě nejsou v běžné nabídce. Výměnou za to dostává možnosti, které jinak nejsou nikomu k dispozici. To je výhoda blízké spolupráce s hráči, jejichž technologie nakonec používají tisíce dalších firem.
Hlas, který vás zrcadlí
Zavolat na linku a bavit se s umělou inteligencí místo s živým operátorem je dnes čím dál běžnější. A hlasoví agenti se rychle zlepšují. Dělí se přitom na dva typy. Jedni jen odbaví úkon, druzí jsou stavěni na konverzaci, u které vás baví si povídat. Hodně přitom rozhoduje první dojem z hlasu, který ovlivní celý další rozhovor.
Samotný projev ale nestačí. Za ním stojí to, co agent reálně umí, co si pamatuje a jestli se chová konzistentně. Nejlepší dnešní modely navíc poznají emoce ve vašem hlase a umí se jim přizpůsobit. Buď se zklidní a začnou vás zrcadlit pomocí technik známých z obchodu a vyjednávání, nebo vás přepojí na agenta, jehož projev vám bude víc sedět.
Alexi Brunovi osobně vadí, jak se ChatGPT v hlasovém režimu začal smát. Připadá mu to nepříjemné až znepokojivé. Když to nešlo vypnout, přestal nástroj používat.
S tím souvisí i otázka férovosti. Bruna by lidem rovnou říkal, že mluví s AI hlasem a že si některé funkce mohou vypnout. Většina to neudělá, ale ta možnost by tu být měla. Anna Bohoněk dodává širší souvislost.
Z mluvené konverzace firma vytáhne víc, než kolik by člověk napsal nebo naklikal, takže půjde o jakousi další úroveň cookies, kterou bude třeba řešit. Sama ale vidí i druhou stranu. Některé těžkopádné aplikace by nejradši jen ovládala hlasem.
Svůj vlastní databázový systém se zákazníky si proto propojila s Claudem a místo psaní si s ním povídá.
