Když se řekne ostrovní život, většina lidí si představí tyrkysové moře a bungalovy na kůlech. Francouzská Bora Bora ztělesňuje přesně tenhle sen. Na třiceti kilometrech čtverečních tam žije zhruba deset tisíc lidí, obklopených prostorem, tichem a vůní kokosových palem.
Stačí ale posunout souřadnice o tisíce kilometrů na západ, doprostřed afrického kontinentu. Ve vodách Viktoriina jezera leží skála, která je přesným opakem tichomořské idyly. Jmenuje se Migingo.
Ostrov o velikosti půl fotbalového hřiště
Na tomto skalnatém výběžku se tísní stovky rybářů v provizorních chýších, obklopených pachem ryb, spalinami z dieselových generátorů a naprostou absencí osobního prostoru. Bydlení se tu smrsklo na čistý boj o přežití.
Celý útes měří pouhé dva tisíce metrů čtverečních. Fotbalové hřiště podle pravidel FIFA má přes sedm tisíc metrů čtverečních – Migingo je tedy menší než třetina jednoho hřiště.
Podle sezóny tu žije 130 až 500 lidí. Při horní hranici to znamená hustotu zalidnění kolem 250 tisíc obyvatel na kilometr čtvereční. I při stálém obyvatelstvu kolem 130 lidí vychází hustota přes 65 tisíc na kilometr čtvereční.
Praha má pro srovnání hustotu zalidnění kolem 2 700 obyvatel na kilometr čtvereční. Filipínská Manila, běžně označovaná za nejhustěji obydlené město planety, má zhruba 43 tisíc lidí na kilometr čtvereční. Migingo ji v sezónní špičce podle propočtu z nejvyšších odhadů obyvatel násobně přesahuje. V přepočtu na jednoho člověka tak v sezóně vychází pouhé čtyři metry čtvereční plochy – zhruba rozměr jedné matrace.
Kvůli rybám snesou i plechové boudy bez kanalizace
Proč tu stovky mužů dobrovolně žijí na holé skále bez jediného stromu? Odpověď se skrývá pod hladinou – jmenuje se okoun nilský. Tahle dravá ryba je pro místní rybáře zlatým dolem, protože její maso masivně míří na trhy do Evropy i Asie.
Úspěšný rybář si tu za dobrý týden vydělá dvě až tři stovky dolarů. V regionu, kde měsíční příjem na venkově nedosahuje ani stovky, jde o zásadní peníze. Zatímco z pevniny by cesta k nejlepším lovištím trvala hodiny a stála drahé palivo, ze skály to rybáři mají na dosah pár záběrů vesly.
Bizarní je i pohled na sousedství. Necelých dvě stě metrů od přelidněného Miginga leží ostrov Usingo – výrazně větší, zelenější a s přístupnými plážemi. Přesto na něm dlouhodobě žije jen minimum lidí, podle některých svědectví jediná rodina.
Místní to vysvětlují kombinací pověry a praktičnosti. Podle tradované legendy má na Usingu sídlit zlý duch a vstup na ostrov přináší kletbu, takže tím se to vysvětluje.
Druhým důvodem je prý bezpečnost: strmé skalnaté břehy Miginga fungují jako přirozená pevnost proti pirátům, kteří na jezeře přepadají posádky a kradou motory. Na otevřenou pláž vedlejšího ostrova by se útočníci dostali za pár vteřin.
Plechové mraveniště se vším, co ostrov potřebuje
Na skále není kanalizace, pitná voda ani jediná zděná budova. Naprostou většinu staveb tvoří vlnitý plech. Jídlo se musí dovážet z pevniny, odpad končí přímo v jezeře – ve stejné vodě, kde se lidé myjí i loví.
I tak tu funguje překvapivě hustý mikrosvět: několik provizorních barů s televizí na generátor, veřejné domy, lékárna a dokonce policejní stanice, o kterou se dlouhodobě přetahují Keňa s Ugandou kvůli výběru daní z rybolovu.
Migingo tak zůstává ukázkou toho, kam až jsou lidé ochotní zajít, když je ekonomický tlak dost silný – i za cenu vzdát se veškerého komfortu a kolektivně se nacpat na nejméně pohostinnou skálu uprostřed jezera.
