Premiér se hádá s prezidentem. Ten se hádá taky s ministrem zahraničí. Opozice nenechá nit suchou na koalici a naopak. V poslanecké sněmovně se to jen hemží osobními útoky v debatách, které mají ke kultivované diskusi setsakra daleko. Politická kultura je v Česku na bodě mrazu a kompromis se pomalu a jistě stává sprostým slovem.
Co je na tom nejhorší? Že to tak lidé nejspíše chtějí.
Politika vždy byla kolbištěm, na němž se střetávají názory a ideologie, ostatně to je jedním z jejích hlavních poslání. Ač byly mnohé spory mezi politickými stranami a jejich představiteli vyhrocené, vždy měly alespoň elementární úroveň. Vyložené vulgarity a vzájemné napadání byly spíše excesy konkrétních jednotlivců.
Dnes se ale z výjimky stalo pravidlo a pohled na českou politiku připomíná nahlédnutí do hospodské hádky ve čtvrté cenové skupině.
Denní báze průšvihu
Když se na problém podíváme od špičky ledovce, zjistíme, že od voleb tu máme nekončící střet mezi premiérem a prezidentem, aktuálně se točící hlavně kolem účasti Petra Pavla na červencovém summitu NATO.
Že Pavel a Babiš nejsou žádní ideoví souputníci, natož spojenci, a že vztah mezi nimi není ideální, bylo jasné už od druhého kola prezidentských voleb.
Když do této už tak nešťastně nastavené vztahové dynamiky přidáme ještě ministra zahraničí Macinku, který se zařekl k „extrémní kohabitaci“, a Tomia Okamuru, pro jehož SPD je Pavel ztělesněním všeho zla, zaděláváme si na průšvih.
Bohužel jsme nuceni tento průšvih prožívat na denní bázi. Vzájemné drsné vzkazy proudí prostřednictvím médií a sociálních sítí, ale snaha o domluvu nebo ústupek ze svých stanovisek chybí.
Není to ale zdaleka jen o politických špičkách. I poslanecká sněmovna se stala platformou pro natáčení materiálů na sociální sítě, jejichž jediným cílem je oponentovi co nejvíce nandat a ponížit ho.
Technické řešení
Místo debaty o zákonech sledujeme plamenné projevy trvající desítky minut, které pak politici stříhají na reelska. Na otázku, zda sněmovnu těmito nesmysly blokuje spíše koalice, nebo opozice, si můžeme s klidným svědomím odpovědět tak, že si nemají co vyčítat. Celé je to protkané dětinským: „Ale oni si začali!“
Technickým řešením problému ve sněmovně je samozřejmě změna jednacího řádu, která by zamezila několikahodinovým obstrukčním projevům o ničem. Zde je nutno vytknout současné opozici, která byla předchozí čtyři roky u moci, že tak neučinila. Nicméně ve finále je to vždy o lidech.
Dost pravděpodobně by to dopadlo tak, že by si politici rychle navykli na kratší formát a naučili se do něj ještě více koncentrovat své žlučovité vzkazy.
Hlavní problém je ten, že politici už vlastně ani debatovat nechtějí. Pokud už s někým komunikují, tak jedině k vlastnímu publiku, případně tam, kde nehrozí žádná konfrontace.
Ono říkat lidem jen to, co chtějí slyšet, a nebýt u toho otravován všetečnými dotazy, zda jsem si to náhodou celé nevymyslel, je totiž o poznání jednodušší než argumentovat. I televizní debaty jsou v zásadě jen platformou pro to, aby si politici ve studiu odehrají svou etudu, vyřízli z ní vybrané pasáže na sociální sítě a prohlásili se za vítěze. Bez ohledu na realitu.
Nejsmutnější na tom všem je, že jde vlastně jen o uspokojování poptávky voličů. Příkopy mezi lidmi jsou tak hluboké, že každodenní střet, který je jen ještě více přesvědčí o jejich vlastní pravdě, vyloženě vyžadují.
Ostatně kdyby tomu tak nebylo, tak dané politiky nevolí. Natož aby do sněmovny pronikali jedinci, kteří v zásadě jen obchodují s nenávistí na Facebooku a Instagramu a jejich reálný přínos je nulový. Pro voliče je kompromis a obrušování hran slabostí a politik jen plní zadání. Z takovéhoto stavu se hodně obtížně zařazuje zpátečka.
Pokud patříte mezi idealisty a optimisty a říkáte si, že politika je jen porouchaná a tento stav jde lehkým zásahem opravit, pak pro vás nemám dobrou zprávu. V tomto ohledu je politika jen odrazem společnosti. A tu úplně opravit nejde, pokud se nebude chtít opravit sama.
Nemusíte se ani koukat na to, co nového má zase premiér proti prezidentovi, ani o čem se zrovna hádají poslanci. Stačí zajít na zastupitelstvo menší obce, nebo odejděte od politiky úplně a dopřejte si návštěvu schůze SVJ nebo bytového družstva. Tam nejspíše ztratíte i ty poslední iluze. Respektive možná seznáte, že ta vrcholná politika na tom ještě není úplně tak zle.
