Pro dospělé nebývá život černobílý. Pro dítě ale ano.
Jeho svět se na počátku dělí na dvě polokoule, ženskou a mužskou. Od chvíle, kdy začne vnímat okolí, je otec prvním reprezentativním vzorem celé jedné poloviny lidstva.
Být tátou dnes znamená mnohem víc než nosit domů výplatu. Výzkumy posledních let ukazují, že otcovství není jen společenská role, ale také proces, který se odehrává v mozku a v hormonálním nastavení muže.
Role otce vypadala před sto lety jinak než před padesáti a dnešní muži se s vlastními otci nesrovnají téměř v ničem. Žijeme v době, která narušila historický kult výhradního mateřství. Psychologové i neurovědci upozorňují, že rovnější podíl obou rodičů prospívá celé rodině.
Neviditelný spojenec v těhotenství
Ženy měly vůči dítěti odjakživa devítiměsíční biologický náskok. Během těhotenství s plodem komunikují biochemicky, do těla jim proudí koktejl radosti, stresu i klidu. Matka se s miminkem v břiše slaďuje také emocionálně a smyslově.
Role muže v této fázi zdánlivě začíná a končí na buněčné úrovni. Podle profesorky psychologie Lenky Šulové z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy ale otec ovlivňuje vývoj dítěte od samého počátku, a to skrze matku.
„To, jak se matka během těhotenství cítí, zásadně ovlivňuje přítomnost a chování muže. Zda je šťastná, nebo pod tlakem, přímo formuje hypotalamus dítěte a rozvoj jeho nervového nastavení,“ vysvětlovala Šulová na konferenci Dobrý táta.
„Matky komunikují s plodem i behaviorálně a emocionálně. I tyto cesty však muži ovlivňují – a funguje to i obráceně,“ dodala.
Mění se mozek i hormonální hladiny
Dlouho se tradovalo, že matkami se ženy rodí, zatímco otci se muži teprve stávají. Neurozobrazovací studie ale ukazují, že se mozek mění i novopečeným tátům.
Španělsko-americký tým sledoval čtyřicet mužů před narozením jejich prvního dítěte a po něm. Ve studii publikované v odborném časopise Cerebral Cortex se objem šedé hmoty snížil v oblastech kůry spojených se sociálním poznáním, pozorností a vcítěním se do dítěte. Autoři to vykládají jako přestavbu „sociálního mozku“, která může otcům pomáhat lépe rozumět nemluvnětům.
Změny byly zhruba poloviční oproti těm, které vědci pozorovali u matek. Jejich rozsah může souviset s tím, kolik času otec s dítětem tráví.
Z lovce se stává „medvídek“
Proměnou prochází i biochemie těla. Studie na více než šesti stech mužích na Filipínách, kterou v roce 2011 zveřejnil odborný časopis PNAS, ukázala výrazný pokles testosteronu u mužů, kteří se stali otci. Medián poklesu činil u ranních hodnot 26 procent a u večerních 34 procent.
Nižší hladinu měli i otcové, kteří dítěti věnovali tři hodiny péče denně a víc. Autoři studie z toho vyvozují, že hormonální nastavení muže se po narození potomka posouvá od soupeření o partnerku k péči o rodinu.
Nižší testosteron bývá spojován také s vnímavostí k potřebám dítěte. Vysoká hladina tohoto hormonu pomáhá muži partnerku získat, po narození potomka už ale hraje menší roli.
Jiný hmat, jiná hra
Vliv otců se skrývá v jemných detailech. Podle Šulové je rozdíl mezi rodiči vidět i v zátěžových situacích.
„Propastný rozdíl je vidět napříč zátěžovými situacemi – například v bazénu. Matka točí miminko k sobě, chrání ho a stará se, aby bylo v teple a bezpečí,“ popisovala profesorka. „Otcové naopak točí dítě od sebe, ukazují mu svět a ukazují dítě světu. Měli tendenci experimentovat.“
Matky budují vazbu hlavně přes fyzickou péči od prvních dnů, otcové ji častěji hledají přes hru a pohyb. Kolem šestého měsíce, kdy dítě získá lepší koordinaci, přichází čas na divočejší aktivity: vyhazování do vzduchu, létání nebo točení dokola.
Liší se i přístup k pravidlům. Matka si s pětiletým dítětem často schválně prohraje, aby mu udělala radost, otcové bývají v prohrávání naschvál zdrženlivější. Dítě spíš provokují, vnášejí do hry nové podněty a nic mu neusnadňují.
Most do reálného světa
Otec bývá pro dítě náročnějším komunikačním partnerem. Odborníci tento jev popisují jako „hypotézu mostu“, která vychází z práce psycholingvistky Jean Berko Gleasonové z roku 1975.
Zjednodušeně řečeno: kde matka dvouletému batoleti ukáže na květinu slovy „Hele, kytí,“ otec spíš řekne „Rhododendron.“ Kde matka řekne „Podívej, pipí,“ otec může reagovat: „Koukni, sýkorka. To je ptáček.“
Podle hypotézy je dítě kvůli otcově menší ochotě přizpůsobit se dětskému žargonu nuceno se víc snažit, opakovat a vysvětlovat. Otcovský styl tak funguje jako trenažér pro vstup do reálné společnosti, zatímco matka poskytuje zázemí, harmonii a bezpečný přístav.
Předpoklad, že komunikační tlak dítěti prospívá, nesdílejí všichni vývojoví psycholingvisté. Výzkum Washingtonské státní univerzity z roku 2015 každopádně potvrdil, že otcové mluví na děti méně „dětskou“ intonací než matky.
Autoři v tom neviděli selhání, ale doplnění matčina stylu.
