Občas se v nadsázce říká, že popíjení alkoholu je český národní sport. Zároveň se říká, že v poslanecké sněmovně sedí volení zástupci, kteří tak nějak průřezově reprezentují českou společnost. Když se tyto dvě množiny protnou, vzniká smrtící koktejl zodpovědné funkce a o poznání méně zodpovědného chování. Podívejme se na přehled politiků, kteří neměli k láhvi příliš daleko a proslavili se spíše opileckou eskapádou než zásadním dopadem na kultivaci politické kultury. Tak na zdraví a na ostudu!
Miloš Zeman
Nemůžeme začít nikým jiným než postavou, který přímo definovala kategorii stírající hranici mezi politikem a alkoholikem, přičemž jedinou pozorovatelnou evolucí v jeho kariéře byl přechod z Becherovky na slivovici. Tradice zcela otevřeného popíjení a blábolení zahájil již jako poslanec, pokračoval v ní jako premiér a završil ji v prezidentském křesle. Vzpomeňme incident z roku 2014, kdy na slavnostní ceremoniál otevírání korunovačních klenotů dorazil rovnou z ruské ambasády a viditelně opilý vrávoral, až to skoro vypadalo, že ke korunovačnímu meči přidá i šavli. Legendární se stala jeho výmluva, že měl „virózu“. Dodejme, že ona viróza měla minimálně 40 %.
Miroslav Kalousek
Někdejší předseda KDU-ČSL a posléze TOP 09 o sobě říkal, že rozhodně není abstinent a označoval se za pijáka, nikoli však alkoholika. Návštěvám ve sněmovně rád rozdával slivovici s vlastním portrétem pojmenovanou Kalouskovice. Opilost přiznal jednou – po rozhovoru na Českém rozhlase v roce 2013. Že by byl pod vlivem přímo ve sněmovně, vždy popíral, nicméně obviněn z toho byl nejednou. V roce 2015 na jeho adresu poznamenal Marian Jurečka, že „to z něj fest táhlo“ a nebylo to poprvé a jeho politická nemesis Andrej Babiš o Kalouskovi často mluvil jako o „ožralovi ožralém“. Komu se nicméně označování Kalouska za opilce vymstilo, byl David Rath, který si za to vysloužil desetitisícovou pokutu.
Radek Vondráček
O vztahu někdejšího předsedy poslanecké sněmovny k alkoholu asi nejvíce vypovídá to, že po televizním vystoupení z Moskvy, kde budil dojem člověka, který podcenil vlastní schopnosti při pijatice s místními mužiky, se pro něj vžila přezdívka Vodkáček. Pro tuto eskapádu se navíc úplně zapomnělo na skandální servilní výroky, kterých se během své návštěvy dopustil. Od té doby nepůsobil úplně střízlivě hned v několika televizních debatách, což mu jeho oponenti vždy přímo ve studiu vyčetli. Vondráček nicméně opilost vehementně odmítá. Když si ale vzpomeneme na ostudu, které se dopustil při hraní na kytaru na sněmovním řečnickém pultíku, tak nezbývá než dodat, že takovýto člověk vlastně ani pít, aby ztratil soudnost, nepotřebuje.
Jan Hamáček
Další z předsedů sněmovny, který se nesmazatelně zapsal do dějin politického alkoholismu tím, když v roce 2015 řídil schůzi v natolik podroušeném stavu, že mu dělalo problém artikulovat a správně vyslovovat i jména poslanců hlásících se o slovo. Hamáček přiznal dva panáky slivovice, které mu údajně měly špatně zareagovat s léky na bolest. Paradoxně to byl Hamáček, kdo v prostorách sněmovny zakázal konzumaci alkoholu. A méně paradoxně to byl výše zmíněný Vondráček, kdo zákaz zrušil. Holt starý praktik se pozná.
Petr Kott
Poslanec ODS v letech 2002 – 2006 se v opilosti vyznamenal přímo ve sněmovně hned dvakrát. Nejprve se v září 2003 opil tak moc, že zmeškal klíčové jednání o reformě veřejných financí, během nějž občanští demokraté chtěli blokovat vládu. Vědom si toho, že má z ostudy kabát, se následně týden schovával před novináři a z ODS byl vyloučen. Následně to po necelém půl roce už jako nezařazený v únoru 2004 zopakoval a v podnapilém stavu opustil jednání o DPH poté, co si spletl jméno ministra financí. Ke cti mu budiž snad jen to, že alkoholismus přiznal a prohlásil, že alkoholika vyléčí jen smrt. Kotta nicméně vyléčilo spíše to, že kvůli zapojení do korupční kauzy předražené rekonstrukce zámku v Buštěhradu byl nucen strávit několik let ve vězení.
Štěpán Stupčuk
Někdejší poslanec ČSSD z let 2013 – 2017 mohl být typickým politikem, o němž nikdo neslyšel před zvolením, nijak se neprojevoval během mandátu a po jeho uplynutí by skončil v politickém propadlišti dějin, kde by po něm neštěkl ani pes. Jedinou pamětihodnou událostí ve Stupčukově kariéře tak zůstává, když opilý způsobil v roce 2016 autonehodu a přišlo mu jako správnému papalášovi jako dobrý nápad nejprve prohlašovat, že auto, v němž nikdo jiný nebyl, neřídil, odmítl dechovou zkoušku a následně se vymlouval na poslaneckou imunitu. Podle svědka autonehody byl poslanec „opilý jak carský důstojník a navíc i agresivní“. Přiznat, že řídil pod vlivem alkoholu, mu trvalo téměř půl roku, nejspíše když seznal, že jediným člověkem v republice, kterému není z jeho chování stydno, je on sám.
