Ve stínu událostí na Blízkém východě a koaličně-opozičních tahanic o schválení státního rozpočtu poněkud zapadla informace, že Česko má prvního dětského ombudsmana. Tím se stal soudce Martin Beneš, který se specializuje na opatrovnické spory. Jakkoliv je zřízení funkce ochránce práv dětí veskrze pozitivní, Benešova volba ukázala, že minimálně poslanci příliš neřeší to podstatné – názor dětí samotných.
Institut ombudsmana není v Českém právu žádnou novinkou a jasnou tvář úřadu vtiskl a do podvědomí veřejnosti jej zapsal už v roce 2000 Otakar Motejl. Ve zkratce tu ombudsman je proto, aby chránil občany před nezákonnými zásahy státní správy nebo před její nečinností tam, kde konat má. V současné době se řeší nejen to, kdo stane v čele úřadu po Stanislavu Křečkovi, kterému vypršelo funkční období, ale i to, že po boku ombudsmana „klasického“ vznikl nově i ombudsman dětský.
Čím přesně se bude dětský ombudsman zabývat? Pro lepší představu má řešit třeba stížnosti na OSPOD a poměry v zařízeních pro děti, průtahy v soudních řízeních ve věcech péče o dítě, přezkoumávat spatné postupy kontrol České školní inspekce, některé činnosti ředitelů škol a školských poradenských zařízením řešit nesprávně vyměřené dávky určené dětem a vstupovat do vybraných soudních řízení a hájit tam zájmy konkrétních dětí. Sečteno podtrženo, samotný vznik dětského ombudsmana je opravdu nutno pochválit.
Naši lidi, naše děti
Práva dětí jsou specifickou disciplínou, logicky je jejich hájení z podstaty věci citlivější záležitostí a je dobře, že se jim na úřadě Veřejného obhájce práv bude věnovat někdo specializovaně a nebudou nadále jen jednou ze součástí široké agendy. Předseda vlády Andrej Babiš sám rád verbálně akcentuje, jak bojuje nejen za „naše lidi“ ale i za „naše děti“, tak je pozitivní, že pro to sněmovna, v níž má vládní většinu i něco konkrétního udělala. (Jakkoliv základ položila vláda předchozí). Jen zřídit úřad nicméně nestačí a jde jen o pomyslný první krok.
Poslanci přesvědčivou většinou 107 hlasů za prvního dětského ombudsmana zvolili Martina Beneše, soudce, který stál jako předseda v čele Okresního soudu v Mostě a ve své praxi se zaměřoval na opatrovnické spory. Nedostatek kvalifikace mu tedy rozhodně nelze vytknout, jelikož se ochranou zájmů dětí v často komplikovaných rozvodových řízeních dlouhodobě věnoval.
Jde o člověka relativně mladého, energického a pro svou práci zapáleného. Za svůj cíl si stanovil během šesti let ve funkci zlepšit systém ochrany dětí jako takový. Nezbývá než mu v jeho naplňování držet palce.
Názor dětí? Nezajímá
Hlasování o Benešově zvolení nicméně ukázalo, že jakkoliv on sám je zjevně naslouchání dětem nakloněn, o něm hlasující poslanci už ho tak moc neřeší.
Benešovými protikandidáty byli bývalý ministr pro legislativu Michal Šalomoun a zástupkyně zmocněnce v Kanceláři vládního zmocněnce pro zastupování Česka před Evropským soudem pro lidská práva Eva Petrová. V rámci volby vznikla i nezávislá hodnotící komise složená mimo jiné i ze zástupců samotných dětí a mladistvých, která poměrně jednoznačně (ač nešlo o stanovisko závazné) doporučila právě Petrovou. Což se poslanci příliš neobtěžovali reflektovat.
Na samotném neřízení se nezávislým doporučením vlastně také není nic špatného. Jak už bylo řečeno, nešlo o doporučení závazné a poslanci si mohou hlasovat, jak uznají za vhodné. Co už ale vyvolává minimálně pozdvižení obočí je fakt, že většina poslanců o existenci daného doporučení vůbec nevěděla. Závěrečná zpráva byla nahrána kamsi do útrob sněmovních stránek, kde zapadla a zákonodárci se o ní mnohdy dozvěděli jen proto, že je na ni členové komise sami upozornili či jim ji osobně zaslali.
Někteří poslanci šli ještě dál a otevřeně prohlásili, že neměli ponětí ani o existenci komise jako takové. Možná by do budoucna stálo za to i u věcí takto povšechně záslužných se více zabývat tím, o čem vlastně hlasuji a proč a zkusit u toho vyslechnout ty, kterých se mé hlasování bezprostředně týká...
Náhledové foto: Unsplash
