Většina si normalizační seriálové agitky spojuje se ságami Jaroslava Dietla. Dietlovy scénáře pravidelně točil Evžel Sokolovský, ten dostal tentokrát do rukou látku někoho jiného. Scénář Zákonů pohybu psal zkušený televizní praktik Miloš Smetana.
A napsal ho tak odvážně, že to nikdo v celém řetězci schvalování nezachytil. Místo oslavy socialistického plánovaného hospodářství vznikla jeho obžaloba.
Dodavatel klidně dodal zboží až po několika letech! Odběratel to dávno neměl v rozpočtu, "střelil" tedy zboží hluboko pod cenou dál a to vše za chápavého přikyvování strany. To sice byla realita, ale rozhodně se neměla takto jasně objevit v televizním seriálu.
Do haly za plného provozu
Filmaři v roce 1978 odmítli pohodlí ateliérů a vyrazili přímo do ostré výroby. Hlavní část natáčení probíhala v Králově Dvoře u Berouna, v halách železáren a sléváren za plného provozu. Štáb dřel pod obrovským časovým tlakem od jara do podzimu 1978.
Sokolovský proháněl herce i kameramany také na brněnském výstavišti a v pražském Podolí. Spěchalo se, seriál musel být hotov pro vysílání na podzim 1979.
Kostka odmítl, přišel neznámý Brabec
Do role původního ředitele Draxlera, kterého manipulativní náměstci dovedou až k pádu, byl nejprve obsazen Petr Kostka (88). Politicky zabarvenou postavu ale odmítl. Roli nakonec převzal Martin Růžek (†77) a Draxler v jeho podání patří k tomu nejsilnějšímu, co v seriálu je. Svědomitého, ale vyhořelého ředitele podniku v problémech, kolem kterého intrikují náměstci, vystřihl skvěle.
Klíčovou roli nového ředitele, co přijde podnik provětrat, inženýra Hájka, získal do té doby prakticky neznámý plzeňský herec Viktor Vrabec (†80). Sokolovský touto volbou překvapil diváky a z Vrabce se stala na chvíli velká hvězda.
Když se chystal s rodinou vyjet po natáčení k moři do Jugoslávie, přišla si do jeho bytu Státní bezpečnost ověřit, zda se s celou rodinou nechystá emigrovat. Devizový příslib mu nechtěli nejdřív povolit.
„Přišli se k nám tajní podívat, jestli nemáme vyklizený byt a nechystám se s celou rodinou uprchnout,“ vzpomínal později v rozhovoru pro deník Aha!.
Cenzura, která zaspala
Největší síla Zákonů pohybu spočívá právě v té nechtěnosti. Smetanův scénář se toho nebál a popsal tehdejší realitu praktického nefungování socialistického, plánovaného hospodářství, dokonale.
Plánované hospodářství neumělo reagovat na trh, sklady často přetékaly nepoužitelným materiálem nebo naopak. Pokud podnik vyrobil nadnormativní zásoby pro jiné závody, dělníci přišli o prémie.
Smlouvy mezi podnikovými giganty nebyly nic než papír. Dodavatel klidně dodal zboží až po několika letech! Odběratel to dávno neměl v rozpočtu, "střelil" tedy zboží hluboko pod cenou dál a to vše za chápavého přikyvování strany. To sice byla realita, ale rozhodně se neměla takto jasně objevit v televizním seriálu.
Do toho praktická skoro nemožnost propustit neschopného zaměstnance bez posvěcení ROH. Zaměstnanci, co jdou k lékaři a to je na celý den, případně v pracovní době chodí nakupovat už dopoledne, protože vzít roka odpoledne, už nic neseženou.
Po odvysílání v roce 1979 skončily Zákony pohybu navždy v archivu, protože tehdejší cenzura zaspala přesně jako původní vedení Radiany a zavládl šlendrián.
Řešila to StB a její osvědčený důvěrník, režisér Antonín Moskalyk, sepsal osobní hodnocení příčin průšvihu, jehož část si můžete přečíst. Seriál každopádně skončil ve stoupě.
Čtyřicet let bez reprízy
Diváci, kteří si ho pamatují, ho dodnes mohou najít jen na YouTube. Televize u nás jej nikdy nereprízovaly. Na Slovensku se po čtyřiceti letech osmělila JOJ v roce 2017.
Zákony pohybu jsou nejlepší komunistickou agitkou Československé televize, kterou jste neviděli. Výtečně a mimoděk se trefily přesně tam, kam bolševik nechtěl, a shlédnutí seriálu rozhodně stojí za to.
Jednou zažije velkou renesanci a středoškolákům se na něm v hodinách ekonomie bude ukazovat, co bylo za bolševika v socialistickém hospodářství možné.
