Jindřich Šídlo (53) dorazil do studia platformy VLNY.cz jako host pořadu Negramoti, kde se v rozhovoru s moderátory vrátil do období, kdy české stadiony i ulice ovládaly úplně jiné nálady než dnes. Řeč přišla nejen na fotbalovou kulturu, ale i na jeho vlastní rodinnou anamnézu a zvláštní estetiku, která provázela jeho dětství.
Genetická hříčka i vzpomínky na Orlík
Šídlo se v pořadu rozpovídal o rodinném mýtu, podle kterého jejich rodová linie nese genetickou odchylku projevující se výrazně tmavšími či kudrnatými vlasy a neobvyklým vzhledem. „Říkalo se, že v tom měla prsty stavba železnice ve východních Čechách v devatenáctém století,“ uvedl s nadsázkou komentátor, podle kterého mu tyto rysy v osmdesátých letech vysloužily dost přímočarou přezdívku.
Diskuze se velmi rychle přesunula k devadesátým létům, kdy Šídlo jako začínající novinář mapoval českou extreme-right scénu. Vzpomínal na koncerty kapely Orlík, rasismus na fotbalových stadionech i na to, jak tehdejší společnost vnímala nástup prvních hráčů tmavé pleti v lize. „To, co se dělo na stadionech v devadesátkách, byl naprostý ujetý extremismus, ze kterého se postupně stal mainstream,“ podotkl.
Banány na trávníku a fotbaloví exoti
Podle Šídla byl příchod zahraničních fotbalistů do české soutěže pro tehdejší fanoušky obrovským šokem. Vzpomněl na házení banánů na hráče jako Kennedy Chihuri nebo Timothy Ondrejka a na atmosféru, ve které se rasistické narážky považovaly za běžný hospodský kolorit.
„Dneska už si nikdo nedovolí to, co projíždělo hledištěm před třiceti lety. Česko se v tomto ohledu extrémně posunulo, i když některé spodní proudy v mentalitě zůstávají,“ uzavřel politický glosátor v podcastu Negramoti.
Epizodu, stejně jako mnoho dalšího z nabídky VLN můžete shlédnout zde.
