Rok se s rokem sešel a jedno sobotní odpoledne opět patřilo v centru Prahy duhovým barvám. Navzdory vedrům a faktu, že spousta lidí je mimo Prahu někde na prázdninách, se podle organizátorů v průvodu sešlo zhruba pětačtyřicet tisíc lidí, tedy přibližně stejně jako loni.
Vlastně by to celé šlo shrnout do onoho nechvalně proslulého rakušanovského „A co se ve skutečnosti stalo? Nic. Dobrou noc.“ a ne
Stejně jako nemá cenu dělat rozdíly mezi tím, zda je někdo homosexuál, nebo heterosexuál, nemá cenu dělat rozdíly ani mezi tím, zda je někdo extremista pravicový, nebo levicový. Případně mezi tím, že na festival lásky jde provolávat nenávist vůči Židům a opěvovat teroristický režim, pro nějž jsou LGBT lidé druhým největším nepřítelem hned po nich..
ylo by to zas tak daleko od pravdy. Většina účastníků si pochod a následnou párty na Štvanici užila, nikomu se nic nestalo. Na naplnění apokalyptických vizí odpůrců, že jim průvod zničí jejich tradiční rodinu, také nedošlo. Tak proč to vlastně celé řešit?
Křiklouni za policejní zábranou
Spory účastníků průvodu s odpůrci už tak trochu patří ke koloritu celé akce. Pár desítek povětšinou buď katolických aktivistů, pseudokonzervativních národovců, nebo vyloženě ultrapravičáků s vyholenými hlavami rekrutovaných z řad jednobuněčných fotbalových hooligans si neodpustí, že vyrazí cosi pořvávat na průvod. Odděluje je antikonfliktní tým, často početnější než ona odpůrcovská skupina.
Účastníci si na to už zvykli. Jediné, čeho se křiklounům kromě ignorace dostává, je občasný posměch. Což je přesně to, co jim patří.
Jakkoliv nikdo nerozporuje, že výše uvedené skupinky LGBT komunitu jako takovou nesnášejí a kdyby měly možnost, budou jí škodit, jiného hada na prsou si hřejí sami organizátoři Prague Pride. A ten jim reálně škodí víc než občasný zatoulaný nácek nebo z vedra blouznící pánbíčkář.
Řeč je o ultralevicových a hlavně pak propalestinských extremistech, kteří se pochodu pravidelně účastní a strhávají na sebe pozornost. Namísto hesel o lásce pro všechny a o tom, že lidé jsou si rovni bez ohledu na sexuální orientaci či identitu, z úst těchto jedinců zaznívají nenávistná hesla o nutnosti zničit Izrael a kapitalismus.
Fotí se latex, ne přednášky
Bohužel dlouhé roky, prakticky od prvního ročníku, platí, že veřejnost vnímá celý Prague Pride vlastně jen jako onen sobotní průvod. Ne jako týden nabitý přednáškami, debatami a workshopy, kde se kdokoliv s dostatečně otevřenou myslí může o tématice LGBT v nejlepším slova smyslu dovzdělat.
V přátelské atmosféře tam lze zjistit, že mu homosexuálové a trans lidé nijak neubližují a žádná práva mu neodpírají. A když už s nimi nechce přímo sympatizovat, může je alespoň neřešit, což je pořád lepší než nenávist pramenící často jen z neznalosti a podvědomého strachu z jinakosti. Průvod je pak vnímán hlavně optikou těch největších excesů.
Co naplat, že v průvodu jsou desítky tisíc lidí a podstatná část z nich ani není LGBT, jen přišli podpořit kamaráda, kamarádku či rodinného příslušníka, případně si prostě užít duhovou atmosféru, kde se lidé nemusí bát být sami sebou. V médiích se vždy objeví hlavně fotografie těch nejvyzývavěji oblečených, či spíše neoblečených.
Fetišistů v latexové psí masce a kožených postrojích sice v davu najdeme maximálně nižší desítky, ale proč celou akci neprezentovat v rámci takzvaného „ragebaitingu“ jako sraz naprostých úchylů a zvrhlíků. To samé platí pro nepočetnou skupinku drag queens, tedy mužů vystupujících jako ženy v šatech, botách na podpatku a s výrazným líčením. Ti sice na akci vůbec nikomu neškodí, ale jejich fotky s tím, že škodí tradičním hodnotám a hlavně dětem, stejně každoročně obletí internet.
Kuřata volající po propečení
Ani „pejskové“, ani drag queens ale reálně komunitě neškodí. Jsou její součástí a mimo průvod a akce, kde se schází podobně naladění lidé, byste si jich nevšimli. Jejich kostýmy se sice někomu mohou nelíbit a může je považovat za nevkusné, ale ruku na srdce, uniforma průměrného odpůrce Prague Pride sestávající ze sepraného upoceného nátělníku a ponožek v sandálech má k dobrému vkusu také dost daleko.
Se skupinami krajních levičáků a fanoušků Palestiny je to jiný příběh, protože vzbuzují dojem, že celá LGBT komunita jsou vlastně ultralevicoví radikálové se sklony k podpoře islamistů. Což je o to paradoxnější, že to byl právě islamista, kdo koncem července spáchal teroristický útok na pochod hrdosti v Berlíně. Jednadvacetiletý muž tam vjel dodávkou do davu poblíž Braniborské brány, zabil jednu ženu a desítky lidí zranil. Německé úřady čin vyšetřují jako islamistický terorismus namířený proti LGBT komunitě.
Těžko si představit, že by takový člověk zároveň nemával palestinskou vlajkou a nevykřikoval genocidní heslo o Palestině „od řeky k moři“, jinými slovy nevolal po vyhlazení Židů. Jen by se na rozdíl od západní levice možná nevymlouval, že přece není antisemita, ale jen antisionista.
Je s podivem, že sama komunita tyto dvě skupiny „mašíblů“ na své akci každoročně trpí a neuvědomuje si, že jí objektivně škodí. U krajní levice jde najít alespoň záchvěv logiky v tom, že LGBT lidé nacházejí zastání spíše u politiků z levicové části spektra.
Co má ale destrukce kapitalismu společného s rovností sexuálních menšin, na to už odpověď neexistuje. Stačí se podívat na to, jak se dařilo či daří LGBT lidem v zemích, kde socialismus a komunismus zvítězily, a jaká práva mají v zemích kapitalistických.
S fanoušky Palestiny je to ještě horší. V Pásmu Gazy je homosexualita mezi muži trestná, formálně až deseti lety vězení, reálně často mučením a smrtí. A to často ne z rukou teroristického Hamásu, ale vlastní rodiny. Ne nadarmo koluje anekdota o tom, že volat na pochodu LGBT po podpoře Palestiny je jako volat na pochodu kuřat po lepším propečení v KFC.
Otevřenost má mít hranici
Ano, můžeme argumentovat tím, že Prague Pride si zakládá na maximální otevřenosti a nesoudí účastníky za jejich názory. Jenže kdyby tam dorazila skupinka neonacistů, ne vyvolávat konflikt, ale prostě si jen zamávat vlajkami s hákovým křížem s tím, že LGBT podporují, ale ještě víc podporují nejmenovaného rakouského malíře, dlouho se v průvodu neohřejí, jelikož je odvede policie.
Stejně jako nemá cenu dělat rozdíly mezi tím, zda je někdo homosexuál, nebo heterosexuál, nemá cenu dělat rozdíly ani mezi tím, zda je někdo extremista pravicový, nebo levicový. Případně mezi tím, že na festival lásky jde provolávat nenávist vůči Židům a opěvovat teroristický režim, pro nějž jsou LGBT lidé druhým největším nepřítelem hned po nich.
Dokud budou mít ultralevicoví a propalestinští extremisté na Prague Pride otevřenou náruč k tomu, aby se se svou radikální agendou přiživovali na něčem, co je i společensky užitečné, nelze se moc divit, že je část populace bude házet s normálními gayi, lesbami a trans lidmi do jednoho pytle. Ač to není pravda.
