V říjnových komunálních volbách se logicky největší pozornost stáčí směrem k Praze. Nejen že jde o hlavní a největší město v republice, ale hlavně pražský primátor sedí v čele instituce, která objemem rozpočtu strčí do kapsy i některá ministerstva.
Zatímco u jiných stran se o první místo na kandidátce přetahovalo více zájemců, vládní Motoristé sobě zatím nikoho nemají. Logickou volbou by mohl být Jan Zahradil. A to čistě jen proto, že u Motoristů nikdo jiný výrazný k dispozici není.
Je to trochu paradoxní. Motoristé sobě sice nyní sedí ve vládě, ale strana původně vznikla jako protestní projekt v pražských komunálních volbách před čtyřmi lety.
Tehdy se něco podobného v zásadě nabízelo – věčně ucpaná Praha po čtyřech letech primátorování Zdeňka Hřiba spoustě Pražanů pila krev a z dopravy se stalo dominantní volební téma. Motoristům to tehdy nicméně nevyšlo a získali jen ubohých 2,29 %.
Ticho po motopěšině
Těžko říct, co je dnes větší překvapení – zda to, že projekt, který před čtyřmi lety mnoho lidí bralo spíše jako vzdorovitou recesi, má své lidi v čele tří ministerstev, nebo to, že nemůže najít kandidáta na pražského primátora.
Zatímco všechny ostatní větší strany už odstartovaly kampaň a představily v ní své lídry, u Motoristů je ticho po pěšině (či spíše po silnici). V první debatě kandidátů na primátora, kterou uspořádal časopis Reflex, jsme tak mohli vidět několik lídrů, náhradníka za lídra ANO Ondřeje Prokopa a Borise Šťastného jako zástupce Motoristů.
Kandiduje snad ministr sportu do čela hlavního města? Nikoliv. Bylo sice vidět, že Šťastný si to v debatě užíval, protože mu o nic nešlo a mohl jen bezuzdně trollit, ale to k zisku mandátů zastupitelů, natož primátora, jaksi nestačí. Ač bychom mohli diskutovat o tom, že Motoristé vlastně nic jiného v politice nedělají a jejich voliče to zjevně uspokojuje.
Fakticky vzato Motoristy k tomu, aby nyní představili svého kandidáta či kandidátku na primátora Prahy, případně i další tváře usilující o podíl na moci v hlavním městě, nic nenutí. Termín na odevzdání kandidátek vychází dle zákona na 4. srpna.
Na malých obcích, kde se de facto všichni znají a volí své sousedy, to stačí. Nicméně v milionové metropoli, jako je Praha, nestartuje kampaň většinou na přelomu května a června jen tak zbůhdarma. Motoristé tento start zaspali, nicméně pořád ještě mají čas vhodné kandidáty najít a uspět. Jen u toho budou muset zařadit vyšší rychlostní stupeň a stlačit plyn až k podlaze.
Turek českou Prahu nepovede
Co můžeme sledovat, je problém, který trápí většinu menších nových stran, a to nedostatek lidí. Jedna věc je najít jednoho, dva kandidáty na špičky kandidátek do Poslanecké sněmovny napříč regiony, kde je navíc velká výhoda ta, že člověk z Brna může kandidovat klidně v Ústeckém kraji.
Těžší už je smysluplně obsadit kandidátku v komunálních volbách, která je vázána na pobyt v daném městě. Ano, jde si účelově přihlásit trvalé bydliště někam na úřad nebo ke známým, ale to je zhruba tak první věc, co vám někdo omlátí o hlavu.
Dlouho se spekulovalo o tom, že když byl Filip Turek odmítnut prezidentem na post ministra, mohl by vést pražskou kandidátku v komunálních volbách právě on. Ostatně v Poslanecké sněmovně, kde nikdy nevystoupil, se moc nepředře. A co vlastně dělá jako vládní zmocněnec pro klima a Green Deal kromě okupování ministerské kanceláře na MŽP a navštěvování jednání vlády, kde má nulové pravomoci, je taky poměrně nejisté.
Nicméně sám Turek nedávno tuto možnost vyloučil. Když si toto rozhodnutí usadíme do kontextu jiného z předchozích Turkových výroků o tom, že nejde do prohraných voleb, tak není tak těžké si spočítat, co ho k odmítnutí kandidatury v hlavním městě vedlo.
Již zmíněný Boris Šťastný nebo Petr Macinka jen těžko kvůli kandidatuře opustí pohodlný ministerský post. Pro Otu Klempíře by teoreticky mohlo jít o šanci být uklizen z ministerstva kultury, kde mírně řečeno neexceluje. Nicméně jeho výsledky na ministerstvu jsou tak žalostné, že rozhodně nejde o nějakého kampaňového tahouna, za nímž by se sešikoval pražský lid.
Babo Motoristům personálně raď
No a to je v zásadě tak všechno, co v rámci svých kádrových rezerv za výrazné tváře Motoristé nabízí. Zbývá možná ještě Gabriela Sedláčková, která provozovala bar na Praze 3, ale asi i pro tu je, podobně jako pro Turka, komfortnější mít své jisté ve Sněmovně a sehrávat univerzální roli „seď a buď hezká“.
Řešit obsazení postu kandidáta na primátora cestou najímání fanoušků z řad influencerů jako na rezortu životního prostředí taky dost dobře nejde.
Co tedy Motoristům zbývá? Ve finále je tu v zásadě jediná realistická možnost, která by splňovala základní kvalifikační kritéria kromě oddanosti stranické ideologii – tedy být dostatečně známý, mít nějakou politickou zkušenost a v tomto konkrétním případě i mít bydliště v Praze.
Tímto sítem nám projde jen jeden člověk – stranický expert na zahraniční politiku Jan Zahradil. Dlouholetý europoslanec za ODS se nijak netají tím, že s bývalou stranou nechce mít nic společného a jeho srdce nově bije pro Motoristy. Nedostatek zkušeností se mu rozhodně vytknout nedá a vzhledem k tomu, že v politice je přes 30 let, tak patří mezi těch pár politiků, které i běžný občan pozná a umí pojmenovat.
Pro mnohé bylo překvapením, že Zahradil nakonec neskončil v poradním týmu Petra Macinky na ministerstvu zahraničí, takže aktuálně je jen jakýmsi mužem v pozadí. To by se ale díky personální vyprázdněnosti Motoristů mohlo brzy změnit. Že nemá Zahradil zkušenosti z komunální politiky?
Ve finále může z plakátů slibovat prázdné silnice, více místa pro auta, levné parkování a rušení cyklopruhů vlastně kdokoliv. Že se ze Zahradila primátor rozhodně nestane, musí být jasné jak Motoristům, tak i jemu samotnému.
Nicméně přehoupnout se přes 5 %, mít pár zastupitelů a potenciálně sehrát roli pomyslného jazýčku na vahách povolební koalice, to už je scénář reálný.
Ostatně právě takto se Motoristé dostali i do vlády. Tak uvidíme, zda podobná strategie vyjde i v Praze.
