Přístup ministra zahraničí Petra Macinky (48) je přinejmenším svérázný. Novináře renomovaných médií vyhazuje z tiskových konferencí a dalším rovnou zakazuje vstup, zatímco internetovému anonymovi ochotně poskytne rozhovor. Jenže o žádného internetového anonyma vlastně nešlo.
Macinka přitom porušil snad všechna bezpečnostní pravidla a kromě naprosté nekompetence předvedl, že je ochoten na požádání ohrozit bezpečnost státu. V jakékoliv civilizované zemi by politik za podobnou stupiditu okamžitě rezignoval. Jenže tohle je Česko, a navíc Motoristé.
Trapas jménem Turek, encore Macinka
Když prezident Petr Pavel (64) prozíravě nedovolil, aby se ministrem zahraničí stal Filip Turek (40), a ten se nakonec zaplať pánbůh nestal ministrem ničeho, Motoristé poslali do čela diplomacie svého předsedu Petra Macinku. Zdálo se jasné jedno: takový trapas jako s Turkem to už nebude. Nudit se ale rozhodně nebudeme.
Uplynulo krátce přes půl roku vlády, jíž je Macinka součástí, a vidíme, že se skutečně nenudíme. Radovat se z toho, že to nebude trapas jako s Turkem, bylo bohužel unáhlené.
Že se Petr Macinka chová jako všechno možné, jen ne diplomat, není žádná novinka. Ostatně namyšlené fracovství a arogance je jedním ze základních stavebních kamenů motoristické DNA, a kdo jiný by měl tyto hodnoty reprezentovat lépe, nežli pan předseda. Ač je Macinka pevně spjat s ideovou stájí Václava Klause, kterému dlouhá léta dělal univerzálního posluhovače, v nenávisti k novinářům připomíná spíše Miloše Zemana, s tím rozdílem, že Zeman alespoň občas uměl být i rámcově vtipný. Macinka je jen směšný.
Novinářům dveře, Pauknerovi náruč
Z pozice ministra předvádí Macinka ukázkovou aroganci moci. Novináře otevřeně pohrdá, ty, které nemá rád, vyhazuje z tiskových konferencí, dalším dá rovnou zákaz vstupu. Arogantní odpovědi na novinářské dotazy pak sám vesele sdílí fanouškům, nadšený, jak to těm „blbečkům“ zase nandal.
Tenhle luxus si jako obyčejná Klausova podržtaška dovolit nemohl. Teď je ale řízením osudu ministrem, takže může lidem konečně ukázat, zač je toho Macinka.
Stojí za to připomenout, jak Macinka zareagoval, když se ho novináři zeptali, proč zakázal přístup na tiskové konference třeba Zdislavě Pokorné nebo Noře Fridrichové. S typickým šklebem odpověděl, že tiskovka pro „alternativní a dezinformační média“ bude naplánována na jiný termín. Znělo to jako další macinkovský pokus o humor, kterému by se zasmál leda osmnáctiletý propagandista a zaměstnanec MŽP Adam Šejna, případně mentálně ještě mladší Filip Turek.
Jenže Petr Macinka takové vystoupení pro alternativní a dezinformační médium reálně absolvoval. Jen k jeho smůle ne tak, jak si to představoval.
Fenomén jménem Paukner
Fenoménem letních prázdnin se stal profil pojmenovaný Thomas Paukner. Autor pod tímto pseudonymem, bůh ví proč vydávající se i za žida, publikoval hlavně obsah namířený proti současné opozici – a Motoristé včetně Macinky samotného ho za to mohutně roztleskávali.
Jeho fanouškům je jedno, že žádný Paukner neexistuje a jeho „investigace“ je pavučinou faktů, polopravd, manipulací a spekulací poskládanou umělou inteligencí. Nikdo pořádně neví, kdo texty píše, publikuje a na čí zadání. A mezi těmi fanoušky je i Petr Macinka.
To, že ministr zahraničí dává přednost anonymnímu facebookovému profilu před standardním médiem s redakcí a podepsanými redaktory, svědčí samo o sobě jen o něm. Čte ho zjevně proto, že píše proti politickým oponentům Motoristů, jejichž kauzy jako by pro Pauknera neexistovaly. Je to trapné, ale s tím se moc dělat nedá.
Že ale ministr ochotně jde takovému anonymovi šířit slávu a ještě u toho naletí internetovým trollům, je jiná liga problému. S tím už by se dělat něco mělo, protože je to vážnější, než se na první pohled zdá.
Rybář, prut a naivní ministr
Ve zkratce: Petr Macinka šel na rozhovor k Pauknerovi, jenže žádný Paukner to nebyl. Ve skutečnosti šlo o takzvanou Detektivní partu, skupinku internetových aktivistů, kteří se běžně zaměřují na dezinformátory, týrání zvířat i online predátory. Paukner sám předtím vystoupil ve dvou rozhovorech s kuklou a slunečními brýlemi, takže nikdo pořádně nevěděl, jak vypadá.
Vojtěch Pšenák z Detektivní party proto vymyslel jednoduchý trik: stačí kukla a sluneční brýle, a je z něj tak trochu Paukner. Macinkovi stačilo napsat mail a vyměnit pár šifrovaných zpráv, aby na to skočil. Návnadu ministr sežral i s navijákem, prutem a rybářem.
Teď k tomu nejdůležitějšímu. Nejde ani tak o to, že Macinka naletěl, jako o hlubší rozměr celé věci. Když Detektivní parta nachytala kremelského propagandistu Pavla Cimbála, kterému měsíce psala jako smyšlený policista a podstrčila mu vymyšlené „důkazy“, trvalo jim rok a půl, než si vůbec získali jeho důvěru.
A to šlo o naprosto irelevantní postavičku z internetu. U ministra a vicepremiéra, jak už bylo řečeno, stačil jediný e-mail.
Sklep, atrapy a poslaná ochranka pryč
Pšenák přiznává, že neudělal nic jiného, než že si za pár stovek koupil doménu pauknermedia.cz, z níž poslal mail ministrovi, zda nechce přijít do podcastu. Macinka odepsal po pár hodinách, aniž by se, jak vyplývá z Detektivní partou zveřejněné vzájemné komunikace, jakkoliv zabýval tím, kdo mu vlastně píše. Místo toho sám proaktivně navrhuje, ať to s ním „Paukner“ neřeší přes mail, ale přes šifrované zprávy, aby o nich nikdo nevěděl. Paráda.
Člověk zodpovědný za kybernetickou bezpečnost vlády si nad tím může jen omlátit hlavu o zeď: ministr by zjevně odpověděl i nigerijskému princi slibujícímu zázračné zbohatnutí výměnou za údaje z rezortní kreditní karty. Macinka totiž bezelstně napsal na Signalu falešnému Pauknerovi, že má „drobný problém“ v podobě povinné policejní ochranky. Ať prý se ale nebojí, on to nějak vyřeší a ochranky se zbaví.
Znovu je třeba zdůraznit, že nic takového po něm Pšenák, vydávající se za Pauknera, nechtěl – ministr to nabídl sám, zjevně nadšený, že se potká se svým internetovým hrdinou, a nechtěl, aby intimitu chvíle kazili nějací policajti. A jak řekl, tak i udělal: ochranky se zbavil a sám dorazil do sklepního studia povídat si s neznámým mužem v kukle. Tohle už není komedie, ale tragédie, která ukazuje, že ministra zahraničí nám dělá nabubřelý tupec ochotný ohrozit bezpečnost nejen svou, ale celého státu.
Detektivní parta přiznává, že pro zdůraznění Macinkovy lehkomyslnosti umístila do studia i makety zbraní, atrapu bomby a za závěs schovala člověka. Ministr bez ochranky si z toho nevšiml ničeho – byl příliš nadšený, že si může povídat s Pauknerem. Nikomu se naštěstí nic nestalo, k úhoně přišla jen Macinkova důstojnost.
Kdo ale zaručí, že by takhle na požádání nevlezl do sklepení i k někomu, kdo by to nebral jako srandu a zbraně by nebyly plastové? Stačilo by napsat kouzelné slůvko „Paukner“. Dnes už to bohužel nikdo nezaručí.
Chráněná osoba, která se sama neochránila
Je důležité zmínit, že jediným, kdo se dopustil pochybení, byl Petr Macinka, nikoliv policisté, kteří mu mají poskytovat ochranu. Jako chráněná osoba má právo si vyřizovat soukromé záležitosti, jenže mezi ně tak úplně nepatří snaha pokoutně jít na rozhovor s… no prostě někým. Rozpoznal by Macinka, kdyby se s ním takto chtěl sejít třeba agent ruské rozvědky s tím, že je taky Paukner a má kompro na Rakušana? Nejen že by nerozpoznal, ale nejspíše by zaklapl notebook a nadšeně ujížděl pro složku proti předsedovi Starostů.
Macinka je ministrem a místopředsedou vlády pořád, ne jen když se mu to hodí – tedy i ve chvíli, kdy si hraje na cool týpka a jde se bavit s falešným novinářem z Facebooku do sklepa, aby dokázal, kdo je u Motoristů v přízni. I tam zůstává významnou politickou figurou. Bohužel pro něj, a hlavně bohužel pro nás všechny.
Takhle naivního Macinku nemuseli nalákat jen trollové natáčející video, ze kterého vyjde jako pitomec. Mohli to být únosci nebo kdokoli s nečistými úmysly. A Česká republika by měla sakra vážný bezpečnostní problém.
Kde jinde než v Česku
Macinka se může stokrát pokoušet o damage control a psát, že celou dobu věděl, že mluví s Pšenákem a vlastně to byl on, kdo Detektivní partu obehrál. Zní to podobně dětinsky jako všechny motoristické výmluvy na kolující telefon v hospodě nebo bolavá záda. Kdokoli se na video podívá, je mu jasné, že Macinka nic nehraje – prostě to neumí.
Nehledě na to, že si pak ještě několik dní s domnělým „Pauknerem“ vesele a důvěrně psal, jako by našel nového kamaráda.
Ono se to celé možná jeví jako hloupost, ale před bezpečnostním rozměrem nemůžeme zavírat oči. Macinka opilý mocí a myslící si, že mu všechno projde, neváhal potenciálně ohrozit jak sebe, tak hlavně celou vládu, potažmo celé Česko. V podstatě v každé vyspělé demokratické zemi politik, který si uvědomí, že něco podobného provedl, sám rezignuje, pokud má alespoň špetku cti v těle. Jenže tady jsme v Česku a řešíme Petra Macinku, oproti kterému je i Andrej Babiš (72) se svým „Nikdy neodstúpím, něch si to všeci zapamatují“ už prakticky jednou nohou v demisi.
Macinka hrdě říká, že se obejde bez mediálních poradců, poradců proti dezinformacím i bezpečnostních poradců, protože všemu rozumí nejlépe sám. Holt klausovská škola se nezapře. Jak to dopadlo, jsme právě viděli.
Jenže Andrej Babiš, který je pořád v čele vlády, jejímž je Macinka členem, poradce má – a ti by mu klidně vysvětlili, jaký průšvih mohl nastat. To by pro Macinku asi bylo dost nemilé.
Nejsmutnější na tom celém ale není to, že za ministra máme přerostlé dítě ochotné dojít si do bílé dodávky pro bonbóny od pána v baloňáku, který mu slíbil, že mu ukáže štěně. Nejsmutnější je, že voliči Motoristů této donebevolající stupiditě ještě zatleskají a Petra Macinku budou dál považovat za frajera.
