GLOSA. Nejde o natolik zásadní událost, že by se předsedovi Motoristů sobě podařilo dosáhnout nějakého významného prvenství v oblasti politické psychologie. Neohrozil ani postavení mistra oboru Andreje Babiše, který dosáhl v rámci projektování absolutoria: „Vše dobré, ať už to udělal kdokoliv, je má zásluha, za vše špatné, i když je to moje chyba, může někdo jiný.“ Nicméně i tak je jeho příspěvek do diskuse natolik zásadní, že si zaslouží kratší rozbor.
O co šlo? Macinkovi se zjevně nelíbilo, když spisovatel a nakladatel Martin Vopěnka v rozhovoru pro Deník prohlásil, že by za dva roky chtěl kandidovat do senátu, na místo po současném senátorovi Jiřím Růžičkovi, který svůj mandát neplánuje obhajovat. Zároveň se v rozhovoru vymezil proti Macinkovu chování a vystupování, čímž ministra zahraničí excitoval; bylo jasné, že si vyslouží mimořádně nepěkný příspěvek na motoristických sociálních sítích.
„Kdejaká nula bez názoru, programu (a peněz) chce do Senátu, kde z ní rázem bude elita s aparátem, kaviárovým servisem a možností plácat bezobsažné a hodnotové bludy v televizi. To v nich je reálné zlo,“ napsal na Vopěnkovu adresu Macinka. „Lidé, kteří si o sobě myslí, že jsou vyvoleni k tomu, aby byli něčím víc než masa obyčejných pracujících s reálnými problémy, se obvykle dříve či později ukáží jako nafoukaní oportunisté užiteční k ničemu a pro nikoho. Opájí se vlastní velikostí, ale ve skutečnosti se jen snaží ,parazitovat’ na viditelnosti jiných,“ pokračoval a nezapomněl u toho opět zmínit, že lidi, kteří jej kritizují, považuje za méněcenné.
Pakliže si Macinkův výlev pečlivě přečteme, nezbývá než konstatovat, že, řečeno trestněprávní terminologií, je vinen ve všech bodech obžaloby. Stejně tak by jeho litanie v zásadě seděla i na Filipa Turka, jen s tím rozdílem, že ten sice peníze má, ale nikdo neví, kde k nim přišel. Pojďme si, čistě pro formu, rozebrat a srovnat Macinkovo a Vopěnkovo pozadí před vstupem do politiky. Když nic jiného, výsledek je milým způsobem úsměvný.
Univerzální asistent
První jmenovaný má za sebou dlouholetou kariéru univerzálního asistenta prezidenta a posléze bývalého prezidenta Václava Klause, během níž často hovořil o nutnosti budovat kapitalismus. Druhý během toho kapitalismus budoval tím, že založil úspěšné vydavatelství Práh, které vydalo zhruba sedm set knižních titulů. Tři desítky knih přitom napsal on sám, jako spisovatel se prosadil kromě Česka i v Polsku, a od roku 2013 stojí v čele Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
Je to jasné, Vopěnka je bezhodnotová nula a oportunista neužitečný nikomu a ničemu, zatímco Macinka pracuje v potu tváře pro onu masu obyčejných lidí s reálnými problémy. Je vyloučeno, že by se jakkoliv opájel vlastní velikostí a ve skutečnosti se jen snažil parazitovat na viditelnosti jiných.
Pakliže se zaměříme na vzdělání, tak zatímco samozvaný intelektuál Macinka je absolventem Motoristy kritizovaného humanitního oboru na soukromé vysoké škole, Vopěnka vystudoval Fakultu jadernou a fyzikálně inženýrskou ČVUT, tedy jeden z nejtěžších matematicko-fyzikálních oborů. A zatímco Vopěnka teprve zvažuje, že by za dva roky mohl kandidovat do senátu s nejistým výsledkem, Macinka již úspěšně přisátý na erár vládne ministerstvu se zhruba dvojnásobným platem a nesrovnatelně větším aparátem, než jaký má k dispozici senátor.
Je to jasné, Vopěnka je bezhodnotová nula a oportunista neužitečný nikomu a ničemu, zatímco Macinka pracuje v potu tváře pro onu masu obyčejných lidí s reálnými problémy. Je vyloučeno, že by se jakkoliv opájel vlastní velikostí a ve skutečnosti se jen snažil parazitovat na viditelnosti jiných (třeba dlouhodobě prezidenta a krátkodobě právě Vopěnky). Co se mu ale musí nechat, je fakt, že rozhodně netrpí nedostatkem názorů. Které bohužel musíme na denní bázi poslouchat.
