Útočník, který v prosinci 2023 zabil čtrnáct lidí na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, se pohyboval na internetu diskrétně. A přesto podle Jana Koloucha zanechal stopy, které by zkušené oko mohlo zaznamenat. Kolouch upozorňuje, že varovné signály se sice občas objeví, ale bývají nenápadné. Malé střípky chování, které snadno přehlédne každý, kdo není zvyklý je aktivně hledat.
Jako vzor pro vzdělávání v této oblasti uvádí Spojené státy, kde existují krátké výukové šoty určené přímo žákům základních a středních škol. Ukazují postupnou eskalaci, kdy se pravidelné fotografování se zbraněmi stupňuje do stále častějších návštěv střelnic a otevřené prezentace vlastní připravenosti na útok. V českém prostředí podobná osvěta téměř chybí.
David K. si v posledních dnech před útokem vedl deník na Telegramu, který je provozován mimo jurisdikci Spojených států a Evropské unie. Nabízí tak uživatelům výrazně větší míru soukromí než platformy pod hlavičkou Mety nebo Googlu. „Ten paradox je v tom, že velcí poskytovatelé messagingových služeb si zakládají na tom, že chrání vaše soukromí,“ vysvětluje Kolouch. „U Telegramu musí nastat něco úplně extrémního, aby provozovatel tu informaci o vás dal.“
Oproti Signalu nebo aplikaci Threema má Telegram jednu zásadní technickou odlišnost. U většiny bezpečných aplikací je šifrování zpráv zapnuto od začátku a uživatel o něm ani nemusí vědět. Na Telegramu si ho musí každý aktivovat sám, ručně, v nastavení konkrétní konverzace. Kdo to neudělá, jeho zprávy jsou šifrované pouze částečně. V praxi ale všechny tyto platformy orgánům práci výrazně ztěžují, protože i základní údaje o uživatelích vydávají velmi neochotně.
Kolouch upřesňuje, že ani v případě Davida K. nebyla vydána metadata, která by jeho totožnost a aktivitu na Telegramu stoprocentně propojila s útokem v Klánovickém lese i střelbou na fakultě. „To 100% ztotožnění není. Protože propojení z jeho deníčku na Telegramu s tím telefonem není na 100 %. Nicméně je tady tak vysoká pravděpodobnost, že můžeme tvrdit, že to tak bylo."
Absolutní bezpečnost neexistuje
Celá debata o bezpečnosti na internetu dle Koloucha naráží na jeden zásadní paradox. Kdyby bezpečnostní orgány mohly volně nahlížet do šifrovaných zpráv, možná by podobným útokům šlo předcházet. Jenže tím by se současně otevřely dveře ke zneužití v mnohem větším měřítku.
„Dávám možnost, zejména těm soukromým subjektům, mít kompletní kontrolu nad tím, co dělám, s kým se bavím. A v ten okamžik ten velký bratr není ten stát, ale vlastně soukromá společnost,“ varuje.
Připomíná přitom i historickou zkušenost. I v době komunistické totality existovaly k odposlechu alespoň formální soudní příkazy. Plošné prolomení šifrování by tuto bariéru fakticky odstranilo.
Řešení podle Koloucha leží v občanské ostražitosti. Každý, kdo zachytí podezřelé chování online, by neměl obsah mazat, měl by pořídit screenshot a uchovat co nejvíce údajů. A pak bez váhání zavolat na linku 158. „Raději varovat, raději být proaktivní, raději dát tu informaci než pak litovat, že jsem se na to vykašlal."
Celý rozhovor s Janem Kolouchem si poslechněte ve třetím dílu doprovodného podcastu minisérie VINA: Případ fakulta na Vlnách.
