16. dubna 1943 se sedmatřicetiletý chemik Albert Hofmann v laboratořích firmy Sandoz v Basileji vrátil k výzkumu látky s označením LSD-25. Diethylamid kyseliny lysergové poprvé syntetizoval před pěti lety v rámci výzkumu, během kterého hledal medikament, který by stimuloval krevní oběh a dýchání. Výsledky ho ale tehdy dvakrát nezaujaly. Pohnutky, které ho teď vrátily k opakování výroby označil později za předtuchu.
V ten slavný pátek došlo během konečné fáze syntézy k drobné nehodě.
S největší pravděpodobností přes konečky prstů absorbuje chemik nepatrné množství vyrobené látky. Za nějakou půlhodinu jej přepadnou „neobvyklé pocity.“ Svěří je posléze kolegovi, deníku a po letech knize „LSD – mé zlobivé dítě“:
„Byl jsem nucen přerušit práci... a odejít domů, protože jsem byl zachvácen neobvyklým neklidem spojeným s mírnou závratí. Doma jsem klesl do stavu podobnému opilosti, který se projevoval neobyčejně bujnou fantazií. V mrákotném stavu se zavřenýma očima na mě útočil nepřetržitý proud fantastických obrazů a pozoruhodných tvarů s intenzivní, kaleidoskopickou hrou barev.“
— Albert Hofmann
Když se vyspí z nevšedního zážitku, rozhodne se přes víkend pro vědecký sebetest. V pondělí 19. dubna tak dojde k události, kterou si dnes jako tzv. Bicycle day připomíná každoročně celosvětová komunita uživatelů halucinogenů.
Hofmann to samozřejmě neodhadne. Je první uživatel LSD v dějinách, a tak je fuk, že je chemik. Dá si 250 mikrogramů látky s tím, že to bude minimální dávka. Dnešním pohledem se toho „fakt nebál“. 250 mg LSD je více než přísná dávka. Podle toho to dopadne. Je to taková ťafka, že si Hofmann připadá vystřelený do jiného vesmíru a požádá asistenta o doprovod domů. Už druhý během onoho týdne. Protože za okny zuří druhá světová válka a benzín je na příděl, jedou na kole. Hofmann má cestou pocit, že „stojí na místě, zatímco se okolí vlní a mění jako v zrcadlovém bludišti“.
Hofmann se dožije 102 let, a tak má dost času popisovat, jak hluboce LSD miloval za to, jak dokáže otevřít lidskou mysl. A jak ho štve, jak nezodpovědně s ním lidé začali ve zlatých šedesátých experimentovat. LSD je však velmi důležité v psychoterapii a v současnosti to možná platí více než kdy předtím.
Zažíváme totiž tzv. psychedelickou renesanci. Vědci, včetně těch z našeho Národního ústavu duševního zdraví, se k LSD vrací v kontrolovaném prostředí jako potencionálnímu léku na úzkosti u terminálně nemocných pacientů, případně na rezistentní deprese. Tak na zdraví!
