Fyzika na pláži
Jmenuje se Breiðamerkursandur (-ða-mer-kur-san-dur) a leží na islandském pobřeží nedaleko laguny Jökulsárlón (Jöküls-aor-loun). Na první pohled vypadá tak nereálně, že turisti si myslí, že je to fotografie. Není to fotografie. Je to ledovec, který se rozpouští, a oceán, který si vezme, co se rozpustilo.
Ledovec Breiðamerkurjökull ( Brej-ða-mer-kur-jökutl) patří pod Vatnajökull ( Vaht-na-jökutl) — největší ledovcový štít Evropy. Když led odtud padá do laguny, začíná cestovat. Některé kusy projdou lagunou až k oceánu, plavou si tam chvíli a pak je příliv vrací zpátky. Skončí na černém písku a čekají, až se rozpustí. To je celé.
Černý písek není hádanka
Ten černý písek nevznikl včera. Vznikal tisíce let. Když se sem do vody slila sopečná láva z horských erupcí, ochladila se okamžitě. Láva se rozprskla na kousky, které oceán postupně drtil, až z nich zbyly zrníčka. Jeden a půl desítky kilometrů tohoto všeho se teď jmenuje Breiðamerkursandur.
Teď tam jezdí turisti a dělají fotky. Ledové kusy na temném pozadí — kontrast, který se dá dobře fotografovat. Někteří si myslí, že se to tu změnilo kvůli klimatu. Pravda je, že ledovce se tady tají už desítky let. Pláž se rodí z ústupu ledu, ne z nějaké posedlosti turistických průvodců.
Co se mění a co zůstává
Člověk, který přijde v létě, uvidí jedno. Člověk, který přijde v zimě, uvidí něco jiného. Když prší, kusy ledu se rozpouštějí a pláž se jinak skládá. Když svítí slunce, vidí se skrz led. Když přichází vysoká voda, zmizí část písku.
Není to místo, které byste měli memorovat. Příště bude jinak. To nepíšu, aby to znělo dramaticky. Prostě to tak je. Ledovce nejsou stabilní. Oceán není stabilní. Písek teče.
O oficiálním jménu Breiðamerkursandur se říká, že znamená „pláž obklopená lesem“. To byl název, když tam ještě byli lidé a stromy. Teď tam les není. Teď se tam jezdí dívat na led a čekat, než se rozpustí.
Jméno Diamond Beach přinesli fotografové a novináři, ne místní. Místní jí říkají Fellsfjara (Fels-fjara). To znamená jednoduše „pláž“.
Kdy jít
Řada návštěvníků věří, že je nejlepší přijít na východ nebo západ slunce. Sluneční paprsky projdou ledem a vytvoří barvy. To není lež, ale není to ani zázrak. Je to fyzika. Slunce v určitém úhlu vytvoří určitou barvu. Nic víc. Stojí to za ten úkaz vidět, ale není to důvod, aby jste se zbláznili a vyrazili fotit. Není to dvakrát přátelské místo. Umí být zrádné a bude rozumnější, když si vyrazíte do Bibione.
V zimě je tam méně ledovcových kusů. Všechno se rozpustilo. V létě jich je víc, protože se právě začaly lámat nové kusy. Turista řekne, že „v létě to tam žije". Fyzik řekne, že v létě je víc vody a víc rozpadu. Oba vidí tu samou věc.
Co se dá v okolí dělat
Vedle pláže je laguna. V ní plavou tuleně. Občas si je lidé pletou s něčím jiným, co tam není, ale tuleně tam jsou. V zimě je sem vidět polární záři. To je sice zajímavé, ale polární zář není součást Diamantové pláže. Polární zář je ještě o pár kilometrů dál, na obloze.
Někteří turisti čekají, že tam vidí velryby. Občas se tam objeví kosatky, ale není to stejné jako v zátoce. Chcete-li velryby, jeďte jinam. Tady je led a písek.
Bezpečnost bez zbytečností
Ledové kusy nejsou bezpečné. Člověk na nich nemá co dělat. Tají, jsou kluzké a mohou se zhroutit. To není varovná věta. Je to fyzika. Objem ledu se mění, voda je v pohybu, hmota padá. Zůstaňte od toho dál. Pláž se fotografuje z bezpečné vzdálenosti.
Oceán tam je nebezpečný. To není pro legraci. Sneaker waves — vlny, které nejsou vidět — můžou člověka smést, ale tak už to v tomhe drsním kraji chodí. Island není Středozemní moře. A pláž není bazén. Tahle tedy rozhodně ne.
