Kuba v posledních týdnech zažívá opakované celostátní blackouty, které postupně ochromují fungování celé země. Elektřina vypadává napříč regiony, někde na hodiny, jinde na celé dny. Bez proudu nefungují nemocnice, zastavuje se doprava a kolabuje zásobování. Energetická krize se tak rychle přelévá do humanitární. Lidé také nemají přístup k základním službám, chybí potraviny i léky a běžný chod společnosti se rozpadá.
Kuba je dlouhodobě závislá na dovozu ropy, přičemž vlastní produkce pokrývá jen část spotřeby. Jakmile se tento tok přeruší, dopady jsou okamžité. V podcastu Deník reportérek to zaznívá napřímo: „Kubánci prostě trpí, nefungují jim nemocnice, nemůžou fungovat přístroje,“ popisuje situaci Markéta Kutilová.
Kombinace amerických restrikcí a výpadků dodávek dostala zemi do bodu, kdy není schopná udržet ani základní infrastrukturu.
Embargo jako nástroj tlaku
Současná krize není náhodná. Navazuje na dlouhodobou strategii Spojených států, která má za cíl ekonomicky oslabit kubánský režim. V posledních měsících ale tlak výrazně zesílil. Americká administrativa nejen zpřísnila embargo, ale zároveň aktivně brání dalším zemím, aby Kubě dodávaly ropu nebo jiné klíčové suroviny. Výsledkem je situace, kdy se ostrov ocitl téměř odříznutý od základních energetických zdrojů.
Podle reportérek jde o vědomý krok. „Nikdo tam neproklouzne, protože my Američané chceme zlomit ten kubánský režim,“ popisují. Tento tlak však prvotně nedopadá na politické elity, ale na běžné obyvatele. Ti musí řešit každodenní nedostatek paliva, elektřiny a dalšího základního zboží.
Pomoc v podobě ruského tankeru
Právě v momentě, kdy se Kuba ocitala na hraně kolapsu, na ostrov dorazil ruský tanker s ropou. Podle informací z podcastu jde o dodávku v řádu stovek tisíc barelů, která má pokrýt zhruba týdenní spotřebu. Což samo o sobě krizi samozřejmě neřeší, ale jde alespoň o jakousi krátkodobou úlevu.
Zásadní je přitom kontext. „Komu ten tanker patří? Je to ruská státní loď,“ zaznívá v podcastu. Zatímco Spojené státy blokují ostatní dodavatele a tlačí na maximální izolaci Kuby, ruská loď projde bez zásadního odporu.
Zvláštní je právě postoj Spojených států. Pokud Washington usiluje o maximální ekonomický tlak na Havanu, dává jen malý smysl, že se v kritickém okamžiku objeví právě ruská dodávka, která režimu i celé zemi poskytne alespoň částečný manévrovací prostor. Nejde jen o logistický detail, ale o signál, že administrativa Donalda Trumpa v praxi ustupuje Rusku. Právě tím se celý tlak USA začíná obracet proti svému původnímu cíli.
Rusko se prezentuje jako zachránce. V zemi, která čelí výpadkům proudu a nedostatku základních zdrojů, to má okamžitý dopad na veřejné vnímání. „Na Kubě opět obyvatelé provolávají sláva Rusku,“ popisují reportérky. Ve výsledku tak nejde jen o ropu, ale o posilování ruského vlivu. Moskva si na Kubě opět buduje politický kapitál v prostoru, který je pro Spojené státy dlouhodobě citlivý.
Paradox celé situace: tlak, který posiluje soupeře
Kuba není izolovaný případ, ale součást širšího vzorce, který se v posledních měsících opakuje napříč regiony. Ať už jde o Blízký východ a ceny energií nebo právě o Kubu, princip zůstává stejný. Tlak, který má někoho oslabit, ve výsledku vytváří prostor pro jiné hráče.
Na Kubě je tento mechanismus vidět v přímém přenosu. Americká politika vedla k odříznutí ostrova od klíčových dodávek, k blackoutům a postupnému kolapsu základních funkcí státu. Zároveň ale umožnila situaci, do které mohlo okamžitě vstoupit Rusko. Jak upozorňuje Markéta Kutilová: „Kdo dostal nyní povolení k dovozu své ropy? Překvapivě je to Rusko. Kdo z toho profituje ve finále nejvíc? Rusko.“
Napětí v Hormuzském průlivu, hrozící nedostatek klíčových surovin i otázka, proč se novináři v Libanonu stávají cílem izraelské armády – poslechněte si celý díl podcastu Deník reportérek.
