Léto se pomalu láme, české lesy zůstávají prázdné a houbařům je jasné, že tohle nebude dobrý rok ani náhodou. Spíš jeden z nejhorších, co pamatují.
Půda je vyschlá na kámen, hrabanka praská pod nohama a podhoubí se ani nehne. Kdo letos v srpnu vyrazil s košíkem, nese domů zklamání a pár uschlých plodnic, které se nedají použít ani na fotku, natož aby se pustil do smaženice a dalších domácích houbařských radovánek.
Mapa pravděpodobnosti růstu hub, kterou provozuje Český hydrometeorologický ústav, svítí většinu léta v odstínech, jež houbaře posílají zpátky domů. Naděje zůstává jen tam, kde spadlo dost vody. Tedy v horách na severovýchodě, částečně v Krušných horách a na Šumavě.
Zbytek republiky může počítat leda listí a šišky.
Bouřka není déšť
Houba je z drtivé většiny voda a to je celé tajemství letošní bídy. Podhoubí nepotřebuje efektní přeháňku, ale vytrvalý mírný déšť, který se stačí vsáknout hluboko do země. Přesně ten letos chybí.
Místo něj přicházejí bouřky. Voda se z vyprahlé půdy odrazí, steče do potoků a odteče pryč dřív, než by komukoli pomohla. Houbař na zahradě jásá, že konečně prší, a v lese za dva dny zjistí, že se nestalo vůbec nic.
Druhým zabijákem je starý dobrý vítr vítr. Stačí několik hodin suchého vzduchu a vrchní vrstva hrabanky je vysušená, jako by nezapršelo měsíc. Plodnice, která už se chystala vyrazit, to prostě vzdá.
Houby nečtou kalendář
Rozšířený omyl zní, že houby rostou v srpnu, protože je srpen. Nerostou. Podhoubí reaguje na kombinaci vláhy a teplotního zlomu, tedy na výrazné ochlazení po horkých dnech. Když teploty tvrdošíjně zůstávají nahoře, podhoubí zůstává v úsporném režimu.
Energii pak investuje do vlastního přežití, nikoli do tvorby plodnic. Z pohledu houby jde o naprosto racionální rozhodnutí. Z pohledu houbaře jde o katastrofu, protože nemá koho žalovat. Může jen zaplakat.
Za tím vším je něco většího
Jednu špatnou sezonu lze odbýt mávnutím ruky. Jenže hub v českých lesích dlouhodobě ubývá a příčiny jsou nudně systémové. Roste průměrná teplota, roste výpar, ubývá vody dostupné pro podhoubí.
K tomu se přidala kůrovcová kalamita, která smetla vzrostlé smrkové porosty. Právě ty držely v lese stín a vlhkost. Na holině nebo v mladé výsadbě se hřib hledá obtížně, a kdo o tom pochybuje, ať to zkusí, ale doporučujeme obrnit se nevšední trpělivostí nebo se na to vykašlat.
Svůj díl odvedla i eutrofizace půdy, tedy přemíra živin a dusíku z průmyslu a zemědělství. Citlivým druhům to škodí a mizí tiše, bez povšimnutí.
Mykologové navíc připomínají věc, kterou houbaři neslyší rádi. Les, do kterého vtrhnou davy hned po prvním dešti, si ublíží sám. Nedorostlé plodnice se zašlapou dřív, než by kdokoli něco našel. Taková je realita.
Národ, který chodí do lesa marně
Houbaření není v Česku koníček, ale společenská záležitost. Fenomén. Podle šetření ministerstva zemědělství, které vyhodnocuje Fakulta lesnická a dřevařská ČZU, si lidé v roce 2025 přinesli z lesa přes dvacet tisíc tun hub. Celková hodnota sběru lesních plodin dosáhla 7,25 miliardy korun, o rok dříve to bylo 7,65 miliardy.
Průměrná sbírající domácnost si odnesla 6,2 kilogramu hub za rok. A to už byl rok 2025 hodnocen jako podprůměrný. Letošek zatím míří ještě níž a nikdo z toho nemá radost.
Zajímavé je, že návštěvnost lesů přitom neklesá. Češi do lesa chodí dál, jen se vracejí s prázdnou. Košík se pomalu mění z pracovního nástroje na rekvizitu.
Fotograf místo houbaře
Jedna skupina si letos přece jen přišla na své. Po letních bouřkách se v teplejších oblastech objevují vzácné teplomilné hřiby, kterým se přezdívá „barevné“. Jsou nejedlé, nápadné a na sociálních sítích fungují bezvadně.
Vypadá to jako drobná náhrada. Ve skutečnosti jde o docela přesný obraz doby. Do lesa se chodí fotit, ne sbírat.
Zbývá dodat jedno. V Česku si houby může nasbírat kdokoli a kolik chce, což je ve srovnání s většinou Evropy výsada. Letos je z ní teoretická možnost, protože svoboda sbírat nemá valný smysl, když není co sbírat.
Naděje zbývá na září a na vydatné deště, po kterých se plodnice objevují zhruba za deset dní. Pokud přijdou, sezona se ještě může částečně zvednout. Pokud nepřijdou, zapíšeme si letošek mezi ty roky, na které se v houbařských rodinách nevzpomíná dobře. Je nám líto, že pro vás nemáme lepší zprávy, milí houbařští nadšenci.
