Jmenuje se Luce. Má čtyři dveře, které se otevírají od sebe, pět míst, interiér navržený bývalým designérem Applu a výkon přes tisíc koní. Tohle auto rozpoutalo jednu z největších debat v historii automobilismu a rozděluje pravověrné ferraristy jako žádný model před ním. Rozhodné ano přitom říká Piero Ferrari, 81letý syn legendárního zakladatele automobilky Enza.
Štěstí koně
Před hlavní bránou továrního areálu v Maranellu nesvítí na semaforu obyčejné červené světlo. Místo anonymního kolečka vás zastaví vzpínající se hřebec. Cavallino Rampante byl původně talismanem Franceska Baraccy (1888–1918), italského leteckého esa z první světové války. Když Enzo Ferrari v roce 1923 zvítězil na okruhu v Saviu, nabídli mu Baraccovi rodiče, hraběnka Paolina a její muž, tento symbol jako talisman pro štěstí. Dnes kůň usměrňuje provoz v místě, kde se industriální pragmatismus potkává s téměř náboženským uctíváním rychlosti.
Zalepit čočky a jde se
Vstup do světa výrobních hal provází svérázný rituál. Průvodce vás požádá, abyste vyndali mobily z krytů, a pak zalepí čočky fotoaparátů neprůhlednou páskou. Samozřejmě červenou. Přečtete si pět základních pouček – žádné fotografování, nesahat na výrobní zařízení, nevybočovat z chodníčků, nebavit se se zaměstnanci –, podepíšete formulář a nasadíte si sluchátka.
„Tady byla kancelář Enza Ferrariho, hned u vjezdu. Je to nejstarší budova v areálu,“ říká průvodce.
Ročně tu vyrobí 13 640 aut (údaj za rok 2025). Pro zhruba 5 700 zaměstnanců to znamená přibližně dvě dokončená auta na jednoho pracovníka za celý rok. Tomu odpovídá i tempo linky: během 170 ostrých pracovních dnů opustí továrnu v průměru 80 automobilů denně. Auta doslova jezdí na robotech a mechanické paže je s chirurgickou přesností zvedají k montáži. Výrobní tok je striktně rozdělen podle motorizací na větve V6/V8 a aristokratické V12. V nejnovější a nejmodernější hale se kompletují elektrifikovaná auta – plug-in hybridy a Luce.
Špagety a odkaz legend
Procházíme z haly do haly: oddělení vývoje, designové studio, motorárna, karosárna. Na obrazovkách po celé továrně se odpočítává devatenáct minut, tedy čas, který definuje výrobní cyklus konkrétního úseku. Právě když jsme v karosárně, odbije dvanáctá a červené vlny zaměstnanců se vyhrnou z dílny. „Jsme v Itálii. Oběd. A víte, jak si potrpíme na jídlo,“ směje se průvodce.
V dílnách, kde se montují zakázkové kusy, najdeme i „garáž“ závodních skvostů: speciály z Le Mans a monoposty F1, včetně formulí Michaela Schumachera nebo Nikiho Laudy. V těsné blízkosti se klikatí tříkilometrový testovací okruh Fiorano, kde dosud drží traťový rekord právě Schumacher, a hned za ním stojí Ferrari Casa – dům samotného Enza. Il Commendatore chtěl mít dráhu na dosah, aby mohl kdykoli poslouchat řev motorů. Paní Ferrariová (Laura Dominica, 1900–1978) z toho nebyla nadšená, ale zemřela pár let po otevření tratě. Enzo odešel do automobilového nebe až v roce 1988 ve věku 90 let. Dnes odkaz zakladatele drží jeho jediný žijící (nemanželský) syn Piero Ferrari. Vlastní přes 10 % společnosti, a přestože je živoucí pamětí značky, neochvějně podporuje její moderní směřování – včetně prvního plně elektrického supersportu Luce.
Světlo ve tmě pochyb: revoluce z Maranella za 13 milionů
Ferrari tajilo svůj první elektromobil téměř jako státní tajemství. Roky testování pod maskovanými karoseriemi, náznaky z Maranella, spekulace o zvuku – a otázka, kterou si automobilový svět pokládal dokola: může vůbec existovat elektrické Ferrari?
Může. A skvěle.
Z Maranella sice nic oficiálně nepotvrdili, ale zdroje tvrdí, že letošní produkce 500 aut je už vyprodaná.
Název Luce znamená italsky „světlo“. Místo klasického nízko posazeného dvoumístného supersportu přišlo Ferrari s koncepcí, která kombinuje sportovní GT, crossover a futuristický shooting brake. Rozměry jsou nepřehlédnutelné: délka přes pět metrů (5 026 mm), rozvor téměř tři metry a šířka atakující hranici dvou metrů.
Zatímco skalní fanoušci na sociálních sítích hořce diskutovali a bývalý šéf automobilky Luca di Montezemolo mluvil o nebezpečném odklonu od identity značky, stařičký Piero Ferrari novinku neochvějně podporuje. Vidí v ní přirozený vývoj.
Kabina od otce iPhonu
Atypický charakter vozu podtrhuje i to, kdo navrhoval jeho kabinu. Ferrari spojilo síly s designovým studiem LoveFrom Jonyho Iva, legendárního bývalého šéfdesignéra Applu. Zrození projektu provázela téměř mystická atmosféra: Iveův tým se během covidové éry na sedm měsíců doslova uzavřel ve svém kalifornském studiu.
Do Maranella se zástupci LoveFrom vrátili až v únoru 2022 se dvěma obřími knihami plnými návrhů, filozofie a historických analýz.
Interiér díky tomu působí mimořádně čistě a digitálně. Nabízí nový ekosystém konektivity propojený s aplikací MyFerrari Luce a chytrou navigaci využívající Google i Apple Maps. Ive však překvapivě prosadil zachování části fyzických tlačítek, která nápadně připomínají páčky z letadla. „Ano, je to i připomínka Franceska Baraccy,“ říkají mi inženýři při detailním zkoumání.
„Ferrari vstoupilo do budoucnosti. A moc dobře ví, jak vysokou hru hraje.“
Technika z Formule 1 a chirurgická dieta
Ať už na design Luce panují jakékoli názory, pod hliníkovou slupkou se ukrývá technologické monstrum. Jeho vývoj spolykal přes 120 tisíc hodin výzkumu a 250 prototypových motorů a přinesl na 60 patentů. Plných 95 % komponentů vzniklo na čistém listu papíru.
Pohon spoléhá na čtyři synchronní elektromotory s permanentními magnety a radiálním tokem, což je přímá evoluce techniky z hyperhybridu F80 a monopostů F1. Dva motory na přední nápravě se točí až 30 000 otáčkami za minutu, zadní pár zvládá 25 500 ot./min. Systémový výkon v režimu Launch Control dosahuje dechberoucích 772 kW (1 050 koní) a točivý moment na zadních kolech narůstá díky torque vectoringu na astronomických 7 750 Nm.
Rám i karoserie jsou vyrobeny výhradně z vysokopevnostních hliníkových slitin bez jediného gramu oceli. Masivní 122kWh baterie (využívající pokročilé NMC) tvoří přímou součást nosné struktury a ze 40 % se podílí na torzní tuhosti auta. Pohotovostní hmotnost 2 260 kg je vzhledem k velikosti a kapacitě akumulátoru skvělý výsledek.
Jak zní ticho při 300 km/h
Největší výzvou pro inženýry z Maranella nebyla rychlost, ale akustika. Vyvinout zvuk pro elektrické Ferrari trvalo pět let a vyžádalo si 40 000 kilometrů traťových testů. Speciální senzor zachycuje přirozené vibrace šířící se konstrukcí náprav, ty se pak zesilují a přenášejí do kabiny podobně jako v zesilovači elektrické kytary. Ferrari zároveň využilo elektrickou architekturu vozu k tomu, aby několika technickými řešeními maximalizovalo akustický komfort a potlačilo vibrace, aniž by vůz přišel o charakteristický emotivní projev.
Luce představuje obrovské strategické riziko. Je to však přesně ten typ odvahy, kvůli kterému Enzo kdysi založil značku i továrnu. A ze zdí i z aut s koněm na kapotě to čpí odevšad.
