Britský designér Gavin Munro prodává jednu židli za deset tisíc liber. Má to ale jeden zásadní háček – nejdřív ji musí vypěstovat přímo ze země, což "v dnešním světě kompjútrů" trvá až absurdně dlouho.
Bizarní nápad podle jeho autora vznikl z dětské vzpomínky na přerostlou bonsai, co vzdáleně připomínala královský trůn. V roce 2005 Munro investoval posledních pět tisíc liber a první prototypy začal tajně ohýbat na zahradě u své tchyně.
Dnes má se svou ženou Alicí v anglickém hrabství Derbyshire dvouakrové pole, které připomíná spíše surrealistický sad z Alenky v říši divů.
Roste tu zhruba čtyři sta stromů, převážně jasanů, vrb a dubů. Jejich pěstitel Munro jim říká „organická 3D tiskárna“, která ke své práci potřebuje pouze vzduch, půdu a sluneční paprsky. Metoda je to dosti úmorná.
Židle se pěstují hlavou dolů, přičemž mladé výhonky jsou centimetr po centimetru naváděny podél modrých plastových forem a zaživa v konkrétních bodech naroubovány k sobě. Přírodu nejde oklamat ani nutit – pokud větev ohnete příliš prudce, jednoduše uschne a strom vyrazí výhonek jiným, nežádoucím směrem.
Výroba jednoho kusu tak trvá obvykle šest až devět let. U tvrdého dubového dřeva ovšem klidně dekádu. Následně musí hotový masiv ještě rok schnout, než ho řemeslníci očistí, ohoblují a vyleští.
Výsledkem je monolitický kus nábytku bez jediného šroubu, lepidla nebo spoje, který má ambici přežít staletí.
Z pohledu ekologie jde o geniální eliminaci průmyslu a motorovky. Z pohledu byznysu je to však naprosté šílenství, které zcela ignoruje potřeby trhu a nedokáže "škálovat" produkci. Ročně jsou Munroovi schopni vyprodukovat maximálně padesát kusů židlí.
Přesto projekt s názvem Full Grown slaví úspěch. Bohatá klientela unavená instantním luxusem stojí frontu – pořadník na živé židle mají manželé zaplněný do roku 2029. Světoví sběratelé a instituce jako Národní muzeum Skotska totiž pochopili, že se zde neplatí za materiál, ale za nevšední projev lidské trpělivosti.
