Sumky teď pletou hlavy vědcům. Ukázalo se totiž, že v sobě skrývají látku, co umí nekompromisně likvidovat buňky melanomu – tedy té nejzákeřnější formy rakoviny kůže.
Všechno začalo, když se tým výzkumníků sbalil a odjel na šest týdnů mrznout do jižních moří. Potápěli se pro vzorky bezobratlých živočichů žijících na mořském dně a trefili do černého. V tělech sumek našli ti dobří lidé s dýchacími přístroji a sněžnými šnorchly -či s čím se takové potápění realizuje - mikroskopické bakterie, které vyrábějí extrémně silný chemický jed nazvaný palmerolid A.
Nádor pryč, myš žije
První laboratorní pokusy dopadly víc než nadějně. Profesor chemie Bill Baker z University of South Florida neskrýval nadšení – ukázalo se totiž, že tenhle toxin pálí neuvěřitelně přesně. Zatímco klasická chemoterapie to většinou bere hlava nehlava a ničí i zdravou tkáň, palmerolid jde najisto jen po rakovině.
„Máme skvělé zprávy. Toxin u testovaných myší nezabíjel zvířata, ale pustil se čistě do nádoru. Dneska už bezpečně víme, že v téhle potvůrce spí mechanismus, ze kterého by mohl být parádní lék,“ hlásí Baker. To je on v tom videu, dobře si pana profesora prohlédněte, některé z vás za chvíli trošku vrátí do reality útlocitností.
Záhadu drží v rukou mikrobi
A teď to nejlepší. Toxin totiž nevyrábí sama sumka, ale miniaturní bakterie, které v ní spokojeně žijí. Antarktida byla od zbytku světa odříznutá miliony let a místní mikroorganismy si díky tomu vyvinuly genetickou výbavu, nad kterou zůstává rozum stát.
Výzkumníci se teď snaží jejich genetický kód rozluštit. Pokud zmapují geny zodpovědné za výrobu palmerolidu, dostanou do rukou přesný návod, jak látku syntetizovat přímo v laboratoři.
Zatím nespěchejte do lékárny
Než si ale pro nový zázrak zajdete s receptem do lékárny, ještě to chvíli potrvá. Úspěch ve zkumavce nebo na myších je sice skvělý první krok, jenže lidské tělo je složitý organismus. Vědce teď čekají dlouhé roky testování, aby měli jistotu, že je látka pro lidi skutečně bezpečná a účinná.
Vydrancovat oceán nepřipadá v úvahu
Je tu navíc ještě jeden háček – z přírody toho moc nedostaneme. Získávat látku přímo ze živých sumek v moři je extrémně neefektivní.
„Kdybychom vzali hromadu sumek o velikosti basketbalového míče, dostaneme z nich možná tisícinu gramu účinné látky,“ varuje Baker.
Ničit křehký polární ekosystém kvůli masovému sběru živočichů proto nepřipadá v úvahu. Vědci se z toho důvodu soustředí výhradně na to, jak unikátní toxin vyrobit uměle v laboratorních podmínkách. Podle nich totiž nemá smysl zachraňovat zdraví lidí za cenu zničení unikátní přírody.
