Aleš Michl, guvernér České národní banky, býval kdysi počítán mezi Babišovy věrné muže. Dnes je z něj pro Strakovu akademii arcinepřítel číslo jedna. Trojici autorů podcastu Děleno nulou navíc královsky pobavilo jeho poslední veřejné vystoupení. ¨
Šéf centrální banky totiž dorazil do jednoho internetového pořadu v kožené bundě jako drsný motorkář a se sebevědomím rockové hvězdy prohlásil, že v boji za nízkou inflaci klidně „zdrtí ekonomiku“. Když dostal dotaz, jak si mají mladí lidé v dnešní době vydělat na vlastní bydlení, neporadil jim nudné spoření.
Doporučil založit technologický startup, vyhnat jeho hodnotu na maximum a následně ho se ziskem střelit. Klukům v nahrávacím studiu v tu ránu spadla brada.
Skutečné jádro sporu však leží v tom, co exekutiva od měnové autority vlastně požaduje a jaké zástupné argumenty u toho používá. Předseda vlády setrvale tvrdí, že bankovní rada záměrně poškozuje životy spoluobčanů i firem, že si jen tak hraje na řízení inflace, a dokonce že zdražování sama způsobuje.
Cesta z tyjátru
Realita je ovšem přesně opačná. Ceny netlačí nahoru ulice Na Příkopě, ale samotný stát, který do oběhu bezhlavě sype miliardy přes obří rozpočtové schodky. Když kabinet rozhazuje plnými hrstmi, inflační spirála se rozjede a bankéřům nezbude nic jiného než přitvrdit a zvednout úroky. Premiér tak de facto sám roztáčí drahotu vlastní rozpočtovou politikou a vzápětí si teatrálně stěžuje, že mu někdo utahuje šrouby.
Banka přitom dělá hlavně to, co jí zákon ukládá. Na Národním ekonomickém fóru, které pořádal Institut pro politiku a společnost, sice ekonom Jan Švejnar připomněl, že instituce má vedle krocení cen podporovat i hospodářský růst. To ovšem platí s obrovskou výhradou. Nadřazeným úkolem banky je podle ústavy výhradně cenová stabilita.
Hospodářskou politiku státu smí podpořit jen potud, pokud tím neohrozí svůj hlavní cíl. Tím se princip fungování blíží spíše Evropské centrální bance než americkému systému, který krocení cen a vysokou zaměstnanost staví na stejnou úroveň. Krátit úroky na politickou objednávku zkrátka nelze.
Celý tenhle unavující tyátr má přitom elegantní východisko. Vládní suita nemusí lámat guvernéra přes koleno ani složitě přeobsazovat bankovní radu loajálními figurkami. Řešení je mnohem prostší. Karel Kotrba ho v podcastu nabízí s pořádnou dávkou ironie: „Pokud chce vláda levnější hypotéky, stačí přijmout euro. Takhle jednoduché to je.“
Se společnou evropskou měnou by o sazbách rozhodovala Evropská centrální banka ve Frankfurtu a domácí přetahování o korunu by okamžitě ztratilo smysl. Česká národní banka dnes drží základní sazbu na 3,5 procenta, zatímco eurozóna operuje na dvou procentech. Právě tento rozdíl premiér opakovaně podrobuje tvrdé kritice. P
od kuratelou Frankfurtu by však neměl komu co vytýkat. Strakově akademii totiž vadí, že jí domácí instituce nejde na ruku. Kdyby o penězovodech rozhodovala evropská banka, ztratil by Babiš věčnou záminku obviňovat nezávislé bankéře z ničení životů českých občanů.
Kam až politický diktát nad měnovou politikou vede, předvedl před pár lety turecký prezident Recep Tayyip Erdoğan. Inflace v jeho zemi tehdy šplhala do astronomických výšin a Erdoğan situaci glosoval rétorikou, která dnes zní až nepříjemně povědomě. Kotrba ji v epizodě cituje: „Odmítám politiku, která uvrhne naše lidi do nezaměstnanosti, chudoby a nechá je hladovět.“
Festival kopaček
Načež začal vyhazovat guvernéry tak dlouho, dokud nenašel poslušného panáka, který úroky srazil. Výsledek? Turecká měna zkolabovala a drahota se utrhla ze řetězu úplně.
V českých reáliích by byl dopad takového experimentu ještě brutálnější. Češi drží v porovnání se sousedy v rámci vyspělých zemí nezvykle obří balík hotovosti na spořicích účtech. „Jsme tady strašně úchylní na to mít ty prachy na spořáku,“ glosuje Kotrba.
A netlačí žádnou vatu. Hotovost a bankovní vklady tvoří zhruba 40 procent veškerých finančních aktiv zdejších domácností. Na běžných a spořicích účtech lidé suší přes polovinu svých celkových úspor. Pro srovnání, americké rodiny nechávají v bankách pouhých 13 procent majetku, zbytek investují.
Právě tyto těžce naspořené koruny by prudká inflace vyvolaná politickým tlakem sežrala nejrychleji. Největší ironií zůstává, že nejtvrději by tenhle náraz pocítili samotní voliči vládního hnutí. Jejich tábor totiž z velké části tvoří lidé, kteří drží peníze v konzervativní hotovosti, nikoliv v akciích či nemovitostech. Sliby o levnějších hypotékách pro mladé by tak spolehlivě vyžraly celoživotní úspory jejich vlastních rodičů a prarodičů.
Že nejde o nějakou akademickou teorii, ukáže pohled na obyčejnou letní dovolenou. Kdo v posledních letech platil v Turecku kartou, viděl v přímém přenosu, jak měna padá tak rychle, že ceny v přepočtu klesaly dříve, než je místní obchodníci stíhali přepisovat na cedulích. Kurz se během pouhých šesti měsíců dokázal propadnout o třicet procent.
Proč má centrální banka vlastní profil na hudební síti Spotify a o kolik přesně by voliči ANO přišli ze své vlastní kapsy, rozebírá aktuální díl podcastu Děleno nulou. Celou show si můžete v klidu poslechnout na VLNY.cz.
