Jak se mohlo v časech, kdy byl režim doslova posedlý představou unášení letadel jako prostředek k emigraci, stát, že parta osmáků z pražských Nuslí málem letadlo unesla? Neuvěřitelná drzost, nevychovanost kombinovaná s nevšední odvahou a asi obrovské štěstí. Žáci osmé a deváté třídy ZŠ Lounská v Nuslích to ale 27. ledna 1961 málem dokázali.
To bylo tak: Jeden z nejdrsnějších případů vzdušného pirátství v dějinách československé aviatiky začal jednou hodně hrozící čtyřkou z ruštiny na pololetní vysvědčení v lednu 1961.
Jak se vyhnout vysvědčení
15letý Michael Procháska a stejně starý Václav Posedil byli grázlíci non plus ultra. Spolužáci z oné základky, ačkoli jimi být neměli. Procháska opakoval. Postaral se o to jeho despotický otec, kterému se nezdály známky staršího synka a rozhodl se, že mu prospěch vylepší. Osobně mu propadnutí zařídil. Mladšího, třináctiletého Martina, co chodil do sedmičky, po pololetním vysvědčení 1960 škrtil tak, že ztrácel vědomí.
Oba otce nesnášeli. To rozhodlo. Posedil se starším Procháskou plánovali útěk z ČSSR od čtrnácti. Nápady měli nejprve úměrné věku: přepadnou řidiče motorového vozidla pomocí autostopu a pak prorazí závoru. Uvažovali o zneužití a unesení aerotaxi. Nakonec se rozhodli, že přiberou pár kompliců, ukradnou Michaelovu dědečkovi kvér a unesou dopravní letadlo na pravidelné lince Praha-Brno.
Pak donutí posádku otočit stroj na západ, což se bude posádce určitě chtít, jen čeká na to, až ji někdo přepadne. Jakkoli to zní celé přitažené za vlasy, hoši pak už dlouho neváhali. Pro věc získali ještě sedmáka Svobodu, co uměl německy, jezdil s matkou do Berlína a celkově se tvářil, že nemá s únosem letadla problém. Hlavní hvězdou teroristů byl ale vyvolen poslední oslovený – 17letý nedouk, dělník Petr Barna – vyhlášený to násilník, co mlátí rodiče a vypadá dospěle.
Jak se blíží vysvědčení, děti se poplaší a na nic nečekají. 26 ledna odjede Michael Procháska na otočku za dědou do Přerova. Dobře ví, že má doma ještě z války kvér a náboje. Ty odcizí, přibere 1200 Kčs a doma rodičům ke svému pozdnímu návratu sdělí, že byl „s klukama na hokeji.“
Rodiče se s tím spokojí. Tušit, co mají obě jejich děti druhý den za lubem, nespokojí se s tím určitě. Je úplně fuk, že matka obou Prochásků nedávno nalezla plánek akce a pochlubila se s tím mamince Posedila. Ani jedna nepřikládala klukovskému plánování větší vážnost. Zásadní chyba.
Akce!
Druhý den ráno se totiž staršímu Procháskovi a „dospělejšímu“ Barnovi podaří zakoupit 5 letenek do Brna na odpolední druhou hodinu. Jak, to se bude zpětně hodně šetřit. Před polednem se pětičlenná tlupa ve složení Procháskové, Posedil, Svoboda a Barna, který dovalí půllitrovku rumu, srazí ve městě.
Zatímco společnými silami vypijí lahev, naposledy kují pikle: Sejdou se hodinu na Jiřího z Poděbrad. Čekačka 10 min. Celé akci velí nejstarší Barna. Kdo se nedostaví, je srab a letí se bez něj. Kdyby bylo nutné postřílet posádku, pilotuje Posedil. Zpětně budou advokáti tvrdit (a mohli mít pravdu), že poslední bod si vynutili vyšetřovatelé na dětech při výsleších. Autor textu tomu moc nevěří, příslušná dokumentace, vyhotovená týden po přepadení letadla, hovoří o „klackovitosti a drzosti“ vyslýchaných.
Zpět k akci. V jednu se na Jiřího z Poděbrad celá parta nesejde. Chybí Svoboda a k údivu zbytku tlupy také Barna. Čekačka mine a hoši nikde. Proto je velitelem zvolen Posedil, hoši sedají do taxíku a hurá na Náměstí republiky, kde zakoupili letenky a odkud jede bus Československých aerolinií na letiště Praha-Ruzyně.
Procháska stihl od krádeže v Přerově v předvečer akce ještě ráno s Barnou pořídit dvě dýky. Jednu mají i s bouchačkou hoši u sebe i ve chvíli, kdy se jim skutečně podaří nastoupit na palubu letadla! Sednou si do první řady hned ke kabině pilotů. Cestujícím ve stejné řadě jsou tři děti samy na cestě lehce podezřelé, ale spokojí se s tím, že tito „jedou k babičce do Brna“.
Letadlo se odlepí od země a hoši na nic nečekají. Posedil vybavený dýkou a starší Procháska s pistolí v ruce připomenou mladšímu z bratrů, ať čeká, jak dopadnou, a vyrazí za závěs, co odděluje kokpit a jejich první řadu. Narazí nečekaně na šatničku, kde proti nim tváří v tvář sedí navigátor Václav Urban. Okamžitě dostane do hlavy pistolí a tupým koncem dýky. Tu má stále v ruce Posedil, co teď hrozí ležícímu Urbanovi, že jestli něco zkusí, probodne ho.
Procháska mezitím přistoupí ke kapitánovi Aloisi Kubovičovi a kopilotovi Stanislavu Habartovi a ječí, že mají otočit letadlo napravo/na západ apod. Kapitán začne točit dle pokynů. Na Posedila se vrhá ze země navigátor Urban a na Prochásku Habart. Padne výstřel!
Urban má prostřelenou nohu, Posedil kolem sebe máchá dýkou, kterou ho opakovaně trefuje a pořeže mu ruce, Urban bude za chvíli bojovat o život. Mezitím bojují i kopilot Habart s Procháskou. Spadnou při tom navíc na kapitána a zalehnout knipl tak nešikovně, že letadlo přejde ke strmému klesání. Z 1200 metrů nakonec až údajně k 50 metrům nad zemí. Až tam má kapitán, kterému se podaří vleže vykroutit Procháskovi kvér, vyrovnat stroj a nakonec i vyhodit pistoli okénkem ven.
Zatímco střelec Procháska ztuhne a do kabiny se mezitím přiřítí jeho třináctiletý bratr a ztuhne také, vrhá se kopilot na zem pomoci stále bodanému navigátorovi. Ve dvou Posedila zpacifikují, vyrazí mu nůž z ruky a následně celou partu bez větších problémů dostává pod kontrolu kabina pro cestující, kde jsou dva armádní důstojníci.
Začíná boj o život Urbana.
Kriminalita, kriminalita, kriminalita mládeže!
Kapitán přistává ve 14:35 zpět na Ruzyni. Na palubě silně krvácí jeho navigátor. Má v sobě 10 bodných ran, z toho dvě v lebce a navrch prostřelenou holeň. Nakonec přežije. Děti putují do cely ruzyňské věznice.
Když ministr vnitra čte po týdnu prvotní hlášení k celkové situaci (jediný dochovaný dobový dokument k věci) nechybí v něm popis toho, co všechno měli hoši a jejich třídní kolektiv za sebou. Co měly v tu chvíli děti před sebou? Na svůj věk poměrně přísné rozsudky.
Michael Procháska, který na palubu propašoval pistoli a postřelil navigátora, dostane 10 let. Než mu bude 18, stráví tři v nejtvrdším pasťáku (Libkovice), jakým socialistické Československo pro mladistvé disponuje. Plnoletý putuje na tři roky do kriminálu ve Rtyni, kde se maká v dole. Poslední rok nakonec odseděného sedmiletého trestu je na Mírově. Tam jej den před Štědrým dnem 1967 zastihne milost Antonína Novotného.
Posedil dostane 9 let, snad odsedí tři a něco. Třináctiletý Procháska ml., který byl na palubě také, dopadne dobře – rok v dětském domově, pak se vrací domů otci, který už ho nikdy nezmlátí za špatné vysvědčení. Svoboda vyvázne bez trestu, protože se nedostavil na sraz. 4 roky natvrdo dostane ale sedmnáctiletý Barna. Odsedí rok a půl.
Další osudy celé party jsou prakticky neznámé až na hlavního hrdinu. Michael Procháska se dva roky po propuštění, již ženatý, úspěšně pokusí o emigraci. V Austrálii vystuduje psychologii a po převratu napíše o incidentu nepříliš povedenou knihu Zpověď únosce letadla. Jeho podobenka, kterou si můžete prohlédnout v připíchnutém vlákně autora na síti X, je jedinou existující tváří všech útočníků.
Na celý případ totiž platilo, dnes bychom řekli, přísné informační embargo.
Aby ne, průšvih to byl totiž nevídaný. ČSA se pokusí unést letadlo ještě několik výtečníků. Nikdy příště už jim ale nebude třináct až patnáct let.
