Jan Knap patří k českým umělcům, kteří se prosadili v zahraničí, zatímco v tuzemsku zůstávají širší veřejnosti méně známí. Jeho obrazy vycházejí z křesťanské tradice, ale vedle biblických motivů v nich mají významné místo dětství, rodina a každodenní život. Výjevy působí klidně, někdy až pohádkově, a přesto v sobě nesou hlubší duchovní význam.
Tento rozměr Knapovy tvorby představuje výstava „Okna do ráje“ v olomouckém Arcidiecézním muzeu. Součástí projektu je také rozsáhlá kniha, která přibližuje malířův život a zasazuje jeho dílo do historických a teologických souvislostí.
V podcastu I Want More si o výstavě s kurátorkou Miriam Kolářovou a grafickou designérkou Kateřinou Puncmannovou povídal moderátor Matěj Hollan. Obě se na přípravě výstavy i publikace podílely a obě zdůrazňují, že Knapův osobní příběh je pro pochopení jeho tvorby zásadní.
Z Československa přes Brazílii až do Ameriky
Jan Knap odešel z Československa v roce 1969, když mu bylo přibližně dvacet let. Následující období strávil v několika zemích a často se potýkal s nedostatkem peněz.
Žil v Brazílii, kde se naučil portugalsky, později zamířil do Německa a Spojených států. V Americe se živil mimo jiné mytím oken mrakodrapů a dva roky pobýval v buddhistickém klášteře.
Přes složité životní podmínky se nepřestal věnovat malování. Vytrvalost považuje Kolářová za jeden z nejvýraznějších rysů jeho osobnosti.
„On nikdy nepřestal malovat a vlastně všechno směřovalo do toho bodu, aby se stal výtvarným umělcem na plný úvazek,“ vysvětluje.
Zkušenosti s existenční nejistotou podle ní ovlivnily také Knapův vztah k penězům a úspěchu. Přestože se později prosadil na mezinárodní výtvarné scéně, zachoval si skromnost a odstup od materiálních věcí.
Z kněžského semináře k úspěšné výstavě
Knapova umělecká cesta vedla také přes studium na düsseldorfské akademii u významného německého malíře Gerharda Richtera. V určitém období se však začal intenzivně věnovat duchovním otázkám.
Nechal se pokřtít a později vstoupil do českého kněžského semináře Nepomucenum v Římě. Podle Kolářové patřil mezi velmi svědomité studenty, nakonec ale dospěl k přesvědčení, že kněžství není jeho životním posláním.
Po rozhovoru s Tomášem Špidlíkem, který v semináři působil jako duchovní průvodce, se rozhodl odejít a naplno se věnovat malování.
V den jeho odchodu měl podle vzpomínek, které Kolářová v podcastu připomíná, přijít zásadní obrat. Knap dostal pozvání na výstavu v Kolíně nad Rýnem, která mu následně otevřela cestu k výraznějšímu uznání na německé umělecké scéně.
Pro kurátorku jde o jeden z okamžiků, které dobře vystihují Knapův životní postoj. Rozhodl se pro nejistou cestu, aniž by věděl, co bude následovat.
Malý Ježíš s vláčkodráhou a tři kříže za oknem
Knapovy obrazy se často soustředí na zdánlivě obyčejné situace. Děti si hrají, rodiny tráví společný čas a náboženské postavy se objevují v prostředí blízkém každodennímu životu. Podle Kolářové ale nejde pouze o laskavé výjevy.
„Jan Knap je podle mě duchovní malíř v pravém slova smyslu,“ říká. Zároveň odmítá jeho tvorbu redukovat na jednoduché náboženské ilustrace.
Výrazným příkladem je obraz, na kterém si malý Ježíš hraje s vláčkodráhou. Za ním se otevírá okno s pohledem na Kalvárii, kde jsou vidět tři kříže. Dětská hra se tak propojuje s předznamenáním Kristova utrpení.
Tento motiv přivedl Kolářovou k širšímu teologickému výkladu Knapova díla. V doprovodné publikaci se věnuje tématu hry a vtělené Boží moudrosti, které rozpracoval mimo jiné jezuitský teolog Hugo Rahner.
Knapovy obrazy podle ní navazují na starší principy křesťanského umění, které mají diváka vést k rozjímání. Jejich význam se proto nemusí odhalit při prvním pohledu.
Z malého katalogu vznikla rozsáhlá kniha
Samostatným tématem podcastu byl vznik publikace, která výstavu doprovází. Původní představa muzea byla poměrně skromná. Počítalo se s menším katalogem, který představí vystavená díla a nabídne základní informace o autorovi.
Situace se změnila, když olomoucký galerista Miroslav Šubert, který se Knapově tvorbě věnuje více než třicet let, poskytl kurátorce rozsáhlý soubor starších katalogů a stovky diapozitivů jeho obrazů.
Materiálu bylo dost na mnohem ambicióznější publikaci. Problémem byl čas. Výstava se měla uskutečnit dříve, než se původně plánovalo, a na přípravu zbývalo jen několik měsíců.
Kolářová proto hledala kompromis mezi stručným katalogem a odbornou monografií. Výsledkem je kniha, která představuje nejen vystavené obrazy, ale také širší soubor Knapovy tvorby a její duchovní souvislosti.
Do publikace přispěli mimo jiné královéhradecký biskup Jan Vokál, církevní historik Tomáš Parma a kardinál Christoph Schönborn.
Obrazové vyprávění a skici ze starých krabic
Grafickou podobu knihy vytvořila Kateřina Puncmannová, která s Knapovým dílem pracovala už při přípravě předchozí publikace „Můj obraz je jako pohlazení chudáka“. Pro ni bylo zásadní, aby kniha nebyla pouze souborem reprodukcí a odborných textů, ale dokázala vyprávět také svým vizuálním zpracováním.
„Jedna věc je číst text a druhá věc je koukat se na obrazové vyprávění,“ vysvětluje.
Významnou roli proto dostaly Knapovy skici, které si malíř uchovával po většinu života. Některé byly uložené v krabicích, jiné se dochovaly na přeložených či poškozených papírech. Díky nim lze sledovat, jak se z prvotních náčrtů postupně rodily hotové obrazy.
Puncmannová zároveň zdůrazňuje význam samotného knižního zpracování. Při výrobě bylo nutné pečlivě vybírat papír, kontrolovat barevnost reprodukcí i technické vlastnosti vazby.
Cílem bylo vytvořit publikaci, která nebude působit jako běžný výstavní katalog, ale nabídne čtenáři prostor k soustředěnému prohlížení Knapova díla.
Výstava jako příležitost poznat méně známého malíře
Výstava „Okna do ráje“ je podle informací zaznívajících v podcastu v olomouckém Arcidiecézním muzeu přístupná do 1. listopadu. Následně by měla v upravené podobě pokračovat v Rakovníku.
Doprovodnou publikaci je možné získat prostřednictvím Muzea umění Olomouc nebo ve vybraných knihkupectvích. Do budoucna se počítá také s možností jejího elektronického zpřístupnění.
Kolářová v rozhovoru připomíná, že na definitivní uměleckohistorické zhodnocení Knapovy tvorby je podle ní ještě brzy. Současná výstava proto nepředstavuje uzavřený pohled na jeho dílo, ale především příležitost poznat jeho osobnost a způsob uvažování.
Příběh Jana Knapa ukazuje, že za obrazy působícími klidně a harmonicky stojí život poznamenaný emigrací, existenční nejistotou i dlouhým duchovním hledáním. Toto propojení osobní zkušenosti a výtvarné tvorby je jedním z hlavních témat olomoucké výstavy.
Celý rozhovor a další epizody podcastu Matěje Holana I Want More na VLNY.cz najdete tady
